Záchrana knih: mráz a co potom

Téměř čtyřkilometrovou řadu by tvořily jen "živé" spisy z Městského soudu v Praze, namočené při srpnové povodni. V Městské knihovně v Praze bylo zasaženo na dvacet tisíc svazků knih. Voda postihla jen v hlavním městě 23 institucí, těžce postihla nebo zlikvidovala 44 knihoven. Zničeno a vážně poškozeno bylo 776 tisíc svazků knih a jiných dokumentů. Co s tolika knihami a spisy?

Okamžitě vysušit takové množství nelze. A vlhkým hrozí plíseň. Vazby se rozlepují, inkoust se rozpouští, papír hnije a rozpadá se. Prvním zachráncem se stal mráz. Ve stavu zmrazení se momentálně nachází 140 tisíc svazků, dohromady leží v mrazírnách možná čtyři kubíky knih a dokumentů. Co s nimi pak?

Plísně bují
"Podívejte, jak narostla," ukazuje na plíseň v laboratorních Petriho miskách vedoucí Oddělení péče o archivní fondy Státního ústředního archivu Michal Ďurovič. Ta by dnes kvetla na knihách.

Kdyby se ty vymáchané ve vodě a bahně nebo přinejmenším zvlhlé při povodních rychle neomyly a neuložily do přechodného mrazivého útulku v Mochovských mrazírnách. V laboratoři Státního ústředního archivu totiž bují to, co mikrobioložka setřela z knih před jejich uložením do plastových obalů a k ledu.

Kamiony knih
Když opadla voda, sčítaly se ztráty. Pohroma větší, než kdokoli očekával, zasáhla archivy, knihovny, spisovny ministerstev, vědecké ústavy... Začalo se zachraňovat.

Pracovníci Městské knihovny v Praze zatelefonovali do Mochovských mrazíren. Čekala je velkorysá reakce. Mochovští nabídli své kapacity a očištěné, zabalené knihy a archivní dokumenty velké většiny zasažených institucí putovaly do jejich mrazáků.

Mokrým tiskovinám mohlo pomoci jen okamžité zmrazení. Mochovských mrazíren dodnes zdarma (den mrazení stojí 60 tisíc korun) využily i další: ministerstvo zemědělství, Vojenský ústřední archiv, Archeologický ústav AV ČR, Národní technické muzeum, ministerstvo obchodu, pro místní rozvoj...

Mochovští otevřeli rezervní prostor v Kladně. Jeho mrazáky se rychle plnily. Knihy, dokumenty, plány již zaplnily prostor několika tisíc metrů krychlových. Část vodou nezasažených dokumentů byla přechodně uložena v klimatizovaných depozitářích Státního ústředního archivu v Praze-Chodově.

Státní ústřední archiv v Praze pečuje o přibližně sto kilometrů archiválií od nejstarších dob po současnost. Naštěstí, na rozdíl od mnoha státních institucí, je umístěný daleko od řeky a na kopci. A samozřejmě spousta knih po celé zemi se zachránila klasickou metodou sušením na vzduchu.

Papír, inkoust, pergamen
Ničivé povodně znají všude ve světě. V roce 1966 se například vylila místní řeka Arno na kultovní renesanční Florencii. Velká voda zasáhla kostely, muzea, galerie, archivy a knihovny.

I zde tehdy vlhkost a bláto poškodily desetitisíce vzácných děl z papíru. Okamžitě začaly záchranné práce. Bylo toho tolik, že restaurování dodneška neskončilo. Knihovnám a archivům na celém světě hrozí voda, požáry a další katastrofy. S tím vědomím jsme u nás před dvěma roky začali zpracovávat projekt týkající se připravenosti na živelní pohromy. Záplavy nás tedy naštěstí zastihly v situaci, kdy jsme mohli všem postiženým institucím na našich internetových stránkách nabídnout konkrétní záchranné postupy.

