Pokud toto úterý soud s Brožovou skutečně začne, půjde současně o líčení, v němž stane před soudem představitel komunistické justice. Ano, Ludmila Brožová byla v tomto ostudném procesu prokurátorkou. A ne bezvýznamnou.
Životní role
Protože proces s Horákovou a dalšími byl připravován jako divadelní představení, měla Brožová za úkol reagovat především na přítomné obžalované ženy. Jednoduše bylo působivější, když ženu vyslýchala žena, než kdyby to dělal nepříjemný prokurátor.
"Bylo to v rámci režie celého procesu. A je to vidět i na dochovaném filmovém záznamu. Brožová začne reagovat, když je přivedena Horáková," říká historička Zora Dvořáková, která je znalkyní života Milady Horákové.
Pro Brožovou to byla zřejmě životní role. Nezískala ji náhodou. Už předtím se účastnila procesu s představiteli církve. A zřejmě zaujala, protože byla charakterizována jako dobrý řečník. Také se účastnila procesů v Hodoníně.
Kdo vlastně je tato žena, která ve zmanipulovaném procesu poslala na smrt kromě Horákové i další tři nevinné lidi?
Z projevu Brožové:Státní soude! "Lidé, měl jsem vás rád, bděte!" To je naléhavý vzkaz našeho národního hrdiny, Julia Fučíka, který dobře věděl, že jsou takoví, kteří nemohou říci jako on "Lidé, mám vás rád," protože mají rádi jen své továrny, své velkostatky, svou pochybenou politickou kariéru, jen zisk, jen peníze. Peníze, které nechtějí sami poctivě vydělávat, ale vydřít na druhých. A my si dáváme pozor před takovýmito nepřáteli lidu, dovedeme je najít, a tak jsme našli i tyto zde a posadili je na lavici obžalovaných. Nemohou se vymlouvat, byli varováni. Náš pracující lid řekl v únoru 1948 jasně všem rozvratníkům a zrádcům: "Ne, republiku si rozvracet nenecháme." Obžalovaní však poslouchali raději západní imperialisty a uprchlé zrádce, sloužící válečným paličům. Každý úspěch na naší cestě k socialismu zvyšoval jen jejich nenávist. A tak zatím co textilačka Herajtová z Kotony v Berouně zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíce pomohla budovat naši republiku, obžalovaná Horáková dávala v podzemí dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky... ... Toto hlavní přelíčení je součástí velkého boje za mír: Ať tedy soud vyřkne spravedlivý rozsudek ve jménu pracujících, ve jménu socialismu a ve jménu míru! Vyšlo knižně pod názvem: Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice (1. vydání v počtu 140 000 výtisků vydalo v červnu 1950 ministerstvo spravedlnosti nákladem Orbisu. |
Se srdcem umělkyně
Přestože Brožová nepocházela z dělnické rodiny, byla podle všeho od počátku oddaná komunistické ideologii.
Absolvovala právní školu pro pracující, což z pohledu komunistických vládců bylo vynikající vzdělání. Ale Brožová měla odmalička i umělecké ambice.
"Divadlo byla moje láska. A také noviny. Řekla jsem si, že to půjdu zkusit do novin. Tam mě přemluvili, abych šla dělat na Ústřední výbor KSČ, že tam nutně potřebují písařku," vyprávěla v rozhovoru pro Lidové noviny.
Podle historičky Dvořákové měla Brožová skutečně ambice psát a publikovat. "Když si napsala závěrečnou řeč, odnesla ji k Václavu Lacinovi, známému komunistickému spisovateli a satirikovi. Ten jí tu řeč pochválil," popisuje Dvořáková.
Možná právě umělecké ambice sehrály rozhodující roli při její účasti na procesech. Vždyť právě procesy v padesátých letech byly nepřekonatelným divadlem, které se natáčelo na film a vysílalo rozhlasem. V případě procesu s Horákovou ho sledoval celý svět.
Mohla dostat v životě lepší roli? Jenže co když je ta role zaplacena lidskou krví?
"Je vidět, že ona při tom procesu vystupuje nesmírně zaujatě," říká Dvořáková. I podle historika Petra Koury svou roli (tedy z pohledu tehdejších vládců) zvládla velmi dobře.
"Měla vystupovat ze svého ženského hlediska, apelovat na mateřství, což udělala. Při procesu mluví o válce a atomové bombě nad Prahou, která by zahubila kromě jiných i dceru Milady Horákové... Ona tuto roli zřejmě splnila velmi dobře, protože v Národním archivu jsou dodnes uloženy dopisy od občanů, které byly po procesu, jenž byl vysílán rozhlasem, adresované jí, přímo do jejích rukou... Z toho plyne, že si ji ti lidé pamatovali, že je zaujala," říká Koura.
