Jak uvězněný jeskyňář přežil tolik hodin v extrémních podmínkách? Měl co jíst a hlavně co pil? "Jeho přežití byl malý zázrak," tvrdí Koutecký.
A dále popisuje záchrannou akci: Bez jídla přežije člověk poměrně dlouho, zde hrozilo hlavně podchlazení (měl pouze neoprenový oblek a i když seděl nad vodou, teplota zde byla 10 stupňů) a dále psychický stres, který může vést ke kolapsu.
Komunikace s ním byla možná jen hlasem přes skalní puklinu o šířce 1 cm a délce
11 m, jídlo a pití mu bylo doneseno až po třech dnech, kdy jeden z potapěčů k němu konečně nalezl cestu a po jím nataženém laně sem pak další potapěči dopravili vše potřebné (např. spací pytel a improvizovanou plošinu k ulehnutí, tepelné zdroje atd.).
Vyproštěn byl až pátý den po zmizení 11 m dlouhým průlezem, který k němu jeskyňáři prostříleli skalním masivem z nejbližší volné prostory, neboť jeho vyproštění vodní cestou přes sifon bylo nemožné pro extrémní této cesty a jeho fyzické a psychické vyčerpání.
"Zvláštností záchrany v podzemí je to, že si musíme poradit sami," říká muž, který je už dvanáct let náčelníkem dobrovolníků, bez nichž si zásah v jeskyních nedovedou představit ani zdravotníci ani hasiči.
Jeskyňáři, kteří jsou součástí integrovaného záchranného systému, přitom používají své vlastní vybavení a každou akci si platí ze svého.
Činnost služby souvisí se zálibou, které se Bohuslav Koutecký - který je jinak lesnickým odborníkem, věnuje už od patnácti let. "Všichni jsme hlavně jeskyňáři, až na druhém místě záchranáři. Naší hlavní náplní je objevit nové jeskynní prostory," tvrdí.
Jen v Moravském krasu se přitom jeskyňařině věnuje na čtyři sta lidí.
 Náčelník Speleologické záchranné služby Bohuslav Koutecký během on-line rozhovoru, 5. února 2002 |
 Náčelník Speleologické záchranné služby Bohuslav Koutecký během on-line rozhovoru, 5. února 2002 |
