září – říjen 2000 – Nová vlna násilí
Během násilností, které následovaly poté, co Chrámovou horu navštívil izraelský pravicový opoziční politik Ariel Šaron, bylo zabito více než sto lidí, převážně Palestinců.
13. září 2000 – Vypršel termín pro uzavření mírové smlouvy
Na červenec svolal prezident Clinton schůzku Barak a Arafata do Camp Davidu. Jednání po 15 dnech nedospělo k žádné shodě, především kvůli sporné otázce kontroly Jeruzaléma.
květen 2000 – Barak nařídil stažení z jižního Libanonu
Izraelské síly se začaly stahovat z území, které obsadily při intervenci v roce 1982 zaměřené na vypuzení palestinských bojůvek z pohraničního území.
září 1999 - Barak a Arafat zavázali realizovat dohody z Wye Plantation
Izrael propustil 200 vězněných Palestinců a byl započat převod Západního břehu Jordánu pod palestinskou správu.
květen 1999 – Barakovo drtivé vítězství
Umírněný kandidát Strany práce a uznávaný izraelský voják Ehud Barak zvítězil ve volbách nad zastáncem tvrdé linie, Benjaminem Netanjahuem.
23. října 1998 – Dohody z Wye Plantation
Za zprostředkování Billa Clintona podepsali Netanjahu a Arafat dohodu na základě principu “země za mír.”
1997 – Předávání území, bytová výstavba a zásah Hamasu
Hebron byl navrácen pod palestinskou správu.Schválení nové rozsáhlé výstavby židovských osad ve východním Jeruzalémě spustilo novou vlnu násilí. Při bombovém útoku na tržiště v Jeruzalémě bylo zabito 15 lidí.
1996 – Palestinci zvolili Arafata, Izraelci Netanjahua
V prvních palestinských volbách byl Jásir Arafat zvolen palestinským presidentem. Mezitím v Izraeli zastánce tvrdé linie, lídr strany Likud Benjamin Netanjahu porazil Šimona Perese.
listopad 1995 – Zavražděn Jicchak Rabin
Premiér Jiccchak Rabin byl zastřelen izraelským studentem práv, který měl styky s pravicovými extremisty.
září 1995 – Izrael souhlasil s rozšířením palestinské samosprávy
Jicchak Rabin a Šimon Peres podepsali dohodu o rozšiřování palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu a o předání šesti měst ležících na Západním břehu pod palestinskou kontrolu.
1994 – Izraelci se stahují z Jericha a Gazy
V únoru zavraždil židovský osadník 39 Palestinců při modlitbě v mešitě na Západním břehu Jordánu. Přesto se však Izrael stáhl z Jericha a z Gazy. Palestinská samospráva převzala kontrolu nad vzděláním, kulturou, sociální péčí, turismem, zdravotnictvím a nad daněmi. Rabin, Arafat a izraelský ministr zahraničí Šimon Peres získali v roce 1994 za své úsilí Nobelovu cenu míru.
1993 – Dohody z Osla
Tajná jednání poblíž Osla mezi Izraelem a OOP vyústila v dohodu, která deklarovala vzájemné uznání, omezené pravomoci pro Palestince v Jerichu a v Gaze.
1988 – OOP formálně uznala existenci Izraele
1987 – Palestinci zahájili intifádu
Povstání pokračovalo během dalších let. Arafat proklamoval, že OOP je exilovou vládou “státu Palestina.”
1985 – Izrael se stáhl z většiny libanonského území
Izraelské bezpečností složky však i nadále ovládají nárazníkové pásmo kolem hranic obsazené v roce 1978.
1982 – Válka v Libanonu
Izraelská letadla bombardovala základny OOP v Bejrútu a v jižním Libanonu. Krátce na to izraelská armáda napadla Libanon, obklíčila Bejrút a pozvolna započala jednání s OOP. Po deseti týdnech pod ostrou palbou OOP souhlasila s tím, že opustí Bejrút pod ochranou mezinárodních sil a že se přemístí do jiných arabských zemí. Událost urychlila silné boje o moc mezi jednotlivými frakcemi v rámci OOP.
1979 – Dohody z Camp Davidu
Egypt a Izrael podepsali 26. března mírovou smlouvu, která formálně ukončovala válečný stav, který mezi nimi trval po dobu 30 let. Za uznání existence státu Izrael, Izrael navrátil Egyptu Sinajský poloostrov. Také byly formálně ustanoveny diplomatické vztahy mezi těmito dvěma státy.
1974 – Izrael se stáhl na Sinaj
Po řadě dohod uzavřených v tomto roce Izrael stáhl své síly zpět přes Suez na Sinaj a přistoupil na ujednání o zastavení palby se Sýrií.
