"Po třech a půl letech odvážných reforem, uskutečněných navzdory globální ekonomické a finanční krizi, začínám...novou fázi, která zacílí na posílení ekonomického růstu země a zvýšení počtu pracovních míst, která bude podporovat solidaritu a starat se o bezpečí všech francouzských obyvatel," citovala čerstvě jmenovaného Fillona agentura Reuters.
Prezident požádal premiéra o sestavení nové vlády ani ne čtyřiadvacet hodin poté, co Sarkozy přijal Fillonovu demisi. (čtěte zde)
Sobotní demise ministerského předsedy vyplývala z běžného postupu podle ústavy. Stala se první etapou k plánovaným změnám ve vládě. Sarkozy v červnu oznámil, že tak učiní hned po prosazení důchodové reformy, což se nedávno stalo. (více zde)
Levicový ministr zahraničí Kouchner odchází
Už v sobotu krátce po jednání bylo téměř jisté, že se veřejností oblíbený Fillon opět stane premiérem, i když na převzetí úřadu se připravoval i ministr životního prostředí Jean-Louis Borloo. Ten nyní zřejmě získá post po šéfu diplomacie Bernardu Kouchnerovi, jediném levicovém ministrovi kabinetu.
Resort obrany docela jistě dostane někdejší premiér Alain Juppé. Potvrdily to i vládní zdroje.
Podle levicové opozice jsou změny ve vládě pouhá fraška. Politika Nicolase Sarkozyho se prý nezmění. "Není slušné vzbuzovat důvěru, že se věci změní. Politika bude stále politikou Nicolase Sarkozyho," řekl šéf socialistických poslanců Jean-Marc Ayrault.
Sarkozy se změnou vlády snaží posílit svou pozici u pravicových voličů před prezidentskými volbami v roce 2012, ve kterých by chtěl usilovat o druhý pětiletý mandát
STARONOVÝ PREMIÉR FRANCIE- se narodil v březnu 1954 v Le Mans. Tam také vystudoval filozofii a veřejné právo. Na pařížské univerzitě Reného Descarta získal diplom z práva a politických věd. - politickou kariéru zahájil v polovině 70. let, v roce 1981 byl zvolen do parlamentu za Svaz pro lidové hnutí (UPM). V letech 1993 až 1995 byl ministrem pro vysoké školství a výzkum, poté byl dva roky ministrem informačních technologií a pošt. - V roce 2002 se stal ministrem práce a sociálních věcí a zasloužil se o prosazení reformy penzijního systému a zmírnil také dopady kratšího pracovního týdne zvýšením prostoru pro přesčasy. - V roce 2004 se stal opět ministrem pro vysoké školství a výzkum, v následujícím roce však po nástupu Dominiqua Villepina do funkce premiéra o vládní křeslo přišel, což nesl těžce. Stal se poradcem Nicolase Sarkozyho a byl také zvolen do Senátu. - Premiérem byl prvně jmenován v květnu 2007. |