Tušila, čemu slouží?
Otázkou ovšem je, nakolik se dala strhnout zvráceným scénářem a nakolik si mohla být vědoma, čemu ve skutečnosti slouží.
Podle historika Petra Koury není pochyb o tom, že musela vědět, že jde o zinscenovaný proces, který nemá s právem nic společného. Koura připomíná dodnes dochované zápisy dokazující, jak se podvodný proces dopředu připravoval a plánoval.
"Mám pocit, že ve skutečnosti padala na těch poradách tvrdší slova. Že zápis je změkčenou formou toho, co zaznělo. Ale i ten zápis svědčí o tom, že se organizovala kampaň a že také Brožová musela vědět, čeho se účastní," říká Koura.
Historička Dvořáková se na to ale dívá trošku odlišně. "Mám pocit, že si opravdu není vědoma všech těch souvislostí. Je to vidět i z toho, jak mluví. Ona snad tomu v této chvíli ještě věří. Já mám pocit, že tento člověk nic nepochopil. No a když to nechápe dnes, tak jak se na to mohl dívat tenkrát?" ptá se Dvořáková. A dodává: "To musel být naprosto oddaný a zfanatizovaný člověk. Ona musela být přesvědčena, že slouží režimu. A o obětech neuvažovala."
Později se dokonce vyprávělo, že se Brožová, která se účastnila popravy Horákové, neudržela a ve chvíli, kdy Horáková umírala, se začala jízlivě smát. Tato informace byla zachycena ve vzpomínkách obžalovaného Bedřicha Hostičky, který vyšel v roce 1962 z vězení a později emigroval do Švýcarska.
Odtud v roce 1979 napsal dopis, v němž se věnoval i posledním chvílím Milady Horákové. S odvoláním na svědectví bývalé vězeňkyně, která byla na tuberkulózním oddělení, napsal: "V okamžiku popravy bylo v oddělení tuberkulózy v nemocnici otevřeno okénko a vězeňkyně zaznamenaly poslední slova doktorky Milady Horákové i jízlivý smích, pravděpodobně prokurátorky Brožové, jež byla popravě přítomna."
Jenže nikde se o podobném chování Brožové už neobjevuje žádná zmínka. "To, že se smála, jsem v žádném hodnověrném pramenu neobjevil. Nedovolím si to tedy tvrdit," říká Koura.
Vyprávění je nepravděpodobné i z toho důvodu, že před popravou se okna ve věznici uzavírala plechovými okenicemi.
Ale Koura současně dodává: "Z jejího vlastního vyprávění je vidět, že i po roce 1989 pociťuje k Horákové zášť."
Ovšem samotná účast na popravě o její nenávisti k Horákové svědčit nemusí. Popravy se účastnili všichni prokurátoři, takže Brožová pravděpodobně jen plnila svou tragickou povinnost.
Ale nejspíš jí z účasti na exekuci vůbec nebylo čtrnáct dní špatně, jak na svou obhajobu sama tvrdila. Historička Pavlína Formánková totiž zjistila, že ještě téhož dne, kdy byla přítomna popravě, se Brožová zúčastnila veřejného shromáždění na pražském Žižkově. Dokonce tam i vystupovala.
Možná to brala jen jako pokračování své životní divadelní role.
"Obyčejná" prokurátorka
Další kariéra Brožové byla příznačná pro představitele komunistické justice v Československu. Přestože měla na rukou krev, pokračovala ve svém působení. Pracovala na prokuratuře v Rokycanech a v roce 1969 se dokonce podílela na rehabilitacích. Ale procesy se neopakovaly a žádná velká divadelní role už nepřišla... Její umělecké ambice tedy zůstaly nenaplněny.
O její účasti na procesu s Horákovou se začalo v Československu hlasitě mluvit až po pádu komunismu, ale trestnímu stíhání dlouho unikala. Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu se podařilo dosáhnout její obžaloby z podílu na vraždě až nyní.
Po sedmapadesáti letech. Je to pozdě? A je to úspěch?
Přestože procesy v 50. letech likvidovaly tisíce lidí jako na běžícím pásu, z řad justice bylo obžalováno jen pár jednotlivců. Ve vězení neskončil nikdo z nich.
PROKURÁTORKA PŘED SOUDEMBývalá prokurátorka Ludmila Polednová, rozená Brožová, stane příští týden před soudem. Bude čelit obvinění, že se podílela na justiční vraždě političky Milady Horákové před sedmapadesáti lety. Odsouzená politička Proces s Horákovou Další procesy Jediná žijící Ve službách komunistů |
