Rozdíly v genové výbavě mezi gorilou a šimpanzem jsou větší než rozdíly mezi šimpanzem a člověkem. Jak je to možné? Šimpanz je přece chlupatější, má jiný tvar hlavy, těla, jiné končetiny, vydává jiné zvuky. Na šimpanzích není nic, co by vypadalo z 98 % jako ten či onen člověk.
Je to přesně naopak: všechno, kromě tvarů, máme společné. Naprosto stejný počet kostí, stejné orgány. "Geny svým digitálním jazykem nějak řeknou chodidlu lidského zárodku, aby vyrostlo do plochého tvaru s patou a palcem, zatímco stejné geny u šimpanze řeknou chodidlu šimpanzího zárodku, aby vyrostlo zahnuté, s méně výraznou patou a delšími chápavými prsty," vysvětluje evoluční biolog Matt Ridley ve své nové knize Genom.
"Je tvrdým oříškem si představit, jak by se to dalo provést," dodává. "Věda má zatím jen matné představy, jak geny vyvolávají růst a tvar - ale o odpovědnosti genů a ničeho jiného za rozdíly mezi lidmi a šimpanzi není pochyb."
Společné prapra...babičky
Kdybyste se chytli za ruku se svou matkou a ona chytla za ruku svou matku a ona svoji, zástup by se táhl pouze z Washingtonu do New Yorku, než byste drželi za ruku společného předka se šimpanzi. Tvrdí biolog Ridley.
Pět milionů let je dlouhá doba, nicméně evoluce nepracuje během let, ale během generací. Od doby, kdy společný předek obou druhů obýval střední Afriku, uplynulo méně než 300 tisíc generací.
Bakterie stihnou nasbírat tolik generací za pouhých 25 let. Před pouhými deseti miliony let žily v Africe pravděpodobně dva druhy bezocasých opic, tvorů s největším mozkem (přepočteno na tělesnou velikost).
Jeden byl předchůdce gorily, druhý společným předkem šimpanze a člověka.Předek gorily se pravděpodobně odebral do horských lesů v pohoří středoafrických sopek, a tak se izoloval od genů ostatních opic.
Někdy v průběhu dalších pěti milionů let dal druhý druh vzniknout dvěma různým následnickým druhům.
Co způsobilo, že se společný předek rozdělil na opice a lidi?
Ať už rozdělení populace způsobil vznik příkopové propadliny či saharské pouště nebo zaplavení tehdejší středozemní pánve obrovskou mořskou peřejí u Gibraltaru - naši předkové byli podle všeho v dávné minulosti malou izolovanou tlupou na středozemním ostrově, zatímco předchůdci šimpanzů byli hlavní rasou.
Dnes to vědci přečtou z genů - lidé prošli mnohem užším genetickým hrdlem, než se to kdy stalo šimpanzům, neboť v lidském genomu je méně variability než v šimpanzím.
Tlupa předchůdců dnešního člověka mezitím prodělala jednu velkou mutaci, jak tvrdí Ridley: dva z jejích chromozomů se spojily v jeden. Od té doby se mohou pářit pouze s vlastním druhem. A to se nezměnilo ani poté, co se ostrov znovu spojil s pevninou. Vývoj se navždy rozdělil.
Kdo převezme žezlo
O primátech se zoologem Pavlem Brandlem
Opice v lidských pověstech a ve skutečnosti. Co tomu říkáte? Třeba ve filmu Planeta opic je orangutan prohnaný zbabělec, gorila zuřivý bojovník, šimpanz chytrý kruťas, ale schopný silné lásky...
I my tady v zoo vytváříme jistou iluzi, tak se filmu neposmívám. I když měl samozřejmě do pravdy daleko. Třeba gorily jsou nesmírně klidná, mírná zvířata. Za agresivní jsou považovány, protože dospělý vůdčí samec chránící tlupu proti případnému nebezpečí vybíhá ve vzpřímeném postoji, plácá se dlaněmi v prsa a ještě zastrašuje řevem, otevírá tlamu a cení zuby. A to je vše - jenže tak vznikla legenda o agresivitě. Přirom horské gorily naprosto ignorují turisty. Samozřejmě pokud k nim nepromluví nevhodnou řečí gorilího těla - nepostaví se proti nim, nehledí do očí.
A orangutani?
