Přednosti digitální televize oproti té dosavadní analogové jsou podobné jako třeba přednosti zvukových cédéček nebo digitálních videonahrávek oproti jejich analogovým předchůdcům: podstatně vyšší kvalita a množství nových dosud nevídaných služeb a možností.
PROGRAM JAKO JEDNIČKA A NULA
Základní rozdíl mezi digitálním a analogovým vysíláním je prostý: zatímco při analogovém se obraz a zvuk převádějí přímo na elektrické veličiny a ty se přenášejí (odborník by spíše řekl, že jimi se moduluje nosná vlna), u digitálního záznamu se tyto veličiny ještě v pravidelných intervalech měří (vzorkují) a změřené veličiny se převádějí do dvojkové číselné soustavy. Zde se tedy přenáší proud jedniček a nul, který nese informace o zaznamenaném obrazu a zvuku. Výhoda je zřejmá: analogový signál se může cestou ke spotřebiteli zkreslit, digitální nikoliv - jednička buď je, nebo není.
Digitalizace však přináší i problém, protože obraz a zvuk rozložený na čísla představuje příliš velký objem dat. Proto je nutné jej ještě nějakým způsobem zmenšit. To se činí prostřednictvím komprese, kdy se ze signálu matematickými prostředky odstraňují veškeré nadbytečné informace (například opakování údajů o těch částech obrazu, které se nemění, a podobně).
Z hlediska zákazníka představuje největší problém digitálního vysílání skutečnost, že si musí pořídit zcela nový televizor, podstatně dražší než ten analogový nebo alespoň speciální dekodér, který rovněž není nejlevnější. Přijímač pro digitální televizi obsahuje oproti analogové "bedně" celou řadu obvodů navíc - jde vlastně spíše o počítač specializovaný na práci s obrazovým signálem.
KAŽDÝ SI VYBERE
Digitální televizní vysílání vedle vysoké kvality přináší i další výhody. Například místo jednoho analogového kanálu je možné současně přenášet hned několik digitálních. U televize budoucnosti se díky tomu nejspíš dočkáme celé řady dosud nevídaných služeb. Při sportovním přenosu si třeba budete moci volit mezi obrazem z několika kamer nebo budou stejné pořady vysílány souběžně s časově posunutými začátky, aby se divák nemusel přizpůsobovat programu.
Především však přibude velké množství kanálů specializovaných na určité okruhy zájemců. Vedle zpravodajských a publicistických kanálů se objeví celá řada dalších ještě mnohem více vyhraněných. Díky velkému množství takových programů si divák bude moci sestavovat svůj vlastní program. Digitální televize ovšem předpokládá i větší podíl pořadů nebo pořadových balíků, za něž bude zákazník platit. Aby se na ně mohl dívat, musí si pořídit dekodér nebo modul, do něhož se vkládají speciální karty, které vám příslušný pořad zpřístupní.
KDO POČKÁ, TEN SE DOČKÁ
Digitální televize musela vyřešit stejný problém jako jiná elektronická média, totiž vzájemnou kompatibilitu zařízení od různých výrobců. Proto vzniklo několik standardů: DVB-S pro satelitní vysílání, DVB-C zabývající se kabelovým přenosem a DVB-T, podle něhož se musí řídit vysílání z pozemních stanic.
Už dnes se digitální televize na západ od našich hranic běžně provozuje, zatím především prostřednictvím satelitů. Například družice Astra 1 už vysílá pouze digitálně. V západní Evropě se však rozjíždí i pozemní digitální vysílání a do konce roku by se měly na trhu objevit první digitální přijímače.
V České republice se ovšem s digitální televizí v pozemní podobě ještě dlouho do budoucnosti nepočítá. Chce-li si zdejší divák užívat digitální kvalitu, nezbude mu než obrátit svůj pohled (a anténu) do vesmíru na satelity vyspělých zemí.
Po pravdě řečeno, nejspíš moc neprohloupí ten, kdo se bez digitální televize zatím ještě obejde. Předpokládá se totiž, že teprve během příštího roku začnou ceny potřebného vybavení výrazněji klesat. Bude také ještě třeba dořešit některé technické problémy týkající se zejména placených pořadů (způsob placení, vzájemná slučitelnost kódování, boj proti pirátským kartám). Předpokládá se, že digitální vysílání získá výraznou převahu nad analogovým teprve někdy kolem roku 2020. Přinejmenším do té doby se bude souběžně vysílat analogově i digitálně.
Tehdy ve vzdálenější budoucnosti se také spíše projeví všechny přednosti digitální televize. Skutečně výrazně novou kvalitu by mohla přinést například ve spojení se systémem vysílání s vysokým rozlišením obrazu (HDTV).
