Blair: charismatický vůdce předurčený k vítězství

Londýn - Svými příznivci je osmačtyřicetiletý Tony Blair vnímán jako chytrý a zásadový vůdce, který vrátil Labouristickou stranu z politického propadliště zpět na výsluní. Odpůrci marně poukazují na jeho populismus, snahu být přijatelný pro všechny. Labouristé v čele s Blairem poprvé v historii vedou zemi podruhé za sebou. Takový triumf vládnoucí strany nejspíš udělá z charismatického Blaira historicky nejúspěšnějšího šéfa této strany.

Nejmladší britský premiér Británii proměnil
Politickou kariéru 'krásného Tonyho' rámují i další 'nej': v roce 1994 stanul v čele Labouristické strany jako její nejmladší lídr a v květnu 1997 se stal ve svých 43 letech  nejmladším britským ministerským předsedou za uplynulých 185 let.

Za uplynulé čtyři roky vlády neudělal populární Blair žádnou podstatnou chybu. Naopak, v tomto období prošla Británie nejdalekosáhlejšími ústavními změnami za sto let: vznikl Skotský parlament a velšské Národní shromáždění, výrazně byl snížen počet dědičných peerů ve Sněmovně lordů, v Londýně volili svého prvního starostu a znesvářené strany katolíků a protestantů podepsaly dohodu o budoucím mírovém uspořádání v Severním Irsku.

Neúspěchem byl megalomanský projekt výstavby Dómu tisíciletí v londýnském Greenwichi. Atrakce, která měla přilákat milióny turistů, se stala propadákem. Kritici Blairovi vyčítají ve volebním programu slibované, ale v praxi nedostatečné investice do krizí zmítajícího se státního zdravotnictví. Vyvázl i ze sporů okolo vybíjení zvířat kvůli rozsáhlé epidemii slintavky a kulhavky, která zasáhla Británii letos v únoru.

Evropa Blaira respektuje
Přesto, že své spoluobčany zatím nepřesvědčil o výhodách společné evropské měny, je šéf labouristů v Evropě vnímán velmi pozitivně: jako člověk upřímný, výrazný a sympatický - prostě někdo, s kým je možné se identifikovat. Je to v podstatě týž obraz, který si o něm vytvořila i většina britských voličů.

O přistoupení k Evropské měnové unii chce Blair uspořádat referendum. Dokázat Britům, že je pro ně výhodnější vzdát se tradiční libry ve prospěch eura, bude jeden z nejtěžších Blairových úkolů v jeho pravděpodobném druhém funkčním období.

Premiér je právník a bývalý rocker

Blairovo image "britského moderního ducha" vzorně dokresluje manželka Cherie, prominentní právnička, jejíž kariéra zabere stejně času a povinností jako ta jeho. Přesto loni oslavili narození syna Lea, prvního dítěte narozeného úřadujícímu premiérovi od roku 1848. Blairovi mají ještě další tři děti: sedmnáctiletého Euana, patnáctiletého Nickyho a třináctiletou Kathryn. Šťastný otec Tony k tomu podotýká: "Být ministerským předsedou je těžké, ale být otcem je daleko těžší".

Anthony Charles Lynton Blair se narodil 6. května 1953 ve Skotsku ve středostavovské rodině. Jeho otec byl úspěšným právníkem v severoanglickém Durhamu a také vedoucí osobností místní asociace Konzervativní strany. Mladý Blair navštěvoval exkluzivní střední soukromou školu v Edinburghu a absolvoval práva na elitní Oxfordské univerzitě.

Sám sebe Blair, který v mládí nosil dlouhé vlasy na ramena a hrál na kytaru v rockové kapele, definuje jako křesťanského socialistu. Na otázky kolem jeho "nelabouristického" původu odpovídá: "Nenarodil jsem se jako labourista, já jsem se jím stal."

Ve třiceti letech byl zvolen do Dolní sněmovny za Labouristickou stranu a ve straně poté udělal závratně rychlou kariéru. V roce 1989 se stal členem labouristického stínového kabinetu, ve kterém měl na starosti otázky zaměstnanosti. Svou politickou dovednost prokázal jako stínový ministr vnitra, když se svým důrazem na dodržování zákona a pořádku vydal hluboko do tradičního teritoria Konzervativní strany. Získal spojence jak mezi voliči, tak mezi policisty.

V roce 1994 přebral otěže labouristů a důsledným úsilím o modernizaci strany a likvidaci starých socialistických dogmat dokázal přesunout politický program labouristů blíže k politickému středu, čímž výrazně přispěl k jejich volebnímu vítězství v roce 1997.