Ponechme stranou křehkost rozložení sil danou poměrným volebním systémem a těsnými volebními výsledky a obraťme pozornost k alkoholu. Stáli v čele států lidé, kteří hodně pili. Ne vždy to mělo hrozné následky.
Například královna Viktorie i Winston Churchill brali kokain a nic hrozného se nedělo. Bývalý britský ministerský předseda prý řekl: "Vzal jsem si víc od alkoholu, než si kdy alkohol vzal ode mne." Jiní nedopadli tak dobře.
Stalin a Gottwald nebyli vůči sklence příliš odolní a na jejich vládě a charakteru to bylo znát. Když jim však šlo o krk, střízlivost moci důsledky alkoholových výparů minimalizovala.
Poslanec Kott tvrdí, že nehlasoval úmyslně. Reformní zákony se mu zdály přece jen ještě dost pravicové. Budiž. I kdyby se však jednou ukázalo, že tento muž tehdy nepil více než jiní, nebo možná nepil vůbec, jeho stranické kolegy by to stejně neuklidnilo.
Ti mají zřejmě pocit, že se v onen den choval přinejmenším tak, jako by opilý byl. Každé jiné jednání by se přece jevilo rozumnější: zdržet se hlasování, hlasovat pro reformu, hodit se marod. Jenom to Kottovo bloumání kuloáry paradoxně vládě stejně nepomohlo, neboť byl vypárován.
Podle Shakespeara alkohol provokuje touhu, ale brání jejímu naplnění. Pokud to však nebyl pobyt v poslaneckém baru, co zabránilo opozičnímu politikovi v touze hlasovat, co to tedy bylo?
