Čtyřiatřicetiletý horník, který proslul tím, že v podzemním vězení denně uběhl deset kilometrů, byl speciálním hostem závodu. Původně se měl účastnit jen slavnostního zahajovacího ceremoniálu, na kterém měl přestřihnout pásku. Nakonec se ale rozhodl závodit.
Na více než 42kilometrovou trať vyrazil i přesto, že ho od vysvobození z dolu trápí bolest kolene. Doufal, že závod, kterého se účastnilo přes čtyřicet tisíc závodníků, uběhne za šest hodin. To se mu nakonec navzdory bolesti v kloubu podařilo.
Během závodu si několikrát vyžádal ledový obklad a část trasy odkulhal. Přesto doběhl po neuvěřitelných pěti hodinách a padesáti minutách. Americká média ho okamžitě označila za největší hvězdu závodu.
Publikum během závodu bavil nejen svojí lámanou angličtinou, ale i nelíčeným úžasem nad tím, že mu jeden ze sponzorů závodu zdarma věnoval běžecké boty.
Běh je Peňovou velkou vášní a pomohl mu i v temnotách zavaleného dolu. "Běhal jsem tam, abych zapomněl, že jsem zavalený. Prali se tam ve mně dva lidé. Zatímco jeden to chtěl jednoduše vzdát, druhý chtěl být silný, běhat a přežít," řekl Peňa deníku Daily News. Před startem závodu znovu zopakoval, že běh člověka osvobozuje.
Podél trati horníka povzbuzovaly desítky fanoušků, mávaly chilskými vlaječkami a nastavovaly Peňovi dlaně k plácnutí.
