ZE SERIÁLU
Důležité figury na válečné šachovnici
Plukovník Claus Schenk von Stauffenberg přiletěl do vůdcova Vlčího doupěte v Rastenburgu 20. července 1944 dopoledne. Jako náčelník štábu velitele záložních vojsk se měl účastnit porady u Adolfa Hitlera.
Protože se hlavní budova opravovala, jednání probíhalo v dřevěném baráku. Začalo ve 12.30 hodin.
Těsně předtím plukovník a jeho pobočník nadporučík Werner von Haeften odjistili na toaletě časový zapalovač první bomby, u druhé už to nestihli. Stauffenberg přinesl aktovku s třaskavinou do konferenční místnosti a opřel ji o dubovou podpěru stolu, kousek od Hitlera. Po chvilce odešel, nechal tam čepici a opasek, aby budil zdání, že se za okamžik vrátí. To nebylo nic zvláštního. Mezitím však jednomu důstojníkovi taška trochu vadila, a odsunul ji trochu dál za podpěru.
To už Stauffenberg s pobočníkem spěchal na letiště. Chtěl se rychle vrátit do Berlína, kde bude řídit státní převrat. Ozval se silný výbuch. Nikoho to nevzrušovalo - v okolí často vybuchovaly miny, když na ně narážela divoká zvěř. Bez velkých obtíží projeli oběma hlídanými branami a nasedli do letadla. Byli přesvědčeni, že Hitler je mrtev.
Hledání ztracené cti
Jak to, že se důstojník, který se vyznamenal na několika evropských bojištích a potom v Africe přišel o pravé oko, pravou ruku a dva prsty na ruce levé, pokusil zabít vůdce, jemuž přísahal věrnost?
|
Život v datech * vynikal ve sportu (jeho vášeň k jízdě na koni ho přivedla do německého olympijského týmu) a studoval umění a literaturu; ovládal dokonale řečtinu a latinu; chtěl se věnovat hudbě nebo architektuře, ale nakonec v devatenácti letech vstoupil do armády - jako důstojnický kadet k 17. jízdnímu pluku * v roce 1936 byl převelen na Válečnou akademii do Berlína, kde upoutal svými schopnostmi - v 29 letech se stal důstojníkem vrchního velení * první pochybnosti o nacistickém programu začal mít v roce 1938 - po silné antisemitské kampani * v září 1939, kdy začala válka proti Polsku, byl důstojníkem 6. obrněné divize a při operacích v Polsku a později ve Francii si získal dobrou pověst * v létě 1940 byl převelen na vrchní velitelství a prvních osmnáct měsíců operace Barbarossa, jejímž cílem byla porážka Sovětského svazu, strávil většinou na ruském území. Tam také poznal brutalitu a bezohlednost jednotek SS. Během ruského tažení ztratil veškeré iluze o třetí říši |
Claus hrabě Schenk von Stauffenberg a jeho dva starší bratři pocházeli ze starého šlechtického katolického rodu. V roce 1925, pár let po prohrané válce, se rozhodl pro vojenskou kariéru, neboť si myslel, že právě v uniformě pomůže vrátit své zemi ztracenou čest. Od 17. jezdeckého pluku v Bamberku otci napsal: „Pro našince není lehké hrát si delší dobu na prostého a zříci se téměř všeho duševního, ale jestliže vlast připraveností i většího počtu intelektuálů tím získá alespoň nějaké výhody, tak tím bude za několik obětovaných roků svého mládí bohatě odměněn.“ Stal se výborným vojákem, uměl velet a organizovat, nebál se rizika. Koncem třicátých let absolvoval válečnou akademii.
Nástup Hitlera k moci roku 1933 považoval za menší zlo než dosavadní nestabilní vlády. Ale nebyl antisemita - měl mezi Židy přátele i švagrovou. Přesto s vytlačením Židů z důležitých míst v redakcích a v divadlech souhlasil. Ovšem brutalita, s níž nacisté se Židy zacházeli, ho ohromila a několikrát se proti ní postavil.
Zachránit říši
Stauffenberg kritizoval i Hitlerovy vojevůdcovské schopnosti. Přesto ho připojení Rakouska k Německu uspokojilo a bleskové tažení Polskem a rychlé dobytí Francie nadchlo. Stará sláva Německa se vracela. Ale současně v něm začaly hlodat pochybnosti.
Začátkem roku 1940, kdy už proti Německu stály nejen Francie a Británie, ale i Kanada, Austrálie a Nový Zéland, přičemž USA je tajně zásobovaly, prohlásil, že válka potrvá nejméně deset let. A po porážce Francie v jednom soukromém dopise zapochyboval, zda je toto vítězství konečné.
Na podzim 1941, poté, co se německá armáda převalila na sovětské území, považoval stejně jako Hitler za nezbytné vsadit vše na jednu kartu, aby bylo dobyto hlavní město protivníka. Přitom doufal, že armáda vytlačí z mocenských pozic nacisty. A sám tomu chtěl napomoci - když se doslechl, jak krutě se esesáci chovají k zajatým rudoarmějcům i k civilistům, požádal dva kamarády z generálního štábu, aby proti SS shromáždili důkazy. A když se pak dozvěděl o zavraždění statisíců Židů, prohlásil, že Hitler musí být zabit. A že je sám ochoten to udělat. „Nyní šlo o ukončení zločinů a o záchranu říše - takové pořadí stanovil sám Stauffenberg,“ napsal německý historik Peter Hoffmann.
