"Bylo by nerozumné, kdybychom již nepřipravovali vojenské plány," prohlásil v neděli ministr zahraničí USA Colin Powell.
Pentagon, jak uvedl list The New York Times, připravil pro Bushe dvě varianty strategie vůči Iráku: jednu umírněnější, druhou zničující. Bush zvolil tu druhou.
Až 250 tisíc amerických vojáků se má zúčastnit operace na zemi, z moře a ze vzduchu, pokud se Irák dopustí jakéhokoli, i minimálního, porušení rezoluce. To se pak stane tou rozhodující roznětkou i zdůvodněním zásahu. - Irák jedná o rezoluci, čtěte zde
Teoreticky je sice vojenská operace USA (a případně několika tisíc Britů) odložena až na období po 21. únoru 2003, což je nejzazší termín pro předložení závěrečné zprávy zbrojních inspektorů Radě bezpečnosti OSN. Avšak Washington se necítí technicky vázán tímto kalendářem.
"Nepotřebujeme mrhat časem a hrát si na kočku a na myš, nyní s Irákem budeme mít nulovou toleranci," řekla Bushova poradkyně pro národní bezpečnost Condoleezza Riceová.
"Nebudeme čekat do února, abychom zjistili, zda Irák spolupracuje. To se dozvíme velmi rychle a budeme to moci okamžitě vyhodnotit," doplnil ji Powell.
Konkrétní vojenský plán bude mít zřejmě tři fáze. Nejprve na území Iráku proniknou speciální oddíly "commandos", které mají za úkol vyznačit cíle pro následnou leteckou operaci a navážou kontakty s iráckou opozicí.
Ve druhé fázi začne letecké bombardování vojenských cílů, přičemž tato operace by měla být podstatně kratší než za války v Zálivu - tehdy trvala 43 dní. Nyní by měla být kratší díky tomu, že se má použít nejméně 60 procent přesně naváděných bomb (za války v Zálivu jich bylo pouze devět procent).
Kromě toho si od nasazení těchto teoreticky velmi přesných bomb Američané slibují, že minimalizují i ztráty na životech civilistů.
Poučeni čerstvými zkušenosti z Afghánistánu chtějí Američané rozvinout pozemní operaci co nejrychleji. Úderem ze severu, západu a jihu by měly pozemní oddíly vytvořit předsunuté základny uvnitř Iráku.
"Pěšáci" by měli rozdělovat potraviny pro obyvatelstvo (a tak si ho naklonit na svou stranu), vyvolávat masovou dezerci iráckých vojáků a zároveň by měli zapůsobit na irácké vědce a nižší velitele, aby odmítli splnit případný Saddámův rozkaz k nasazení zbraní hromadného ničení.
