Dcery, kterým je čtrnáct, třináct, jedenáct a čtyři roky, nesměly vůbec vycházet z domu a jen vzácně mohly vyjít z bytu na chodbu. Starší nesměly chodit do školy, protože otec nepřipouštěl, aby tam šly nezahalené.
Nedovolil jim ani vzdělávat se dálkově, a to s poukazem na obsah učiva. Matka, která trpěla podobně, je potajmu naučila základům psaní a čtení. Číst ovšem mohly jen korán. Dívky trávily čas domácími pracemi a pletením.
Otec přitom na jejich výchovu a vzdělání pobíral měsíčně od státu asi 1400 eur (42 tisíc korun). V prosinci, kdy proces začal, odešel ze soudní síně, když zjistil, že soudu předsedá žena a že ženy působí i jako zapisovatelky.
Dcery byly po odhalení případu umístěny do dětského domova poblíž nového bydliště matky, která nebyla soudně stíhána a která si našla nový byt daleko od původního. Dívky prý v domově ze všeho nejdřív zatoužily proběhnout se v parku.
Extrémní případ znovu dokládá problémy s integrací části přistěhovalců do francouzské společnosti. Mezi přistěhovalci z arabských zemí a z černé Afriky se objevují i další jevy, které jsou v rozporu s francouzskými zákony.
Odhaduje se, že v zemi je asi 30 tisíc polygamních rodin, 30 tisíc obřezaných dívek a žen a 70 tisíc žen, které byly přinuceny k sňatku. Vyskytly se i případy, kdy manžel zakázal ženě dát se vyšetřit, protože by ji v ordinaci prohlížel muž.
V nedávných rozsáhlých nepokojích na předměstích francouzských měst údajně náboženské faktory nehrály roli, šlo spíš o výbuch nespokojenosti nad bezvýchodným sociálním postavením přistěhovalců. - více zde
