Všichni zvědavci jsou nekompromisně odháněni a řidiči, kteří zaparkují pár metrů od vchodu, musejí promptně odjet.
Američané přitom lhostejně hledí na plenění jiných vládních budov, a nejen obyvatelům Bagdádu se to proto jeví jako důkaz, že válka nebyla vedena pro osvobození Iráčanů, nýbrž kvůli ropě.
Naznačila to i organizace Amnesty International (AI), která obvinila Británii a USA, že se věnují ropným rafinériím mnohem víc než bezpečnosti Iráčanů a obnově veřejných služeb, píše agentura AFP.
"Američané a Britové se připravili mnohem líp na ochranu rafinérií než nemocnic, čističek vod a civilistů," prohlásila generální tajemnice AI Iren Khanová.
Důstojná, cihlově zbarvená budova ministerstva ropného průmyslu stojí ve čtvrti Mustanziríja. Tanky k ní zamířily okamžitě, jak vjely do Bagdádu.
"Přijeli z úplně jiného konce světa. Myslíte, že kvůli mně? Ne, kvůli ropě," říká na adresu Američanů lékař Salám Muhammad Hasin, který bydlí nedaleko ministerstva. Není sám, kdo si to myslí.
Iráčané hledí bezmocně na ministerstvo zavlažování, nebo spíš na to, co po něm zůstalo po požáru, který vypukl při rabování. Budova stávala nedaleko ministerstva ropného průmyslu.
"Slyšeli jsme, že nová vláda teď bude dávat čtyřicet procent naší ropy Spojeným státům," ozývá se ve skupince mladíků v Bagdádu.
Kapitán Scott McDonalds je mezi těmi, kteří dostali za úkol ministerstvo zabezpečit. "Ti, kdo říkají, že jsme tady, abychom ukradli Iráčanům ropu, nevědí, o co v této zemi jde," brání se.
USA podle něj jen střeží před zloději největší bohatství, které Iráčané mají. "Budou z něj nepřímo stavěny školy a nemocnice," říká kapitán.
Několik vandalů se do ministerstva dostalo, než Američané zaujali pozice. Pár místností zničili, ale většina dokumentů a archívů zůstala nedotčená.
Lidé ze sousedních budov na Američany v minulých dnech občas stříleli, ale nakonec toho nechali.
Irák před válkou těžil 2,5 milionu barelů ropy denně. Necelé dva miliony z toho byly vyváženy v rámci programu OSN zvaného ropa za potraviny.
Nedaleko hlavního vchodu do ministerstva těžce dosedá mladík, který marně hledá kupce pro své cigarety. "Dřív se tady zastavovalo hodně lidí a kupovali si je. Chodím sem pořád, ale zákazníky už nemám. Nekupují ode mě ani vojáci," říká unaveně.
Chvíli nato k němu přistoupí Američan a ukáže mu, že musí odejít. Ministerstvo je přísně střeženo, cigarety tu nikdo nepotřebuje.
