Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Záhada sboru volitelů

  12:09aktualizováno  12:09
V on-line rozhovoru s velvyslancem Alexandrem Vondrou se jeden z čtenářů iDNES dotázal, zda je možné, aby se členové sboru volitelů, kteří v poslední instanci skutečně rozhodují o vítězi prezidentského klání, rozhodli v rozporu s výsledky tzv. lidového hlasování. Kandidát Demokratické strany Al Gore získal v úterý většinu těchto hlasů, nicméně automatické vítězství mu to nezaručilo. Dokonce i mnoho občanů USA si v povolební kocovině klade logickou otázku: Proč se napříště obtěžovat s volbou, když o výsledku může rozhodnout jakýsi sbor volitelů?

Otcové zakladatelé se chtěli pojistit
Ustanovení o sboru volitelů (electoral college) se dostalo do Ústavy USA před 213 lety jako pojistka proti eventualitě, že si "lid" vyvolí kandidáta, jenž by nevyhovoval "elitě", tedy Otcům zakladatelům, kteří tehdy v horkém filadelfském létě ústavu sepisovali. Podle nedávného stanoviska Sdružení amerických právníků jde o "archaické, nedemokratické a nebezpečné" opatření".

Většina politologů i řadových Američanů nad ním dnes kroutí hlavou. Za moderních podmínek všeobecného volebního práva nedává filtr zvaný sbor volitelů téměř žádný smysl. Jak napsal komentátor John Podhoretz ve čtvrtečním vydání britských Timesů (8. XI.), "Spojené státy jsou republikou, v niž si občané volí reprezentanty, aby spravovali jejich vládu.  Většina prostých Američanů se domnívá, že žije v demokracii, v níž se jejich vůle přímočaře vyjadřuje v průběhu volebního procesu. Mylně se domnívají, že jejich vůle je zákonem".

Američtí ústavodárci sice uzákonili sbor volitelů, ponechali však vládám jednotlivých států unie volnou ruku, pokud šlo o techniku jejich výběru. Od konce 20. let minulého století se vžilo, že tito elitní volitelé (podle čtvrtečních Timesů jde tradičně o "otrocky oddané partajníky") se vyslovují pro prezidentského kandidáta zvoleného v lidovém hlasování. Zákon to však výslovně nevyžaduje.

Klíč k záhadě
Vysvětlení záhady přežívající existence sboru spočívá ve faktu, že podle federální ústavy má každý stát unie tolik volitelů, kolik má zástupců v Senátu a ve Sněmovně reprezentantů, tedy v obou komorách Kongresu: čím lidnatější stát, tím víc volitelských míst. Volitelé se vybírají za pomoci stranických organizací v jednotlivých státech.  Členství se převážně chápe jako pocta, odměna za věrné stranické nebo státní služby.

S výjimkou Nebrasky a Maine praktikují dnes všechny státy zásadu Vítěz bere vše: volitelé dávají svůj hlas kandidátu, který získal nejvyšší procento hlasů v tom kterém státě, bez ohledu na to, zda to bylo 90 nebo 30 procent. V případě nerozhodného výsledku přesunuje sbor konečné rozhodnutí do Sněmovny reprezentantů. Zatím k tomu došlo pouze dvakrát, v letech 1800 a 1824.

Kritikové tohoto systému uplatňují tři hlavní argumenty. Sbor volitelů ztratil za podmínek moderní zastupitelské demokracie jakékoli opodstatnění. Tato technika volby navíc zvýhodňuje největší státy unie, zejména ty, ve kterých je výsledek všeobecného hlasováni velmi těsný.  Letos to platí zejména pro Floridu, Oregon a New Mexiko, kde byly ještě dva dny po úterních volbách výsledky nejasné. Budoucí prezident tedy musí zabodovat v Kalifornii, Texasu, New Yorku, Ohio a dalších lidnatých státech. Jen ty mu zaručí, že získá nezbytných 270 volitelských hlasů.

Populačně slabé státy (Iowa, Wyoming, Aljaška ap.) se právem cítí poškozeny, protože budoucí hlava federální vlády jim věnuje jen symbolickou pozornost. S tím souvisí třetí výhrada: Na volitelském systému politicky vydělávají velké městské aglomerace typu Los Angeles, New Yorku, Houstonu nebo Chicaga, a to na úkor menších měst a obcí. Kandidáti na pozici prezidenta potřebují jejich hlasy, a proto jsou velmi pozorní k jejich požadavkům.

Situace podobná letošním zmatkům s přepočítáváním hlasů a hromadícími se obviněními z volebních machinací nastala naposledny před 112 lety, kdy Grover Cleveland získal většinu lidových hlasů, ale sbor volitelů hlasoval pro Benjamina Harrisona.  Obdobné riziko hrozilo v roce 1976, kdy Jimmy Carter vyhrál jen těsným rozdílem ve volebním klání s Geraldem Fordem.

Povede volební krize 2000 ke změně ústavy?
Letošní téměř nerozhodný výsledek souboje mezi Alem Gorem a Georgem W. Bushem okamžitě oživil pochybnosti o smyslu historicky přežilé instituce sboru volitelů.  Nastala situace, kdy pár volitelů, kteří by se rozhodli sledovat "hlas svědomí" namísto výsledku všeobecného hlasování, by mohlo zvrátit výsledek voleb. Připomeňme, že sedmkrát v průběhu uplynulých jedenácti volebních sezón se alespoň jeden z volitelů rozhodl "vůli občanů" svého státu ignorovat.

Naděje na vyjmutí článku o sboru volitelů z Ústavy USA jsou mizivé. Kongres by totiž musel jednat o ústavním dodatku, který by zcela jistě neprošel hlasováním ve Sněmovně reprezentantů, dominované lidnatými státy.  A i kdyby se stal zázrak a dotatek prošel, zákonodárné sbory v těchto populačně silných státech by ho stěží ratifikovaly.  Přišli by totiž o nezaslouženou protekci ze strany budoucích prezidentů.

Autor: Stanislav Perkner st., přednáší americkou historii na Delta College ve Stocktonu a Humphrey’s College v Sacramentu, Kalifonie

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Volba profesora Langdona
Volby jsou tady, musíme něco dělat, hecuje Hanks Čechy ve videokoláži

Sociálními sítěmi se pár dní před sněmovními volbami šíři video, v němž herec Tom Hanks alias Robert Langdon chodí ulicemi Prahy, která je posetá volebními...  celý článek

Reklamní leták na podporu Miloše Zemana v prezidentských volbách v lednu 2018
Zeman sliboval nedělat kampaň, přesto jsou ve schránkách jeho letáky

Schránky v celé republice zaplavily letáky za znovuzvolení prezidenta Miloše Zemana, který ale jak sám uvedl, žádnou kampaň nepovede. Jeho mluvčí Jiří Ovčáček...  celý článek

Prezident Miloš Zeman na návštěvě v Horšovském Týně. (19. 10. 2017)
Andělé nebudou, andělé došli, když nechcete ďábla, jděte volit, vybídl Zeman

Rozhodujete se mezi špatným a ještě horším, přesvědčoval ve čtvrtek voliče, ať jdou volit, prezident Miloš Zeman. „Andělé nebudou, andělé došli, ale...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.