PROGRAM JAKO JEDNIČKA A NULA
Základní rozdíl mezi digitálním a analogovým vysíláním je prostý: zatímco při analogovém se obraz a zvuk převádějí přímo na elektrické veličiny a ty se přenášejí (odborník by spíše řekl, že jimi se moduluje nosná vlna), u digitálního záznamu se tyto veličiny ještě v pravidelných intervalech měří (vzorkují) a změřené veličiny se převádějí do dvojkové číselné soustavy. Zde se tedy přenáší proud jedniček a nul, který nese informace o zaznamenaném obrazu a zvuku. Výhoda je zřejmá: analogový signál se může cestou ke spotřebiteli zkreslit, digitální nikoliv - jednička buď je, nebo není.
Digitalizace však přináší i problém, protože obraz a zvuk rozložený na čísla představuje příliš velký objem dat. Proto je nutné jej ještě nějakým způsobem zmenšit. To se činí prostřednictvím komprese, kdy se ze signálu matematickými prostředky odstraňují veškeré nadbytečné informace (například opakování údajů o těch částech obrazu, které se nemění, a podobně).
Z hlediska zákazníka představuje největší problém digitálního vysílání skutečnost, že si musí pořídit zcela nový televizor, podstatně dražší než ten analogový nebo alespoň speciální dekodér, který rovněž není nejlevnější. Přijímač pro digitální televizi obsahuje oproti analogové "bedně" celou řadu obvodů navíc - jde vlastně spíše o počítač specializovaný na práci s obrazovým signálem.
KAŽDÝ SI VYBERE
Digitální televizní vysílání vedle vysoké kvality přináší i další výhody. Například místo jednoho analogového kanálu je možné současně přenášet hned několik digitálních. U televize budoucnosti se díky tomu nejspíš dočkáme celé řady dosud nevídaných služeb. Při sportovním přenosu si třeba budete moci volit mezi obrazem z několika kamer nebo budou stejné pořady vysílány souběžně s časově posunutými začátky, aby se divák nemusel přizpůsobovat programu.
Především však přibude velké množství kanálů specializovaných na určité okruhy zájemců. Vedle zpravodajských a publicistických kanálů se objeví celá řada dalších ještě mnohem více vyhraněných. Díky velkému množství takových programů si divák bude moci sestavovat svůj vlastní program. Digitální televize ovšem předpokládá i větší podíl pořadů nebo pořadových balíků, za něž bude zákazník platit. Aby se na ně mohl dívat, musí si pořídit dekodér nebo modul, do něhož se vkládají speciální karty, které vám příslušný pořad zpřístupní.
KDO POČKÁ, TEN SE DOČKÁ
Digitální televize musela vyřešit stejný problém jako jiná elektronická média, totiž vzájemnou kompatibilitu zařízení od různých výrobců. Proto vzniklo několik standardů: DVB-S pro satelitní vysílání, DVB-C zabývající se kabelovým přenosem a DVB-T, podle něhož se musí řídit vysílání z pozemních stanic.
Už dnes se digitální televize na západ od našich hranic běžně provozuje, zatím především prostřednictvím satelitů. Například družice Astra 1 už vysílá pouze digitálně. V západní Evropě se však rozjíždí i pozemní digitální vysílání a do konce roku by se měly na trhu objevit první digitální přijímače.
V České republice se ovšem s digitální televizí v pozemní podobě ještě dlouho do budoucnosti nepočítá. Chce-li si zdejší divák užívat digitální kvalitu, nezbude mu než obrátit svůj pohled (a anténu) do vesmíru na satelity vyspělých zemí.
Po pravdě řečeno, nejspíš moc neprohloupí ten, kdo se bez digitální televize zatím ještě obejde. Předpokládá se totiž, že teprve během příštího roku začnou ceny potřebného vybavení výrazněji klesat. Bude také ještě třeba dořešit některé technické problémy týkající se zejména placených pořadů (způsob placení, vzájemná slučitelnost kódování, boj proti pirátským kartám). Předpokládá se, že digitální vysílání získá výraznou převahu nad analogovým teprve někdy kolem roku 2020. Přinejmenším do té doby se bude souběžně vysílat analogově i digitálně.
Tehdy ve vzdálenější budoucnosti se také spíše projeví všechny přednosti digitální televize. Skutečně výrazně novou kvalitu by mohla přinést například ve spojení se systémem vysílání s vysokým rozlišením obrazu (HDTV).
 Masové rozšíření digitální televize přijde patrně až ve vzdálenější budoucnosti. Do té doby bude analogové a televizní vysílání probíhat souběžně. |
