Na výjezd kroměřížské sanitky z letošního léta zdejší záchranáři jen tak nezapomenou. Policie je přivolala k dopravní nehodě - zranil se řidič auta, jenž se předtím snažil policejní hlídce ujet. Rutinní cesta do nemocnice se zvrhla v boj o život. Zraněný muž totiž na saniťáky vytáhl pistoli a vystřelil. Jen náhodou nikoho netrefil.
Množící se útoky přiměly jednat středočeské zastupitele. Navrhli změnu zákona, který výrazně zpřísňuje tresty pro takové útočníky. A do vězení může jít v budoucnu i člověk za sprosté nadávky na adresu záchranářů.
Noční služby noční můrou
Návrh zastupitelů už projednávají poslanci. A mnozí úpravu vítají. Zákon má chránit nejen saniťáky, ale všechny lékaře a sestry v nemocnicích, zejména ty, kteří pracují na ambulancích.
Zpřísňovat se má i přesto, že už od začátku roku mohou soudy potrestat člověka, který napadne záchranáře, víc, než když napadne obyčejného člověka. Je to považováno za přitěžující okolnost.
"Ale týká se to jen vraždy a ublížení na zdraví, a to jen při výkonu služby. Navrhujeme, aby bylo trestným činem už vyhrožování. Třeba na ambulancích jsou mladé holky, které nemohou často opilým útočníkům vzdorovat," říká jeden z autorů návrhu, středočeský zastupitel Zdeněk Milata.
Záchranáři, kteří volají po přísnějších trestech, dokonce založili skupinu na sociální síti Facebook. "S agresivními pacienty se setkáváme především při nočních službách. Je to obraz celé společnosti, která politiky počínaje a umělci konče silně zvulgarizovala. Češi přitom platili před druhou světovou válkou za jeden z nejkultivovanějších národů," míní třeba lékař Georgios Karadzos, původem Řek.
Za útoky často stojí nemocní pacienti, kteří trpí psychickou poruchou, do strkanic se vrhají i příbuzní pacientů. "Nejčastěji jde o pacienty pod vlivem alkoholu či drog," doplňuje primář chirurgie vrchlabské nemocnice David Havel.
Lékaři: Vinu máme i my
Lékaři si stěžují, že je nikdo na pěsti a nadávky pacientů nepřipravuje a že se o agresivní opilce nestarají záchytky, které byly často zrušeny. Vedení špitálů i záchranek sice pro personál připravuje školení, ale ne vždy má smysl. Často si zdravotníci musí poradit sami a předávat si vlastní zkušenosti.
"Osvědčilo se mi na jejich slovní ataky nereagovat, naopak hodně s nimi mluvit klidným tichým hlasem. To je odzbrojí, protože jsou připraveni na agresivní reakci na jejich chování," popisuje své zkušenosti zdravotní sestra Šárka Ševčíková z děčínské nemocnice.
Nutno říci, že zdravotníci hledají chyby i sami u sebe. "Dlouhá čekací doba v čekárně, špatná organizace práce, nedostatek informací pro pacienty, rutinní chování, nemístné poznámky, nervozita personálu," vyjmenovává možnou živnou půdu pro propuknutí vzteku u pacientů Tomáš Petr, působící ve funkci vrchní sestry na psychiatrickém oddělení vojenské nemocnice v Praze.
