Téměř jako legendární Lawrence z Arábie před 82 lety se v pouštním údolí Vádí Rum mezi skalními útvary náhle zjevil prezident Václav Havel před vůdci beduínských kmenů jižního Jordánska.
Na rozdíl od slavného britského orientalisty a tajného agenta, který za 1. světové války pomáhal sjednotit beduíny proti nadvládě Osmanů, však Havel nepředstoupil před vážené šejky ve zbrani.
Naopak, tlumočil jim poselství své cesty po Blízkém východě - přesvědčit všechny, že dnes je třeba se sjednotit vúsilí za obnovení mírového procesu. Havel i s chotí se snesl do údolí vrtulníkem a pak dojel před slavnostně vyzdobené beduínské stany, kde jej již čekali potomci spolubojovníků Lawrence.
Prezident s muži v tradičních oděvech usedl na čestném místě po boku hlavního šejka nejvlivnějšího kmene. Následovala přehlídka jízdního oddílu beduínů na velbloudech, kteří jsou dodnes nejlepším dopravním prostředkem vpoušti. Šejkové poté přizvali prezidenta k tanci.
(vyšlo v MF Dnes 22. 9. 1997)
|
Cestování politiků bývá dřina - a Havel o tom ví své Cestování politiků je dřina a Václav Havel o tom po 14 dnech křižování Pacifikem ví své. "Jestli si někdo myslí, že prožívám nějaké turistické radosti, krutě se mýlí. Z navštívených zemí vidím asi nejmíň z celé delegace," řekl včera prezident. Za dva týdny strávil takřka sedmdesát hodin v letadlech a čtyři na lodích, střídal země, města, hotely a hlavně desítky partnerů. Překonal změny časových pásem, vedro, nástrahy politických rozhovorů i prastarých domorodých rituálů. Nevyrovnal se však s hučiči. Tak si nazval prezident místní průvodce, guvernéry a starosty, kteří ctí přirozenou povinnost hostitele a věnují se mu, kdykoliv se octnou v jeho blízkosti. "Od rána do večera do mě někdo něco hustí, hučí do mě, tak jsem si tyto lidi nazval hučiči," směje se. "Někdy potřebuji třeba pět minut, abych si před setkáním srovnal myšlenky, ale v takové situaci se pochopitelně nemohu soustředit." Od Havla, jenž je stále v centru pozornosti, se však očekává, že bude vždy koncentrován. "Nemohu si plést jednu zemi s druhou a komolit jména. Musím vědět, o čem a s kým mám mluvit," přiznává. Aby to věděl bezchybně, připravuje se prezident na jednání dopředu. Prochází si body, o nichž se bude diskutovat a pročítá podklady včetně životopisů svých partnerů. Řetěz rozhovorů a přípravy na ně jsou nekonečné, takže dny splývají. Zákonitě se potom prezident jednou musí zeptat jako na Filipínách: "Co a kde jsem vlastně dělal včera? Je tak obtížné vzpomenout si na to. " Prezidenta obklopuje tolik lidí, že ztráta soukromí je na cestě téměř absolutní. Třeba "soukromý program" při zastávce v australském Cairnsu byl jen karikaturou soukromí. Po třicet minut, které mohl strávit na pláži, byl prezident obležen několika desítkami novinářů a členů svého i australského doprovodu. |