Neúspěšné pokusy o puč
V roce 1943 bojoval Stauffenberg v Tunisu a byl těžce raněn. Po pěti měsících léčení ho jako invalidu přidělili na velitelství záložní armády v Berlíně, mezi důstojníky, kteří přemýšleli o odstranění Hitlera (po likvidaci vůdce měli být od moci odstaveni nacisté). Jakmile ho oťukali, přijali ho mezi sebe.
Už v srpnu 1938 vypracoval generál Ludwig Beck plán převratu. Kdyby totiž Hitler zaútočil na Československo, mohly by se na jeho obranu zvednout Francie a Británie, a to by bylo pro Německo smrtelné. Ale Hitler v Mnichově triumfoval, protože Chamberlain a Daladier podepsali 30. září 1938 diktát, podle nějž musela Praha odstoupit Sudety.
Ovšem opozice zůstávala, byť se její aktéři a jejich plány měnili. První příležitost k atentátu se naskytla v březnu 1943, když vůdce navštívil štáb ve Smolensku. Generálmajor Henning von Tresckow požádal jednoho příslušníka doprovodu, aby vzal do Berlína dvě lahve koňaku - ve skutečnosti bomby britské výroby. Balíček nevybuchl a letadlo s Hitlerem šťastně přistálo. O týden později se chtěl obětovat Rudolph-Christian von Gersdorff a při návštěvě vůdce na výstavě ukořistěné techniky v Berlíně odpálit na sobě pekelný stroj. Avšak návštěvník prošel sály rychleji, než mohly bomby explodovat.
Ani třetí pokus nevyšel
V září 1943 začali von Stauffenberg a von Tresckow znovu promýšlet způsob odstranění Hitlera. Současně se rozhodli využít k převratu plán Valkýra, určený na mobilizaci záložní armády k potlačení případných domácích nepokojů. Místo „podvratných živlů“ měla však záložní armáda pozatýkat nacistické funkcionáře.
„Stauffenberg, jenž vnesl do ochabujícího opozičního hnutí novou dynamiku, zastával názor, že na Hitlera je třeba udeřit v polovině listopadu,“ napsal britský historik Ian Kershow. Dlouho však trvalo, než našel dobrovolníka. Důstojníci, kteří chtěli Hitlera zastřelit, se však do jeho blízkosti vůbec nedostali.
Nakonec dostal příležitost sám Stauffenberg - 1. července 1944 byl jmenován náčelníkem štábu záložní armády, takže získal přístup k vůdci. Poprvé ho pozvali k Hitlerovi 6. července. Třebaže měl s sebou výbušniny, nenašel příležitost je použít. O několik dnů později se to opakovalo.
Teprve 20. července mohl bombu odjistit. Vybuchla, ale atentátník nevěděl, že Hitlera jen nepatrně zranila. Život mu zachránit onen důstojník, který aktovku s bombou odsunul za masivní podpěru stolu. Ze čtyřiadvaceti lidí čtyři nepřežili, další byli zraněni. Kdyby Stauffenberg odjistil i druhou bombu, výbuch by byl Hitlera roztrhal.
Krutá pomsta
Stauffenberg přistál v Berlíně ve tři odpoledne a z letiště spiklence telefonicky informoval, že Hitler je mrtev. Netušil, že se mýlí - to byla největší chyba. Generálové uvěznili v kanceláři velitele záložní armády Friedricha Fromma a vyhlásili operaci Valkýra. To už však přicházely zprávy, že vůdce přežil.
Velitel strážního oddílu major Ernst Remer, který nebyl do puče zasvěcen, dostal rozkaz obklíčit vládní čtvrť. Když se jeho vojáci přiblížili k ministerstvu propagandy, zavolal si ho Joseph Goebbels a chtěl znát důvod. Ministr věděl o neúspěšném atentátu a teď si uvědomil, že jde zřejmě o širší komplot. Zatelefonoval proto do Vlčího doupěte a nechal si zavolat Hitlera. Potom předal sluchátko Remerovi.
Hitler Remera povýšil na plukovníka a nařídil mu, aby puč v Berlíně potlačil. Důstojník se pustil do hledání konspirátorů. Spiknutí se hroutilo. Jen v Paříži, Bruselu a ve Vídni proběhla Valkýra podle plánu a nacisté, příslušníci gestapa a velitelé SS byli zatčeni.
V deset hodin večer osvobodili důstojníci věrní režimu Fromma. Generál nařídil vyvést Stauffenberga a další čtyři důstojníky na dvůr a nechal je „jménem vůdce“ zastřelit. Atentátník ještě stačil vykřiknout: „Ať žije svaté Německo!“
„Poslední pokus o svržení Hitlera a jeho režimu zevnitř skončil,“ konstatoval Kershow. Zavinila ho váhavost a organizační neschopnost důstojníků.
Na spiklencích, kteří přežili, se vůdce strašlivě pomstil. Dopadení předáci spiknutí byli pověšeni zvlášť krutým způsobem. Každého podezřelého gestapáci zatkli a mučili, aby z něho dostali přiznání. Někteří vojáci se raději sami zastřelili nebo otrávili. Další skončili v koncentračních táborech.
 NEÚSPĚŠNÝ ATENTÁTNÍK. Ukončit zločiny a zachránit říši – to byl Stauffenbergův cíl. |
