"Alžířané nejenomže nechápali, že pomáhat mohou záchranářům psi, ale ženu při takové práci viděli asi poprvé v životě. Raději jsem nosila neustále na hlavě čepici s kšiltem," popisuje záchranářka, která v Alžírsku strávila dva hektické dny. S fenou boxera Catty odletěla do Afriky minulý čtvrtek.
"Ubytovali nás ve stanu na místní hasičské základně. Kromě Martina Lobíka z Krumlova tam s námi byli kolegové z Rakouska, Švýcarska, Švédska, a dokonce i z Koreje. Od pátku ráno jsme začali s pátráním na ruinách domů. V nesnesitelném více než třicetistupňovém vedru a suchu, bez šance schovat se před žhavým sluncem. Bylo to náročné hlavně pro psy," vzpomíná Markéta Nedvědová na svou první zahraniční misi.
Své poznatky z Alžírska konzultovala s kolegy, kteří zasahovali při zemětřesení v jiných částech světa. "V Turecku panovala hysterie, na Tchaj-wanu vděčnost za pomoc. V Alžírsku byl chaos," porovnává Nedvědová.
Zmatek podle ní vytvářely hlavně stovky zvědavců. "Neumějí anglicky, znají jen francouzštinu. Bylo těžké je vytlačit a vysvětlit jim, že překážejí našim psům při vyhledávání pachu. Vůbec je neberou jako inteligentní zvíře. Neberou ani ženy. Po troskách chodili jen muži. Musela jsem na ně křičet a mávat rukama, aby ustoupili, ale stejně mě nerespektovali. Pomohli mi až místní policisté." Místní lidé nakonec pochopili, že jim záchranáři mohou pomoci.
"Když poznali náš systém, začali spolupracovat. Okamžitě se vrhali na námi označená místa jako mravenci a rozebírali trosky holýma rukama," řekla Nedvědová.
Čeští kynologové našli devět obětí. Nikoho živého se však z trosek zachránit nepodařilo. "Snad jsme Alžířanům alespoň pomohli v novém pohledu na svět," doufá Markéta Nedvědová.
