O thajských věznicích se říká, že tam vládnou nelidské poměry. Pravda, podle západních měřítek určitě nejde o žádné fešácké kriminály, ale jejich pověst je možná někdy horší, než si zaslouží.
"Pobyt ve vězení je trestem, trestem za něco špatného, není to rekreace," vysvětluje thajský postoj Sirit Wichranport, vysoký policejní seržant z Bangkoku. "Tomu musí odpovídat i podmínky za mřížemi."
Wichranport ví, o čem hovoří. Čtyři roky pracoval jako dozorce v pověstném Velkém tygrovi, káznici Bang Kwang na severní periferii Bangkoku. V káznici, prý nejtěžší v Thajsku, kterou důvěrně poznali i dva Češi a kterou místní chovanci ironicky přezdívají bangkocký Hilton.
Není to pro slabé nátury
Thajský kriminál není pro slabé nátury. Vězni trpí nedostatkem kvalitní a vlastně jakékoli stravy, nedostatkem hygieny, někdy jsou fyzicky i psychicky týráni. "Aby člověk přežil, musí si za velké peníze kupovat jídlo, protože zdejší stravu nelze pozřít," řekl Novotný už před osmi lety. Podle Radka Hanykovicse to platí dodnes.
Všechno uvnitř věznice je komplikované a na dlouhé lokte. Vládne permanentní stres. Bez pomoci zvenčí, především finanční, může být obtížné tam dlouhodobě přežít. Někdy se však drastické podmínky poněkud démonizují. Například drogový expert Jiří Vacek po rozsudku nad Novotným předpověděl, že ve vězení přežije nanejvýš tři roky. Naštěstí pro Novotného mu prognóza nevyšla.
V thajských věznicích není vězeň jako vězeň. "Zápaďané tam mají do jisté míry privilegované postavení," říká český velvyslanec v Bangkoku Jiří Šitler. "Nemusí pracovat, mohou číst, studovat, vařit si, zastupitelské úřady jejich zemí se o ně zajímají," dodává. Opravdovými chudáky jsou podle něho obyvatelé okolních států, Laosané nebo Kambodžané. "Po těch neštěkne ani pes," soudí Šitler.
|
ANKETA |
|
Zkrátili byste Čechům odsouzeným v Thajsku jejich 50leté tresty? |
Největší problém je zdraví
Nejhorším problémem thajských věznic je podle českého velvyslance zdravotnictví. Řada vězňů trpí více či méně závažnými zdravotními chorobami, mají střevní potíže, ale i tuberkulózu. Onemocnět vážněji znamená vystavit se hrozbě smrti. Do slova a do písmene. Léky si totiž musí muklové nechat kupovat od dozorců a ordinovat si je sami.
Vězeňský lékař obvykle zasahuje, až když je pozdě. Pokud vězeň nemá na léky peníze, je to jeho smůla. To ostatně potvrzuje i Hanykovics, jemuž na cele zemřel přítel, slovenský vězeň Ivan Zavadinka. "Nemohl mluvit, zvracel krev, v noci ho ošetřovali jen spoluvězni. Kdyby ho včas převezli do policejní nemocnice, mohl tu ještě být," říká.
"První roky jsem přežíval v nejpřísnějším režimu," popisuje na internetu své devítileté živoření v Bang Kwangu britský vězeň Brian Mounsey, odsouzený za pašování heroinu na 100 let. Před dvěma roky byl přepraven do britské věznice.
"Třiadvacet se nás tísnilo rameno na rameni v cele o velikosti skromného obýváku. Spal jsem na betonové podlaze. Nikdo z nás nebyl příliš zdravý. Když někdo dostal teplotu nebo svrab, chytila to hned většina. Strávil jsem také několik měsíců v poutech na samotce, v cele o délce mého těla. Díra místo záchodu a jímka na mytí plná říční vody, která měla barvu Temže."
Bez peněz hrozí smrt
Za ostře hlídanými zdmi prostě vládne úplně jiný svět. Za peníze se tam prý dostane snad všechno, samozřejmě s výjimkou svobody. Platí se za lepší stravu, za matraci na spaní, za místo v cele, za převařenou vodu.
Kdo se nepřizpůsobí, často nepřežije. V celách mnohdy dochází k nejrůznějším nepravostem, často za asistence podplacených dozorců. Fungují tu pevně semknuté gangy a kliky, mnohdy jsou tam dostupné i tvrdé drogy.
Ve věznici Khlong Phai v Nakhon Ratchasima, 250 kilometrů od Bangkoku, kam byl loňského května na pár měsíců přemístěn Emil Novotný, nedávno odkryli síť vězňů, kteří přímo z cel dál řídili pomocí mobilních telefonů své drogové kšefty.
Další potíží thajského vězeňství je obrovské přelidnění. V tamních věznicích si podle loňské zprávy Amnesty International odpykává tresty zhruba 250 tisíc lidí, z nich asi sedm tisíc cizinců, vesměs pro drogové delikty. Celková kapacita je však pouhých 100 tisíc vězňů. Novotný a Hanykovics se v Bang Kwangu tísnili s dalšími dvaceti spolubydlícími na ploše zhruba čtyři krát šest metrů.
Domů!
Thajské věznice prostě nejsou procházkou růžovou zahradou. I proto se většina civilizovaných států snaží převézt své občany do domácích zařízení. Intervenuje za ně britská královna i americký prezident. Občas mají úspěch tak jako nyní čeští diplomaté.
V pověstném Bang Kwangu se někdy děly hodně zajímavé věci. Do roku 1998 tam kupříkladu ilegálně vycházel časopis Bang Kwang Times, který zveřejňoval osudy i tvorbu vězňů. Texty se pašovaly ven v motácích a hotové vydání se pak tajně dopravovalo zpět do věznice k abonentům. Po roce na to však úřady přišly a tvrdě zakročily.
Loni v říjnu však v Bang Kwangu zavedli vlastní televizní okruh. "Je to další z našich pokusů, jak snížit napětí mezi vězni," vysvětluje šéf správního oddělení káznice Somboon Madtramud. Bangkwangská televize zatím vysílá živě hodinu týdně, dozorci většinou hovoří s vězni o jejich problémech. Později plánují i přenos zpráv a filmů. "Nemorální nebo drsné scény však vystřihneme," dodává Madtramud.
Není sporu, že ani taková vymoženost nemohla české vězně v Thajsku udržet. Oba s vděčností vymění Bang Kwang za český kriminál. Hanykovicsovi zbývá ještě 17 let trestu, Novotnému něco přes 34 let.
