Je člověk už při narození odsouzen ke genialitě či průměrnosti?
Když se v závěru minulého týdne objevila v lékařském časopisu Lancet zpráva o tom, že mozek Alberta Einsteina se ve dvou detailech lišil od mozků běžných lidí, byly toho plné noviny. Zcela v pozadí však zůstala podstatná otázka: Znamená to, že se génius prostě narodí s geniálním mozkem, a ostatní lidé jsou už při narození odsouzeni k průměrnosti? Současné rozbory mozku otce moderní fyziky tuto odpověď podporují jen zčásti.
Jak je možné, že vědci přišli na rozdíly mezi mozkem Alberta Einsteina a průměrných lidí až nyní? Než geniální fyzik v roce 1955 ve věku 76 let zemřel, souhlasil s tím, aby byl jeho mozek použitý k vědeckým výzkumům. Sedm hodin po jeho smrti proto patolog Thomas Harvey Einsteinův mozek vyňal z lebky. Lékaři v té době stále soudili, že intelektuální schopnosti souvisí s hmotností mozku. A však váha ukázala, že mozek tohoto génia se nijak svou hmotností nelišil od průměru.
Žádné výsledky
Einsteinův mozek pak byl rozřezán na 240 kousků, fotografován a proměřován. Ani to tehdy nepřineslo žádné podstatné výsledky. Patolog Harvey některé kousky mozku rozdal k vědeckému studiu a ostatní mu zůstaly. Skladoval je v ochranném roztoku ve dvou džbánech na ovoce. Až v roce 1996 je nabídl McMasterově univerzitě v Hamiltonu v kanadském státě Ontario. Tamní odborníci totiž mají k dispozici mozky více než sta mírně nadprůměrných lidí, kteří navíc dříve prošli testy matematických, slovních a dalších intelektuálních schopností. Běžné vědecké kolekce schraňují spíše mozky lidí s různými poruchami. Právě nedostatek srovnání s běžnými mozky zatím bránil důkladnému studiu i dalších mozků výjimečných lidí odkázaných vědě.
Objevená výjimečnost
Vědci z McMasterovy univerzity nakonec došli k novému výsledku. Porovnáváním zjistili, že Einsteinův mozek byl oproti průměru o 15 procent větší ve spodní části temenního laloku. T ato část je umístěna ve výši ucha, začíná v přední části a táhne se dozadu po délce dvou třetin mozku. Právě zde je umístěno centrum pro matematické myšlení, prostorovou představivost a další myšlenkové pochody. Navíc kanadští vědci objevili, že Sylviova rýha, která normálně vede z přední do zadní části mozku, se u Einsteina nevyvinula dostatečně po celé své délce, byla mělká a občas téměř chyběla. "Nic takového jsme neobjevili u žádného z mozků v naší kolekci ani v žádném atlase lidského mozku," konstatuje Sandra W itelsonová, která kanadský tým vedla. Chybějící rýha zřejmě umožnila mozkovým buňkám, neuronům, aby mezi sebou vytvořily daleko více spojení, než je běžné. A to právě zlepšuje schopnost spolupráce neuronů, a tedy i určitého druhu myšlení.
Zřejmě se tak narodil
Podstatná otázka, o níž teď diskutují vědci, zní - narodil se Einstein už s takovým mozkem, anebo se u něj změny vytvořily až v průběhu jeho života kvůli tomu, že právě tyto oblasti mozku zatěžoval svým přemýšlením? "Je pravděpodobné, že Einstein se už s menší rýhou narodil, a nikoli že ustoupila jako výsledek jeho inteligence," soudí Sandra W itelsonová. Právě tato rýha totiž patří mezi části mozku, které se vyvíjejí v raném stadiu života a jsou jasně znatelné už při narození. Nicméně lepší poznání by mohla přinést pouze možnost porovnat Einsteinův mozek s mozky jiných matematiků, ideálně v různých stadiích jejich života, což dost dobře není možné, protože vědci celkem pochopitelně nemají dostatek studijního materiálu. Teorii o tom, že se geniální fyzik už narodil s mozkem odlišným od běžných lidí, potvrzují i historky z jeho dětství. Jeho matka se bála, že její dítě je zaostalé, protože Albert začal mluvit až ve třech letech a i později měl potíže s formulováním vět.
Námaha cvičí mozek
"Upřímně řečeno, i když jednoznačné vědecké důkazy ještě nemáme, i já soudím, že tyto zvláštnosti Einsteinova mozku byly vrozené," zamýšlí se přední česká neurobioložka Eva Syková z Ústavu neurověd 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. "Vezměte v úvahu, že Einstein neměl v raném mládí nijak vynikající vzdělání, ani nežil v okolí, které by jej ustavičně stimulovalo k intelektuálním výkonům. Proto bych se v tomto případě spíše přiklonila k názoru, že se s výjimečným mozkem už narodil. Nicméně později jej neustále rozvíjel, a to také v konečném důsledku muselo hrát nějakou roli. Ovšem proč se takový mozek objevil při narození právě u něj, a ne u někoho jiného, o tom se dnes ještě nedá ani spekulovat." Vědci se dnes přiklánějí k názoru, že nikoli celková velikost mozku, ale zejména množství spojů mezi mozkovými buňkami je tím, co podmiňuje inteligenci člověka. "Dnes víme, že se člověk může s velkým množstvím spojů mezi neurony narodit. Ale víme také, že se nové spoje v mozku tvoří, například studiem a jiným cvičením mozku, především však v mládí. V e stáří jde spíše o to, aby si člověk namáháním mozku spoje mezi neurony udržel."
