"V Evropě je dnes nutné umět alespoň dva cizí jazyky. Jasně to říká Bílá kniha Evropské komise z roku 1995, která požaduje znalosti tří jazyků každého mladého občana Evropské unie - jeden mateřský a dva další," říká spoluautor dokumentu Pavel Cink, šéf odboru zahraničních vztahů a evropské integrace ministerstva školství.
V UNII SE S JAZYKY ZAČÍNÁ BRZY
Povinnou výuku cizího jazyka na prvním stupni základní školy má v souladu s doporučením unie v současné době 13 z 15 členských zemí Evropské unie. Ještě v roce 1989 byl přitom poměr opačný: cizí jazyk se v nejnižších třídách učili žáci pouze ve třech členských zemích.
"Přestože tyto dokumenty nemají politickou závaznost - patří k měkkému právu unie -, většina zemí už se k výuce jazyka v brzkém věku přiklonila," říká Cink, jehož povinností je i zprostředkovávat podněty ze zahraničí v oblasti cizích jazyků.
V tuzemsku se od roku 1995 učí děti povinně jednomu (libovolnému) cizímu jazyku, a to od čtvrté třídy základní školy. Druhý povinný jazyk si musí studenti přibrat jen na gymnáziích.
Dosud ovšem není povinným maturitním předmětem. Celkově se čeští žáci učí jazykům v porovnání se svými vrstevníky z unie v průměru o šedesát hodin ročně méně.
Bílá kniha počítá s nápravou této situace. "Cílem je umožnit výuku dvou cizích jazyků na všech stupních škol tak, aby každý absolvent úplného středního vzdělávání byl schopen komunikovat v různé míře pokročilosti ve dvou cizích jazycích, z nichž jeden bude angličtina," píše se v koncepci. Absolvent středních škol bez maturity má ovládat dobře alespoň jeden cizí jazyk.
VIZE JE VIZE, ALE CO REALITA?
Ve školách se nad těmito smělými plány jen usmívají. Už dnes se totiž - pokud chtějí sehnat kvalifikovaného učitele jazyků - potýkají téměř s neřešitelnými problémy. "V malém městě, jako je Jilemnice, je pomalu nemožné sehnat kvalitní jazykáře. Jazyky u nás učí často lidé bez pedagogického vzdělání, kteří mají státní jazykové zkoušky. A jsme rádi, že je máme alespoň na angličtinu a němčinu. Další jazyky nemůžeme vyučovat vůbec," stýská si ředitelka Základní školy v Jilemnici Věra Zajícová.
Podobnou zkušenost má i ředitel Základní školy v Harrachově Vladimír Peřina: "Jsme malá škola a v některých ročnících nemůžeme dětem dát na vybranou ani mezi němčinou a angličtinou - učitele prostě nezaplatíme." Už dnes mají na jeho škole problémy, když se přistěhuje žák z větší městské školy, kde se učil angličtinu. "U nás nastoupí do ročníku, v němž je pouze němčina... Těžko si představit, jak bychom zvládli výuku dvou povinných jazyků pro všechny žáky," dodává Peřina.
"S problémy, které způsobí stěhování, se budeme muset smířit," soudí Cink. "Stejně tak je tomu v Německu, kde mají 16 vzdělávacích systémů a stěhovat se třeba z Porýní do Bavorska je pro rodinu také problematické."
KDY MÁ DÍTĚ NA TO UČIT SE JAZYKY?
Někteří psychologové ovšem s vizemi v Bílé knize nesouhlasí: nezdá se jim ani to, že by se děti měly začít učit anglicky v osmi letech, ani to, že by musely na základní škole zvládnout hned dva jazyky.
"Učit na základní škole povinně dva cizí jazyky je nepřirozené, nešťastné. Řada žáků má problémy s češtinou a už druhý jazyk je pro ně velkou zátěží," soudí například Věra Picková z pedagogicko-psychologické poradny v Semilech.
Podle ní by druhý cizí jazyk měl být volitelným, nikoliv povinným předmětem.
