Roku 1976, 9. června, byla zabita dvacetiletá posluchačka medicíny Ludmila Cervanová. Pět let poté zahájil vyšetřovatel trestní stíhání sedmi studentů, kteří měli Cervanovou unést z diskotéky, znásilnit a zabít. Někteří z nich v ten den nebyli v Bratislavě, natož v klubu.
U soudu padaly tvrdé tresty. Milan Andrášik byl odsouzen na 22 let, z toho si odseděl devět. "Každému z nás říkali: Budeš viset, když se nepřiznáš. Když přiznáš, bude lépe. Říkal jsem si, když zemřu, kdo to potom zvrátí," vysvětluje, proč podlehl výhrůžkám vyšetřovatelů, týrání spoluvězně a povolil. "S člověkem dokázali udělat cokoliv," vzpomíná.
Obžaloba byla postavena na vodě. Andrášik byl sice na stejné diskotéce jako Cervanová, ale s kamarádem a dvěma Francouzkami, se kterými trávili i noc. Ty mu alibi potvrdily na československé ambasádě v Paříži, jenže jejich výpověď se u soudu nikdy neobjevila.
Dalším z hluchých míst bylo jedno z aut, kterým měli Ludmilu unášet. To bylo v době vraždy nepojízdné. V domě, kde mělo k vraždě dojít, sice dva obžalovaní v minulosti žili, ale v té době si jejich pokoj pronajaly dvě dívky. Nesrovnalosti jsou i kolem mrtvoly.
Také "klíčový svědek" Věra Zimáková, která pod nátlakem nejdříve proti šestici svědčila, se vraždy v Bratislavě mohla účastnit jen stěží. V osudný den byla 200 kilometrů od Bratislavy, kde sjížděla řeku. Noc strávila ve stanu se dvěmi dívkami, které by si její nepřítomnosti všimly. Obžaloba však tvrdila, že si na diskotéku a vraždu prostě odskočila. Protože u soudu trvala na tom, že to nemohla stihnout, "dostala" za křivou výpověď dva a půl roku.
Výběr obžalovaných - loterie
Výběr obžalovaných byl náhodný. "Po každém, kdo na diskotéku chodil, chtěli dvacet jmen. Všem vyhrožovali, zavřeli nás, bili nás hlava nehlava, dokud někdo nepovolil," říká Andrášik.
Kdo tedy zabil Ludmilu Cervanovou a k čemu osudné noci došlo? Klíčem k záhadě by mohl být otec Ludmily, důstojník československé armády a vojenský instruktor létání, který školil arabské letce. Jedna z verzí, říká, že mohlo jít o jejich pomstu. "Je jasné, že tento případ řídila nejvyšší místa. Vložil se do toho sám Husák prostřednictvím prokurátora Jána Pješčaka," říká komentátor Rádia Svobodná Evropa Milan Žitný.
Husák chtěl údajně odevzdat Cervanovi vyznamenání, ten ho odmítl, dokud se nevyšetří vražda jeho dcery. A tak se začalo jednat. "Nejhorší byla nuda," vzpomíná Andrášik na dobu za mřížemi. "Čas od času jsem držel hladovku. Vždy mě zavřeli do díry, kde se nedalo nic dělat - žádná televize, rádio, noviny. A zvenku byla cítit kuchyně."
A najednou přišel listopad 1989 a o rok později, 19. října 1990 Nejvyšší soud vrátil rozsudky krajskému soudu na došetření. Milan Andrášik stál na ulici a za ním se zavírala brána věznice. "Byl to obrovský pocit, přestal jsem tehdy kouřit," říká. Dnes podniká a má jeden velký sen: studovat právo v USA. "Nechci nyní ztrácet čas sebelítostí," dodává.
Jeho manželství mezitím skončilo krachem, stejně jako tomu bylo i v případě dalších obviněných. Ke 23letému synovi nachází cestu až dnes. "To, co dali mně, patří i jim.
Křesťanství hlásí odpouštění, já říkám, že je třeba nezapomínat," dodává.
