Ulice jsou hlavně večer prázdnější. Známý vlastní restauraci na okraji Washingtonu. Moc lidí teď do jeho podniku nechodí. Lidé se nechtějí stát živým terčem. Valná většina jeho hostů jsou teď mladé dvojice nebo skupinky studentů. Snad proto, že jim v žilách proudí horká krev.
Nejopatrnější lidé začali nakupovat přes internet. Nechodí do kina ani do restaurace. Další si naopak řekli, že jen s malou pravděpodobností se stanou terčem snipera a na svém životním stylu nezměnili vůbec nic. Patřím někam doprostřed.
V televizi a v rádiu obyvatelům radí, jak být obezřetnější. Když řeknou, dávejte si pozor na bílé dodávky, opravdu si jich začnete všímat. Jenže záhy zjistíte, že během deseti minut jich minete nejméně deset. Mám bohužel podezření, že sniper se radami řídí taky.
|
CO RADÍ MÉDIA |
| - jakmile musíte jít dál než 20 stop, nikdy nechoďte rovně - parkujte mezi dvěma auty, nikoli na kraji - parkoviště procházejte rychle, kličkujte mezi auty - parkujte co nejblíž k místu, kam máte namířeno - hodně se rozhlížejte, znepokojte ho možnosti, že ho zahlédnete - nebojte se ukazovat, může mít pocit že ho vidíte a ukazujete na něj - vidíte-li bílou dodávku, podívejte se, zda v ní nebo pod ní někdo není - nikdy nechoďte sami, ale nejméně ve dvojicích - vyhýbejte se častým a nedůležitým nákupům - nakupujte tak, abyste mohli vše odnést v několika taškách najednou - nedávejte nákupy do kufru auta, ale vedle sebe na sedadlo, ať jste aspoň trochu krytí - nestůjte jen tak na ulici, když už musíte, čekejte v autě nebo za sloupem - vyhýbejte se místům, z nichž je snadný únik na velké silnice - omezte večerní vycházení, sniper má pravděpodobně zařízení na noční vidění |
| o událostech kolem ostřelovače čtěte zde |
Minulé úterý jsem odcházela z práce v půl osmé večer. Na parkovišti stály tři bílé Chevrolety Astra. Ve tmě nebylo vidět, jestli někdo sedí uvnitř. Pravděpodobnost, že je to obávaná dodávka byla malá, ale co když sniper využil situace a zaparkoval vedle dvou běžných firemních aut?
Neběžela jsem, ale letěla ke svému autu. To ještě nikdo z nás netušil, že o pár dní později se bude střílet ještě blíž naší práci. V neděli tu zabili člověka. Policie ho nezařadila na seznam obětí ostřelovače. Snad šlo jen o vyrovnávání účtů mezi gangy, ale náš strach to posílilo.
Kolegyním v práci je kolem třiceti let. Mají rodiny, manžel jedné z nich pracuje na benzínové stanici. Společně teď chodí nakupovat, společně odcházejí z práce, aby nebyly na parkovišti samy. Častěji volají svým blízkým. Ptají se jich, kam půjdou a jak dlouho budou pryč.
Hodně se mluví o tom, jak probíhá vyšetřování. Ve dne v noci létají vrtulníky, armáda spolupracuje na plné obrátky s policií, ale je to jako hledat jehlu v kupce sena. V televizi vysílají dokumenty o sériových vrazích. Není to právě to, co sniper chce, přitáhnout pozornost?
Podle některých lidí jde o člověka v bílé košili s kravatou, pod maskou spořádanosti se ale skrývá psychicky narušené individuum, které si vybíjí zlobu na nevinných lidech. Jiní se domnívají, že střelec je terorista. Našel si nový, velmi rafinovaný způsob, jak předvést svou moc. Nebo strašné události skončí a po několika měsících upadnou v zapomnění. Ani viník antraxového šílenství nebyl a asi nikdy nebude dopaden.
