DVA ROKY BOJE
S TERORISMEM
rekapitulační
příloha iDNES
Místo, kde se to všechno stalo, si vybavuji velmi živě, protože jsem dlouho pracoval v New Yorku a z okna své kanceláře jsem měl výhled na Světové obchodní centrum, které patřilo k charakteristickým dominantám města. Často jsem tam chodil. Pracovali tam i moji dva blízcí přátelé, David Alger a Jimmy Storey. Toho dne jsem je ztratil, podobně jako mnoho dalších kolegů ze společnosti Marsh & McLennan. Nikdy na ten strašlivý den nezapomenu.
Nezapomenu ale ani na tu obrovskou vlnu sympatií, které nám zcela spontánně projevilo tolik obyvatel České republiky. Ulice před americkým velvyslanectvím v Praze se rychle zaplnila lidmi, kteří nám přišli vyjádřit svou soustrast.
Prezident Havel prošel celou ulici Tržiště, aby položil smuteční věnec ke dveřím velvyslanectví. Chodník před budovou po celé dlouhé dny zcela zaplňovaly květiny, svíčky i papíry s verši a dětskými obrázky, jimiž nám projevovali solidaritu lidé, které ty strašlivé události přímo nezasáhly, kteří však naprosto přesně cítili jejich obludnost a hrůzu.
Po této bezprostřední emocionální odezvě rychle následovaly i konkrétní nabídky na pomoc obětem útoku a veřejně nám své sympatie projevilo také celé spektrum českých oficiálních míst. Podobně jako Česká republika okamžitě reagovalo i mnoho dalších zemí.
Projevy soustrasti i podpory od přátel po celém světě byly činem, který nás Američany zasáhl stejně hluboko jako zločiny našich nepřátel.
Pro tu obrovskou spoustu lidí, jejichž životy byly navždy změněny útoky proti newyorským dvojčatům, washingtonskému Pentagonu i onomu letadlu, které se zřítilo do pole kdesi v Pensylvánii, jsou dva roky dobou příliš krátkou na to, aby se otupila bolest vyvolaná ztrátou někoho z blízkých.
Jména obětí, které onoho dne zastihla smrt, nám také připomínají, že byť byly tyto útoky vedeny proti území Spojených států, zahynuli při nich občané téměř stovky zemí světa.
Vyslovil to i tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Václav Klaus, když řekl, že tento útok je i útokem proti České republice. Prohlásil tehdy: "Napadeni, byť nepřímo, jsme byli i my, a proto musíme být připraveni se všemi možnými prostředky bránit."
Události, ke kterým 11. září došlo, poznamenaly každého Američana, ať už náhle ztratil někoho, koho měl rád, nebo ten strašlivý masakr prožil přímo na místě či prostřednictvím sdělovacích prostředků. Jak se šok a dopad našich ztrát postupně stal součástí naší kolektivní paměti, probouzí v nás i vědomí širších souvislostí. Byl to útok zaměřený proti celé naší společnosti a hodnotám, které tato společnost vyznává, a ti, kteří mu padli za oběť, byli zcela nevinní lidé, kteří pouze žili svůj každodenní život.
Jak si s druhým výročím událostí z 11. září znovu vybavujeme všechno, čím se nám tento den navždy nesmazatelně zapsal do paměti, zůstává čas, který od té doby uplynul, sice pořád ještě příliš krátký, zároveň však máme znovu příležitost se zamyslet nad tím, jak tyto neslýchané teroristické zločiny proměnily náš život.
Nejsilněji si možná uvědomujeme, jak zesílená bezpečnostní opatření omezují naši svobodu, zejména v souvislosti s cestováním či shromažďováním na veřejných místech. My všichni, kteří druhým nepřejeme nic zlého, ačkoli jiní tak činí, máme přirozenou tendenci vinit spíš ty, kteří jsou vidět a kteří nám v zájmu naší bezpečnosti znepříjemňují život, než ty, kteří zůstávají neviditelní a svými zločiny si taková opatření vynucují.
Proto nejen pro Ameriku, ale i pro každou společnost založenou na principech otevřenosti, tolerance a svobody zůstává i nadále úkolem ustavičně co nejpečlivěji vážit mezi potřebou uchovat všechny ideály, které nám jsou tak drahé, a nutností chránit společnost před nebezpečím, jež nám před 11. zářím hrozilo, ale mohli jsme si ho jen představovat, avšak od té doby jsme jeho dopad poznali na vlastní kůži.
Amerika je však společnost, která hledí vpřed, a jak řekl prezident Bush: "Nikdo z nás nezapomene na tento den. Přesto je třeba jít dál a bránit svobodu i vše to, co je dobré a spravedlivé na tomto světě." Jedenácté září se stalo datem, které nám bude navždy připomínat, že hodnoty, které utvářejí náš život, musíme také bedlivě střežit.