Když se v závěru minulého týdne objevila v lékařském časopisu Lancet zpráva o tom, že mozek Alberta Einsteina se ve dvou detailech lišil od mozků běžných lidí, byly toho plné noviny. Zcela v pozadí však zůstala podstatná otázka: Znamená to, že se génius prostě narodí s geniálním mozkem, a ostatní lidé jsou už při narození odsouzeni k průměrnosti? Současné rozbory mozku otce moderní fyziky tuto odpověď podporují jen zčásti.
Jak je možné, že vědci přišli na rozdíly mezi mozkem Alberta Einsteina a průměrných lidí až nyní? Než geniální fyzik v roce 1955 ve věku 76 let zemřel, souhlasil s tím, aby byl jeho mozek použitý k vědeckým výzkumům. Sedm hodin po jeho smrti proto patolog Thomas Harvey Einsteinův mozek vyňal z lebky. Lékaři v té době stále soudili, že intelektuální schopnosti souvisí s hmotností mozku. A však váha ukázala, že mozek tohoto génia se nijak svou hmotností nelišil od průměru.
Žádné výsledky
Einsteinův mozek pak byl rozřezán na 240 kousků, fotografován a proměřován. Ani to tehdy nepřineslo žádné podstatné výsledky. Patolog Harvey některé kousky mozku rozdal k vědeckému studiu a ostatní mu zůstaly. Skladoval je v ochranném roztoku ve dvou džbánech na ovoce. Až v roce 1996 je nabídl McMasterově univerzitě v Hamiltonu v kanadském státě Ontario. Tamní odborníci totiž mají k dispozici mozky více než sta mírně nadprůměrných lidí, kteří navíc dříve prošli testy matematických, slovních a dalších intelektuálních schopností. Běžné vědecké kolekce schraňují spíše mozky lidí s různými poruchami. Právě nedostatek srovnání s běžnými mozky zatím bránil důkladnému studiu i dalších mozků výjimečných lidí odkázaných vědě.
Objevená výjimečnost
Vědci z McMasterovy univerzity nakonec došli k novému výsledku. Porovnáváním zjistili, že Einsteinův mozek byl oproti průměru o 15 procent větší ve spodní části temenního laloku. T ato část je umístěna ve výši ucha, začíná v přední části a táhne se dozadu po délce dvou třetin mozku. Právě zde je umístěno centrum pro matematické myšlení, prostorovou představivost a další myšlenkové pochody. Navíc kanadští vědci objevili, že Sylviova rýha, která normálně vede z přední do zadní části mozku, se u Einsteina nevyvinula dostatečně po celé své délce, byla mělká a občas téměř chyběla. "Nic takového jsme neobjevili u žádného z mozků v naší kolekci ani v žádném atlase lidského mozku," konstatuje Sandra W itelsonová, která kanadský tým vedla. Chybějící rýha zřejmě umožnila mozkovým buňkám, neuronům, aby mezi sebou vytvořily daleko více spojení, než je běžné. A to právě zlepšuje schopnost spolupráce neuronů, a tedy i určitého druhu myšlení.
Zřejmě se tak narodil
Podstatná otázka, o níž teď diskutují vědci, zní - narodil se Einstein už s takovým mozkem, anebo se u něj změny vytvořily až v průběhu jeho života kvůli tomu, že právě tyto oblasti mozku zatěžoval svým přemýšlením? "Je pravděpodobné, že Einstein se už s menší rýhou narodil, a nikoli že ustoupila jako výsledek jeho inteligence," soudí Sandra W itelsonová. Právě tato rýha totiž patří mezi části mozku, které se vyvíjejí v raném stadiu života a jsou jasně znatelné už při narození. Nicméně lepší poznání by mohla přinést pouze možnost porovnat Einsteinův mozek s mozky jiných matematiků, ideálně v různých stadiích jejich života, což dost dobře není možné, protože vědci celkem pochopitelně nemají dostatek studijního materiálu. Teorii o tom, že se geniální fyzik už narodil s mozkem odlišným od běžných lidí, potvrzují i historky z jeho dětství. Jeho matka se bála, že její dítě je zaostalé, protože Albert začal mluvit až ve třech letech a i později měl potíže s formulováním vět.
Námaha cvičí mozek
"Upřímně řečeno, i když jednoznačné vědecké důkazy ještě nemáme, i já soudím, že tyto zvláštnosti Einsteinova mozku byly vrozené," zamýšlí se přední česká neurobioložka Eva Syková z Ústavu neurověd 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. "Vezměte v úvahu, že Einstein neměl v raném mládí nijak vynikající vzdělání, ani nežil v okolí, které by jej ustavičně stimulovalo k intelektuálním výkonům. Proto bych se v tomto případě spíše přiklonila k názoru, že se s výjimečným mozkem už narodil. Nicméně později jej neustále rozvíjel, a to také v konečném důsledku muselo hrát nějakou roli. Ovšem proč se takový mozek objevil při narození právě u něj, a ne u někoho jiného, o tom se dnes ještě nedá ani spekulovat." Vědci se dnes přiklánějí k názoru, že nikoli celková velikost mozku, ale zejména množství spojů mezi mozkovými buňkami je tím, co podmiňuje inteligenci člověka. "Dnes víme, že se člověk může s velkým množstvím spojů mezi neurony narodit. Ale víme také, že se nové spoje v mozku tvoří, například studiem a jiným cvičením mozku, především však v mládí. V e stáří jde spíše o to, aby si člověk namáháním mozku spoje mezi neurony udržel."
