Spisovatelka Kristina Carlsonová

Spisovatelka Kristina Carlsonová | foto: Wikipedia.org

Zahradník pana Darwina byl pozoruhodný muž. I když neexistoval

  • 0
Příběh v knize Zahradník pana Darwina se odehrává v anglické vesnici Downe, v okolí domu Down House, v němž od roku 1842 bydlel Charles Darwin se svou rodinou, ba částečně přímo v badatelově zahradě. A přece věhlasný vědec není hlavní postavou díla. Není jí vlastně ani jeho zahradník Thomas Davis. Popravdě řečeno, v knize finské spisovatelky Kristiny Carlsonové o přiblížení nějaké konkrétní výjimečné osobnosti ani nejde. A o co tedy běží?

To je právě ta otázka! Do vyprávění vstupujeme ve druhé polovině devatenáctého století; po smrti už je nejmladší syn Charlese Darwina, Charles Waring, což se stalo v roce 1858. Po smrti je již také manžel tehdy vládnoucí královny Viktorie, princ Albert; jak v knize stojí: „Královně před drahným časem zemřel manžel a ji nepustili na pohřeb, třebaže je panovnicí, city asi prožívá tak jako jiné ženy, které neumějí utišit svůj pláč…“ Princ zesnul roku 1861. Může „drahný čas“ znamenat alespoň deset, dvacet let? Darwin zemřel v roce 1882, o jeho skonu se v próze nemluví. Výsledek tedy směřuje někam do sedmdesátých let 19. století, na anglický venkov nezasažený industrializací, do míst, jež by mohla zrodit idylu ve stylu Jane Austenové či Emily Brontëové.

O knize

Kristina Carlsonová: Zahradník pana Darwina

Přeložil Vladimír Piskoř. Mladá fronta, Praha 2011, 112 stran, doporučená cena 209 korun.

Jenže styl Kristiny Carlsonové se od nich výrazně liší. Je méně popisný, bližší básnivé metafoře. Ani na inspiraci detektivní magií Agathy Christie to nevypadá, byť hned v úvodu se setkáme s komentářem všímavé obyvatelky a klidně by tu mohlo dojít k nějakému „zločinu v zahradách“. Možná právě proto, že si byla finská spisovatelka vědoma nabízejících se srovnání a skvělé tradice anglických autorek; určitě však proto, že je „ponořená“ v jiné době a v odlišných situacích, pokusila se o vlastní cestu, která se vzorům podobá v náladě, avšak ve výrazu je samostatná a svébytná.

Obal knihy Kristiny Carlsonové Zahradník pana Darwina

Člověk, který obstál vůči osudu

Jakou roli tedy v tomto příběhu hraje titulní zahradník pana Darwina? Co je zvláštního na oné smyšlené postavě Thomase Daviese? Především to, že jeho povolání není důležité, jakož ani to, že jeho zaměstnavatelem je průkopník evoluční teorie. Středem zájmu je tragický osud zahradníka. Ve vsi jsou podivíni, členky dobročinného spolku, zhrzené dívky, ale o zahradníkovi se toho dozvíme ze všech downeských obyvatel nejvíc. Že mu zemřela dvaatřicetiletá manželka, zůstaly mu dvě děti, z nichž dcera je postižena chorobou duševní a mladší chlapec nemocí tělesnou. Jako by se právě zahradník stal objektem nějakého nemilosrdného pokusu a mikroskopického pozorování, protože právě tím, jak se s nepřízní své sudby vyrovnává, k sobě přitahuje pozornost okolí, tím se stává „měřidlem“ budícím úvahy o předurčenostech a Božích sudbách.

O autorce

Anna Kristina Carlsonová

Vystudovala obecnou literární vědu na Helsinské univerzitě, Pracovala jako redaktorka největšího finského časopisu Suomen Kuvalehti. Debutovala básnickou sbírkou Světlo šera (1986). V devadesátých letech pod pseudonymem Mari Lampinen vydala sérii příběhů pro mládež o třináctileté dívce Anni.

Průlomem byl román Na konec světa (1999), oceněný nejvýznačnější finskou literární cenou Finlandia. Je to příběh helsinského studenta, který se v sedmdesátých letech devatenáctého století vydal za dobrodružstvím na dalekou Sibiř, ani tam však nemůže uniknout rozporuplnosti života a nejistotě osudu. Nemenšího úspěchu se dočkal i její druhý román Zahradník pana Darwina (2009); vloni za něj obdržela Státní cenu za literaturu.

Díky Daviesovým postojům jako by se ve vsi rozpoutala diskuse o hodnotách, o víře, Boží existenci, o mezilidských záležitostech. Všichni vidí smutek Darwinova zahradníka, doléhá k nim jeho bezmoc, mají potřebu se s ní také nějak vyrovnat, nebo ji alespoň komentovat. A to je ústřední téma knihy Kristiny Carlsonové – kolektivní vědomí, postupně zaznívající soubor hlasů, které jako by recitovaly jeden part, jenom si scénář předávají z ruky do ruky, vrací si ho, někteří mají výraznější sólo, jiní se ne zcela plně soustředí. Občas něco přičiní ze svého života a starostí, osnovu zavedou také ke svým věcem, nicméně stále společně drží jednu nit, z níž odvíjejí tkanivo příběhu. To je kouzlo, kterým toto dílo zaujme.

To všechno do světa a života patří

Autorka tedy komponuje téměř sborový zpěv, který nutně upomíná na sílu antických chórů. Jenže v Zahradníkovi pana Darwina vyznívá všechno tragičtěji, protože je to věrohodné. Skutečně mohl v té době žít člověk, jehož potkalo tolik ztrát, že to otřáslo jak jeho vírou v Boha, tak vůlí k životu. Opravdu mohli vesničané vypozorovat, kdo je záhadný cizinec a vykonat na něm zaslouženou mstu. A zároveň se jistě mohl najít někdo, kdo ostří trestu otupil milosrdenstvím. Tak si jednotliví vesničané vyprávění předávají, téměř si je berou od úst. V krátkých útržcích se před čtenářem vynořuje a skládá příběh o lásce i zradě, o naději i pomíjivosti, o životě i umírání, o malosti i fatalitě.

Charles Darwin

Působivost knihy Kristiny Carlsonové je v nenápadné nutkavosti, s níž prostřednictvím souboru svých protagonistů zaměřuje čtenářův pohled k záležitostem tohoto světa. Výsledkem je historie jemná a lyrická, a zároveň ve své úspornosti ohromujícím způsobem čerpající z přirozeného stavu světa, do něhož všechny ty protiklady, radosti i bolesti, nevyhnutelně patří.


Video