Je před volbami, před vznikem nových koalic, před novým rozdělením moci v republice. Politický svět má v hlavě jiné tragédie a komedie, než je jedna zhudlařená televize. Navíc mít v čele slabého, nekompetentního a na politické moci závislého šéfa je výhodné skoro pro každého, pochopitelně kromě diváků.
Ať si tam teď zvolí, koho chtějí, kdo vyhraje moc v zemi, tomu televize spadne pak do klína. Radu na to mají příhodnou, příhodného ředitele Rada ČT dodá a pojede se dál.
Petice umělců, což u petic nebývá obvyklé, realisticky popisuje situaci. Rada nezastupuje veřejnost, nýbrž lobbisty. Registrují se politické tlaky, co je to veřejnoprávnost, nikdo už neví, Česká televize je obalena luxusními kšefty.
Do možná nepotřebných funkcí v televizi naskakují velmi neveřejnoprávní postavy, motají se tam estébáci, vytvářejí se pelíšky pro zasloužilé a vysloužilé bafuňáře. Rada, dodávaná parlamentem, na tom není o moc lépe.
To vše dohromady vytváří programový slepenec servility k moci, bezzubého zpravodajství, primitivních zábavných pořadů. Pro šťouraly a kritiky má ČT příležitostné úlitby v oboru kvalitní kinematografie, případně některých dokumentů a debatních pořadů, jako je třeba Kučerova Historie.cs.
Umělci chtějí probíhající volbu ředitele zrušit a udělat jinou. Volbu kritizují oprávněně, nevím ale, proč věří, že jiná volba bude jiná. Nynější tristní stav všem politicky odpovědným vyhovuje. Nechat takzvanou veřejnoprávnost v nejasné a libovolně vykládané podobě umožňuje do České televize zasahovat stejně libovolně.
Oblíbeným bičem je "vyváženost", která neznamená nic víc než impotenci a bezkonfliktní servilitu. Svobodu a nezávislost má ČT v druhém oboru: ve financích. S miliardami, které dostává automaticky, může nakládat, jak chce, bez jakéhokoliv vztahu k té bájné veřejnoprávnosti.
Je to oblíbená kombinace: být zadobře s mocí a za odměnu si plnit ústa a břich veřejnými penězi podle vlastního uvážení. Vcelku vypadá Česká televize jako každá jiná soukromá televize, avšak s výhodou obrovské dotace a se slabomyslným vlastníkem, který do své firmy vůbec nevidí.
Řešit ten léta se táhnoucí problém nikdo nebude. Stav vyhovoval, vyhovuje a bude vyhovovat všem. Možná se změní volba členů Rady ČT, čímž se nezmění nic. Nebo budou říkat, že tento ředitel je kompetentnější než tamten, čímž se také nezmění nic.
Do systémové změny se Sněmovna, která jediná by dokázala zasáhnout, nepohrne. Na žádné změně, která by skutečnou změnu znamenala, se také nikdo nedohodne. Na televizní plotně je příliš mnoho kastrůlků.
Česká televize bude dál s mizerným programem, s bobtnajícími neprofesionálními tvůrci, s bezzubostí a nudou. Petice na toto téma je dobrá, i když bezúčelná. Alespoň si počteme, kdo si troufne televizi kritizovat.
Problém České televize patří do velkého souboru, s nímž žádná Sněmovna ani vláda nikdy nepohne. Takové balvany jako zdravotnictví, důchody nebo daně potáhneme pořád dál, dopředu, než nás všechny zadusí. Katastrofální stav ČT je v tom bludišti balvanů jen drobným šestimiliardovým kamínkem.
Stěží se najde politická síla, která se s tímto bludištěm bludných balvanů nesmíří a vytáhne do boje. Šla by proti samému smyslu české lidové demokracie, jejíž devízou je klid, nehýbat s ničím, mlčet, a když to jde, tak krást. Vždy je lepší z problému vycucat politické výhody než ho řešit.