1973 – Válka na Jom Kippur
Egypt a Sýrie na židovský svátek Jom Kippur zahájily společný útok na Izrael. K útoku se připojil i Irák. Izrael několik dní mobilizoval, utrpěl těžké ztráty, nicméně útok odrazil. Izraelská armáda dokonce zatlačila egyptské síly zpět přes Suezský průplav a zabrala jeho západní břeh. Obsadila také velikou část syrského území. Agresoři poté souhlasili se zastavením palby, navrhnutém Spojenými národy. Válka zajistila Izraeli dominantní postavení v regionu.
září 1972 – Vražda izraelských sportovců na olympiádě
Extremistická frakce známá jako Černé září povraždila 11 izraelských sportovců na Olympijských hrách v Mnichově.
1970 – Vypovězení OOP
Dělostřelecká palba mezi Izraelci a Palestinci usazenými na území Jordánska a další incidenty vedly k obavám, že by Jordánsko mohlo být obsazeno OOP. Jordánsko vypovědělo OOP a následující rok jordánské jednotky vytlačily OOP ven ze země. OOP se přemístila do Libanonu.
1967 – Šestidenní válka
V květnu 1967 Egypt uzavřel izraelským lodím Akabský záliv a začal mobilizovat své jednotky. Sýrie a Jordánsko rovněž mobilizovaly. Izrael odpověděl zahájením preventivního útoku. Díky převaze ve vzdušném prostoru potřebovaly izraelské tanky a pěchota jen tři dny na dobytí Sinajského poloostrova. Izraelci také obsadili Golanské výšiny, Západní břeh Jordánu včetně Starého Jeruzaléma (který Izrael později anektoval) a Gazu. Válka byla ukončena 10. června zastavením palby zprostředkovaného Spojenými národy.
1959 – Založení Al-Fatahu
Původně palestinský aktivista Jásir Arafat a Abu Džihad (Kahlil al-Wazir) založili Al-Fatah (akronym Palestinského národně liberálního hnutí), aby vedením guerillové války osvobodil Palestince od nadvlády Izraele. V šedesátých letech Al-Fatah rychle vyrostl v největší a nejvlivnější palestinskou sílu. V roce 1969 se Arafat stal hlavou Organizace pro osvobození Palestiny, skupiny ustanovené roku 1964 jako seskupení několika palestinských frakcí.
1956 – Válka na Sinaji
Útoky a následná odvetná opatření mezi Araby a Izraelci a znárodnění Suezského průplavu Egyptem vedly k izraelské invazi na Sinajský poloostrov. Zatímco francouzské a britské jednotky ovládly průplav, Izraelci obsadili Gazu a Šarm aš-Šajkh na výběžku Sinajského poloostrova, což jim umožnilo kontrolu přístupu do Akabského zálivu a do Indického oceánu. Izrael se stáhl v následujícím roce, když mu Spojené národy zaručily přístup do zálivu.
1947 – OSN podpořila rozdělení Palestiny
Spojené národy hlasují pro rozdělení Palestiny na arabský a židovský stát, přičemž židovský stát má zabírat 55% území západě od řeky Jordán. Jeruzalém byl určen za mezinárodní zónu.
1939-45 – Válka, holocaust a útěk Židů do Palestiny
Židé prchající před holocaustem zaplavili během 2. světové války Palestinu. Jejich utrpení vyvolává podporu pro vznik židovského státu. Arabové zakládají Ligu arabských států jakožto protiváhu k sionizmu.
1937 – Židovská imigrace
Vzestup nacizmu v Evropě posiloval sionizmus. Britové během tří let zvedli židovské imigrační kvóty do Palestiny z okolo 5,000 v roce 1932 na zhruba 62,000. Obávajíce se, že by se Židé mohli chopit moci, Arabové zahájili řadu stávek a bojkotů. Britská komise dojednala, že by Palestina měla být rozdělena na židovský, arabský a britský stát, na což sionisté neochotně přistoupili. Arabové však z rozhořčení nad tím, že by mohli být násilně odsunuti z předpokládaného židovského státu, myšlenku rozdělení odmítli.
1929 – Konflikt u Zdi nářků a nevraživost mezi Židy a Araby
Rozepře u Zdi nářků znovu rozdmýchala arabské nepokoje a volání po islámském džihádu. Následně se Židé začali ozbrojovat a obě strany podnikaly teroristické útoky.
1920 – Britská nadvláda a první arabské nepokoje
Britové začali vládnout Palestině. Proklamovali, že by v oblasti mohla vzniknout židovská vlast, musela by ale být v rámci Palestiny a nemohla by zahrnovat celou zemi. První arabské nepokoje namířené proti sionizmu začaly v tomtéž roce.
1917 – Balfourova deklarace
Britové získali kontrolu nad Palestinou po 1. světové válce a podporovali myšlenku ministra zahraničí Arthura J. Balfoura na vytvoření židovského národního státu. Britové taktéž slíbili respektovat práva ostatních národů v oblasti a umožnit arabským vůdcům mít jejich vlastní nezávislé státy. V tom došlo k zásadnímu nedorozumění, neboť Arabové předpokládali, že se Palestina stane nezávislým arabským státem, což Britové vůbec nezamýšleli.
konec 19. století – vznik sionizmu
Několik vlivných evropských Židů založilo takzvané sionistické hnutí, jehož cílem bylo v Palestině znovuvytvořit židovskou vlast.
