Jeden takový lék Blair určitě má a český premiér Jiří Paroubek a další snaživí muži (napříč spektrem) se snaží ho okoukat. Lépe, než se to povedlo předchozímu "českému Blairovi", Stanislavu Grossovi, jehož politický prostor se zúžil na velikost jeho proslulého domácího brouzdaliště.
Důležitá přísada elixíru se v angličtině nazývá "spin". To slovo se dá přeložit třeba jako otáčet se nebo rotovat. Jde o způsob, jak podat skutečnost co nejpříznivěji ve vlastní prospěch.
Rozumný politik nebude pokud možno lhát, protože se na něj upírá příliš mnoho pátravých a nemilosrdných očí. Když vůdce lidu konstatuje, že pravdu říci nechce a lhát se bojí, může použít některou ze spin technik.
K nim patří například pečlivý výběr informací a popostrčení vhodných fakt. Dokud ekonomika poroste, bude o tom Paroubek mluvit. O nezaměstnanosti pomlčí. Pravda, když vezmeme, kolik sem přišlo investorů a kolik zahraničních pracovních sil, znamená stagnující nezaměstnanost vlastně horší situaci než dříve. Ale proč o tom mluvit, že?
Další populární technikou je takzvané popření nepopření, tedy výrok, který vypadá jednoznačně, ale přitom je velmi neurčitý.
Když je politik obviněn z nějakého maléru, může říci, že takové obvinění je absurdní. Je dobré to pro jistotu doplnit zpochybněním druhého, například větou, že novináři jsou blbci nebo že určitá profesní skupina (část lékařů například) je loutkou na nitkách konkurenční strany, ne-li přímo na její výplatní pásce. A dokažte někdo, že ne.
Jemnější verzí popření je, když něco myslíte doslova a ostatní vás chápou jinak. Třeba když prezident Bush řekl: "Žádné nové daně." Když pak daně zvýšil, najednou se ukázalo, co tím myslel. Vskutku žádné nové, jenom se zvedly ty už existující. Tuhle fintu je dobré si před volbami pamatovat.
K arzenálu spin dovedností patří též použití momentálně neověřitelné informace. Když se Mečiar kdysi vracel z Ruska, triumfálně oznámil, kolik pracovních míst právě zajistil pro Slováky. Nezajistil nic, ale kdo by byl schopen si to po čase přepočítat?
Premiér Paroubek soudí, že euro bude po vstupu do měnové unie přibližně za dvacet pět korun. A co když ne? Výrok vytáhnou jen šťouralové, stejně jako ten Klausův z roku 1996, že v roce 2000 budou platy dvacet tisíc. Jenže volby nevyhrál, takže ho nikdo nemůže vzít za slovo. (Kromě Paroubka, za jehož vlády to k těm dvaceti tisícům dolezlo.)
Přehánění též neuškodí. Tony Blair to přehnal s množstvím zbraní hromadného ničení v Iráku. Možná si myslel, že tam opravdu jsou a nakonec se něco najde, jenže to přehnal. Přehánění má tu nevýhodu, že časem příjemce silných slov otupí a je třeba přitvrdit.
NATO se chová "jako Hitler", myslí si Vojtěch Filip, "Jahn se chová jako daňový kamikaze", pravil odborář Štěch. "Vláda ODS byla pro Česko naprostou hospodářskou katastrofou," říká Paroubek, takže máme pocit, že musel prožít něco jako zhroucení výmarské republiky, kde lístek na metro stál nakonec sto padesát miliard marek. Ale ne, tak zlé to nebylo. To jen když se střílí, tak to má i bouchat.
Tony Blair je dobrý učitel. Jenže především v jiných věcech, než je "spin". A hlavně, to slovo má ještě jeden význam, totiž vývrtka, spirálový pád, do kterého se dostane letadlo, když ztratí rychlost. Stává se to, když zvedá čumák pod příliš strmým úhlem.
