Zároveň upřesnila, že podezřelý, jímž je 32letý aktivista boje za ochranu zvířat, nebyl zatím oficiálně obviněn z vraždy. Nizozemská justice odmítá uvést jeho jméno, Fortuynova strana ale podle AFP už zveřejnila, že jde o Volkerta van der Graafa, člena sdružení Ofenzivní ekologie.
Motiv vraždy není znám
Šéf nizozemské ultrapravice byl v pondělí 6. května zastřelen v Hilversumu, asi dvacet kilometrů jižně od Amsterdamu, šesti ranami z pistole. Fortuyn, přezdívaný jako nizozemský Le Pen, měl se svým hnutím podle průzkumů získat v květnových volbách až 16 procent hlasů.
Útočník Fortuyna několikrát zasáhl do prsou a do krku. Pachateli, kterého začali lidé okamžitě pronásledovat, se podařilo uprchnout. Dvě hodiny před půlnocí se však policii podařilo dopadnout van der Graafa, kterého považuje za pachatele atentátu.
Přesný motiv vraždy je i nadále neznámý.
Útočník střílel zblízka
Útočník Fortuyna trefil podle CNN nejméně třikrát do hlavy. Politik právě opouštěl budovu stanice holandského státního rádia ve městě Hilversum nedaleko Amsterdamu.
"Fortuyn měl prostřelenou hlavu za levým uchem. Postřelen byl i do krku a do hrudi," řekl stanici reportér Sander Van Hoorn.
Fortuyn se bál o svou bezpečnost
Fortuyn ve dnech před atentátem několikrát vyjádřil obavy o svou bezpečnost. Jakožto vůdce ultrapravice měl hodně nepřátel, kteří jej fyzicky napadali.
Naposledy před několika týdny ho zaházeli jeho odpůrci prostestující proti jeho politice krémovými dorty naplněnými močí. "Je skandální, že ministerstvo spravedlnosti proti tomu nic nepodniklo," tvrdí jeho právník Oscar Hammerstein.
Co je Fortuynovo hnutí
Jeho hnutí je známé svou politikou proti přistěhovalcům. V komunálních volbách v Rotterdamu se mu podařilo získat 17 z 45 křesel v místním zastupitelstvu. Fortuyn by měl s touto podporou dost sil, aby buď vedl opozici nebo vstoupil do vlády.
Politická hvězda Fortuyna, bývalého profesora sociologie a muže, jenž vyjadřoval hrdost na svou homosexuální orientaci, začala strmě stoupat.
Odmítal ovšem jakékoli srovnávání s Le Penem. Měl sice podobná politická témata - zločinnost a omezení přistěhovalectví. Tvrdil však, že na rozdíl od Le Pena nechtěl stávající imigranty vystěhovat, nýbrž pouze omezit počet nově přijímaných.
Oba muži nicméně měli některé společné rysy. Byli bohatí, obývali velké domy a měli slabost pro sochařství. Oba byli rovněž velmi dobrými řečníky, kteří volili agresivní tón s typicky zdviženým prstem.
Fortuyn byl ovšem podle zpravodaje BBC, jenž jej navštívil krátce před jeho smrtí, zřejmě podstatně sečtělejší, neboť si zakládal na své obrovské knihovně.
To mu ovšem nebránilo v agresivní rétorice proti islámu. Tvrdil, že islám je
zpátečnické náboženství, neboť se chová špatně k ženám a homosexuálům.
|
Lidem se líbilo, že byl jiný a svěží |
|
Byl to hrdý, arogantní, inteligentní a nesnášenlivý člověk. Vynikající řečník. Říkal si "een echte Hollander", pravý Holanďan. Na tom se zakládal i jeho politický program. Zrušit islám, narkomanům drogy, aby dříve umřeli. Jak je možné, že v této bohaté a bezproblémové zemi, hrdé na svou příslovečnou snášenlivost, se prosadil člověk, podle něhož je třeba odstranit první článek ústavy zajišťující rovnost všech, který nazývá islám podřadnou kulturou a navrhuje dávat narkomanům i tvrdé drogy, aby se co nejdříve sami sprovodili ze světa? Odpověď se nabízela na domácí politické scéně. Země se těší skvělému hospodářství, lidé však žehrají na množící se problémy ve školství, ve zdravotnictví, v železniční dopravě, a hlavně na růst zločinnosti spojovaný s tradiční velkorysou azylovou politikou, revidovanou teprve nedávno. "Je třeba zastavit imigraci. Nizozemsko je plné," prohlásil Fortuyn v nedávném rozhovoru pro list Volkskrant. Na rozdíl od Vlámského bloku v sousední Belgii nechtěl poslat domů ty přistěhovalce, kteří už v Nizozemsku žijí, nehodlal jim však trpět žádné muslimské extravagance. Soudil, že islám je zaostalý, zpátečnický a že jeho projevy by bylo dobře zakázat. "Reaguje na věci, které lidi zajímají. Říká nahlas totéž, co lidé na ulici. Demagogicky vyčítá vládním stranám nesplněné sliby. Spíše kritizuje, než nabízí řešení, dělá to však brilantně, s humorem a elegancí," popisovala jeho taktiku komentátorka listu NRC-Haldelsblad. "Lidem se líbí ani ne tak pro to, co by chtěl, jako pro to, že je jiný, svěží. Mají už dost stojaté vody," řekla. Pro nizozemské politiky i novináře bylo obtížné připustit, že se jim vylíhl jakýsi domácí Jörg Haider. Ale objektivně oba používali velmi podobnou argumentaci. Bylo lze najít i shodné rysy s italským Umbertem Bossim, s dánskou Piou Kjaersgaardovou, s vůdci dalších ultrapravicových stran na evropské scéně. |
