Zůstali i v době nejhoršího bombardování, kdy tamní úřady vypověděly ze země většinu zahraničních zpravodajů, protože se jim nelíbilo, jak o válce informují.
K válce patří propaganda
"Vysílali jsme mnohem horší věci z hlediska iráckého režimu, a přesto jsme tam vydrželi celou dobu. Byl tam jediný člověk, který rozuměl česky, a to byl náš syrský průvodce Hasan Hámid, který byl určen naším cenzorem. Takže cenzura alespoň v našem případě byla velmi volná," uvedl Kubal.
Role válečného zpravodaje nebyla v Bagdádu snadná. Z novinářského hlediska bylo pro Kubala nejhorší, že byl odkázán jen na to, kam iráčtí představitelé zahraniční média pustí. "Po jednom bombardování nás například zavezli do dětského domova, kde byla zničená prádelna. Pak nám ještě předvedli vybombardovaný obytný dům. Do zničených vojenských objektů nás však samozřejmě nepustili," podotkl Kubal.
Pod dohledem úřadů
Irácké úřady až do pádu Saddámova režimu nespouštěly z novinářů oči - diktovaly jim nejen, co smějí natáčet, ale i třeba to, kde budou bydlet a zda smějí telefonovat. Satelitní telefon - prostřednictvím kterého se odehrávala většina Kubalových vstupů na obrazovku České televize - zpravodajům zabavily irácké úřady hned na hranici. Trvalo skoro týden, než se ho podařilo získat zpět.
V Bagdádu Kubala s Klímou netrápila jen propaganda. Několikrát se přihlásil i strach. Třeba tehdy, když Bagdád vyklidily irácké síly a do ulic vtrhl dav. Hladoví a zdivočelí lidé rabovali v obchodech a zahraniční návštěvníky lynčovali. "Jednou dav napadl štáb portugalské televize. Na tom samém místě jsme byli chvíli předtím. Byl to hodně nepříjemný pocit," tvrdí Kubal.
Klíma by v Bagdádu ještě zůstal
Horké chvíle novináři zažili i minulé úterý, když bagdádský hotel Palestina, ve kterém většina zahraničních zpravodajů bydlela, zasáhla střela z amerického tanku. Dva kameramani při výbuchu zahynuli, tři další novináři vyvázli se zraněním.
"Chvíli předtím skončilo bombardování. Všichni jsme si sundali helmy a začali pracovat. Najednou se ozvala rána. Střela zasáhla pokoj 1503, který měla pronajatý agentura Reuters," uvedl Kubal. Zážitek jím i Klímou otřásl. "Odpoledne jsme se pak krčili při každém výstřelu. Spadlo to z nás až druhý den," vzpomíná Klíma.
Smrt dvou kolegů kameramanů jej zasáhla. Tvrdí, že ve válce se musí počítat i s oběťmi z řad novinářů. "Měli smůlu, od práce mě však nic takového neodradí. Na smrt jsem zvyklý. Už patnáct let pracuji každé léto pro Horskou službu v Tatrách," podotkl Klíma, který by prý v Bagdádu na rozdíl od Kubala rád ještě pár dní zůstal. Teď konečně se tam prý dá volně natáčet.
