Hlavním postrachem novorozenců byl tehdy průjem, často smrtelný. Postihoval nekojené děti, příčinou bylo kravské mléko. Mladý doktor začal hledat nejvhodnější kojeneckou výživu.
Sušené mléko je lepší než čerstvé, tvrdil vědec
Odebíral z patiček různě krmených dětí krev a v různém časovém odstupu v ní určoval koncentraci aminokyselin. Přitom zjistil, že bílkovina sušeného kravského mléka je výrazně stravitelnější než mléka čerstvého. Už tento poznatek zachránil stovky dětských životů.
Po druhé světové válce jako profesor a přednosta pediatrické kliniky v Praze dostal lukrativní nabídku do Ameriky, ale zůstal a místo za oceánem zavedl umělou výživu u nás. Bezpočtu podvyživeným, těžkou prací vyčerpaným maminkám tím zachránil děti.
Nebál se změnit názor
Avšak nebál se změnit názor, i když to někteří nechápali. Od 70. let začal propagovat kojení. "Umělá výživa fungovala tak dobře, že ji začaly využívat i matky, které mléko měly," vzpomínal později. "Navíc se s rozvojem imunologie ukázalo, že mateřské mléko je naprosto nenahraditelné, poněvadž obsahuje matčiny specifické protilátky."
Za svého života Josef Švejcar vybudoval šest dětských klinik, ústav pro léčbu dětské tuberkulózy, několik ozdravoven, moderní pavilon pro kojence v Bratislavě.
První přivezl do Československa vakcínu proti tuberkulóze, první provedl transfuzi krve dítěti u nás.
Spolu s Jiřím Brdlíkem napsal roku 1928 první českou učebnici pediatrie. Jeho průběžně aktualizovaná kniha Péče o dítě vyšla od roku 1945 mnohokrát a stala se na dlouhá desetiletí biblí všech lékařů a sester v oboru.
Žena nemá být služka, prosazoval profesor Švejcar
Do povědomí veřejnosti se však profesor Švejcar zapsal i svým vztahem k ženám. Považoval je za dokonalejší než muže, a kde mohl, snažil se zlepšit jejich postavení ve společnosti. "Postavení mnoha maminek je nelidské. Místo toho, aby byly královnami, jsou z nich služky!"
Na tomto názoru měla hlavní zásluhu jeho manželka Běla (jejich vztah trval pětašedesát let). Než v roce 1977 zemřela na rakovinu, musela svého manžela (právě odešel do penze) naučit žít samotného.
V té době už totiž jejich syn žil v západním Německu a dcera byla vážně nemocná (zemřela v roce 1979).
I na odpočinku profesor Švejcar přednášel a bořil zavedená tabu (mezi prvními propagoval porod v přítomnosti otce). Ještě ve čtyřiadevadesáti letech sám přijel autem za synem do Frankfurtu nad Mohanem.
Dvanáctého listopadu 1996 se Švejcar nechal hospitalizovat poté, co nemohl vlastní silou vstát z postele. Třicátého ledna 1997, necelé čtyři měsíce před stými narozeninami, zemřel na zánět plic.
