Ezer Weizman byl původně důstojník letectva a pilotem ve druhé světové válce. Koncem 70. let se stal ministrem obrany Izraele.
V této funkci se zasloužil o první podpis mírové smlouvy Izraele s Egyptem v roce 1979. Do prezidentského křesla zasedl v roce 1993 a o sedm let později rezignoval.
Byl prvním prezidentem v Izraeli, který podal demisi kvůli skandálu.
Weizman měl v letech 1988-1993 přijmout od Francouze židovského původu Edouarda Saroussiho v malých obnosech dar 300.000 dolarů a nezdanil je. Většinu peněz použil na léčení svého syna Šaula, který byl těžce zraněn na hlavě při přestřelce s Egypťany v roce 1969 a jenž v roce 1992 zemřel při automobilové nehodě.
Generální prokuratura promptně zahájila šetření pro podezření z korupce a daňového podvodu, ale nakonec rozhodla, že Weizman nebude kvůli nedostatku důkazů trestně stíhán. Přesto se Weizman rozhodl, že z funkce odstoupí.
Weizman si uměl dělat nepřátele
Impulsivní muž s osobitým stylem vystupování často prokládaným šťavnatým armádním slangem měl od svého nástupu do značně formální funkce izraelského prezidenta v květnu 1993 spory s mnoha politiky.
Pro levici byl nepřijatelný pro svůj přezíravý postoj k ženám či homosexuálům, pravici zase vadila jeho přílišná sekulárnost.
Weizman byl zastánce návratu Izraelem okupovaných území a dialogu s Palestinci.
"Díky nedostatku taktu, bystré inteligence a politické prozíravosti se stal v Izreli jednou z nejzajímavějších politických osobností," řekl o něm izraelský deník Haaretz.