Samotáři. Na první pohled vypadají jako pomalí melancholici, ve skutečnosti jsou neuvěřitelně chytří, zvědaví, vše nové se snaží prozkoumat. A jejich agresivita? Stejná pověra jako u goril.
Zbývají šimpanzi
Šimpanz bonobo je jediný lidoop úplně postrádající agresivní chování. Všechno řeší sexem. U bonobů je možné páření všech věkových kategorií a pohlaví navzájem. Žijí doslova podle pravidla "make love, not war". Právě oni jsou také nejpodobnější lidem z hlediska krevních skupin. Jiný druh šimpanzů je zase člověku nejbližší svou povahou - je cholerik, neobyčejně bystré zvíře. Agresivní chování zná dobře, jsou popsané případy, kdy mezi sebou zcela záměrně válčily šimpanzí skupiny a tento boj vedl až k úplnému vyhlazení jedné z nich. Šimpanzi jsou také jediní z lidoopů, kteří pravidelně loví. Tím, že nejsou vegetariáni, jsou nám ostatně podobní z lidoopů nejvíc. Byl popsán i případ dvou šimpanzích smeček, které lovily v okolí šimpanzí mláďata za účelem je sežrat - čili znají i kanibalismus.
Gorily se nezabíjejí?
Ano, ale v rámci chování, které najdeme i u lvů, orlů, menších druhů opic: když skupinu goril převezme nový samec, starého vyžene a začne zabíjet jeho mláďata. Toto na první pohled velice kruté chování má svůj biologický význam - každý živý tvor má v sobě zakódovanou instrukci rozšířit co nejvíc své vlastní geny. Nový samec by velice dlouho čekal, než by samice odchovaly mláďata vyhnaného předchůdce a než přijdou opět do říje a budou mít jeho děti. Takto čekací periodu zkrátí nebo vynuluje.
Co jejich rodinný život?
O šimpanzí promiskuitě jsme mluvili, orangutani jsou samotáři, kteří se potkají, spojí - a zase rozdělí, na výchově se otec nepodílí. Gorily žijí ve skupinách kolem deseti zvířat. Mají typické harémové svazky. Jsou na rozdíl od šimpanzů věrné - kdyby nedošlo k vystřídání a zavržení samce, pak budou žít věrně polygamně až do smrti.
V Planetě opic gorily podléhaly šimpanzi. Jak funguje vzájemná hierarchie ve skutečnosti?
Máme tu gorilího samečka, u původního majitele byl podřízen chytřejší šimpanzici. Ale jen co ji gorila přerostla. Pak se vztah podřízenosti a nadřízenosti odehrával čistě podle velikostních dispozic.
A nejchytřejší druh? Kdo by měl šanci převzít žezlo po lidech?
Určitě šimpanzi. Vyplývá to i z pokusů naučit lidoopy znakovou řeč. Je sice znám případ gorilí samice, která hovořila 300 znaky, ale nejlépe se vždy učili šimpanzi. Jsou to oportunisté, kteří využívají příležitosti, dokážou žít v rozmanitém životním prostředí, umí využívat velký rozsah potravy. Gorily uměj žít jen v jednom stálém prostředí, a to je pro ně špatné. Však už horských goril zbývá posledních tři sta, nížinných několik tisíc. Orangutani žijí jen na Borneu a Sumatře a rovněž jich není mnoho. Všichni primáti patří k ohroženým druhům, ale šimpanzi jsou na tom početně nejlépe. Žijí od Senegalu na jih a východ přes celou rovníkovou Afriku až po Tanzánii.
Proč se vlastně ve vývoji dostal nejdál člověk, a ne jiný lidoop?
U goril a orangutanů je to jasné, zaměřili se na jedno konkrétní prostředí a způsob života - a taková specializace znamená konec dalšího vývoje. Budou žít, jen dokud bude existovat jejich prostředí. Když se zhroutí, zaniknou s ním i oni. A šimpanzi? Ti před sebou mají ještě velkou budoucnost. Mají největší šanci se dál vyvíjet. Několik set tisíc let - a mohou se dostat na lidskou úroveň. Ale tato doba leží mimo veškeré představy. Když si uvědomíme, co jsou nejdelší státní útvary proti statisícům let...
Přesto. Je tedy teoreticky možné, kdyby člověk zničil sám sebe, že za sto tisíc let nás může nahradit inteligence šimpanzů?
Vyloučeno to není, ale nedovedu si představit, že by se lidstvo zničilo, aniž by vzalo šimpanze s sebou.