Co dělat s papírem, knihami, mapami, s fotografiemi, magnetickými disky. Každý materiál vyžaduje své - jinak se musí postupovat při záchraně tisků a rukopisů, archivních dokumentů psaných vodou rozpustným inkoustem, jinak se musí ošetřit pergameny, pečeti, mapy, plány či fotografie," upozorňuje doktor Ďurovič.

Milosrdný mráz
Zmáčené, zabahněné knihy se nejdříve musely opláchnout čistou vodou. Pak je pracovníci ústavů či dobrovolníci balili do mikrotenových sáčků, nakládali na přepravky a pak šup do mrazáků. Staré fotografické sbírky se musely sušit přirozeně. Ale nejdřív také putovaly do vody. Do několika vaniček s vodou.

Propláchnout, očistit, dezinfikovat, sušit... Mikrobiologické vyšetření ukázalo, že materiály, které přišly do styku se záplavovou vodou, jsou silně infikované," říká doktor Ďurovič. Stěry obsahovaly zárodky plísní, kvasinek, bakterií, často i fekálního původu." Spisy vydržely poměrně dost dlouho neplesnivět. Horší to bylo s knihami, na jejichž zhotovení se používají mikrobiologicky snadno napadnutelné materiály (usně, klihy, škrob, knihařská plátna) - tady plísně rostly takřka před očima (do 48 hodin).

Množství mikroorganismů se příliš nesnížilo ani po opláchnutí tekoucí vodou. Zmrazení tedy podle všech odborníků představuje v podstatě to nejlepší, co se dalo udělat. Nikdy by se tolik materiálu nedalo vysušit klasickými postupy. V mrazivých podmínkách se zastavuje chemický rozpad látek i růst plísní. Zmrazení však musí být poměrně rychlé, na teplotu minus 20 až 30 stupňů Celsia - voda nesmí vytvořit velké krystaly, které by pak papír mechanicky poškodily (pomocí pomalu mrznoucí vody se v minulosti trhaly i skály). Mráz některé plísně zahubí, ale rozhodně ne všechny. Odborníkům je již dnes jasné, že není všem problémům konec. I když se nakrásně podaří knihy znovu rozmrazit a vysušit.

Mezičas hledání
Zamrazení dává archivářům čas. Na hledání optimálních postupů ale také peněz. Nejuznávanější a nejšetrnější metodou je vakuové vymrazování, tzv. vakuum freeze-drying," vysvětluje Michal Ďurovič ze Státního ústředního archivu. Vtip této metody spočívá v procesu sublimace - tedy vypařování tuhé látky, led za velmi nízkého tlaku přechází z pevného skupenství přímo do skupenství plynného, aniž by vznikala fáze kapalná - voda." V konkrétním případě zmrazených knih vypadá tato metoda takto: zmrazený balík se vloží do speciální komory. V ní se výrazně sníží tlak. V podmínkách podtlaku dojde k sublimaci.

Led se rovnou změní na vodní páru, která se odvádí mimo komoru a jímá kondenzory, jejichž teplota je -40 až -50 stupňů Celsia. Voda je pryč. Další metodou je sušení za sníženého tlaku (vacuum drying). Snížením tlaku klesá bod varu vody a tím se urychluje proces odpaření vody. Samozřejmě, pro záchranu knih se používá i tradiční sušení. V sušárnách se knihy zbavují vlhkosti pomocí mírně ohřátého suchého vzduchu, který se vhání dovnitř a jímá vlhkost. Bohužel tyto metody nepatří k nejrychlejším a nejlevnějším," dodává doktor Ďurovič.

Peníze, hodně peněz
Do České republiky teď přijíždějí zástupci vlád i zahraničních firem a nabízejí svá zařízení na vakuová sušení zmrazených knih. Švýcarská vláda je ochotna zapůjčit rozmrazovací zařízení s obrovskou vymrazovací jednotkou, Britové již tři malé jednokomorové vakuové vysoušeče v hodnotě 750 tisíc korun poslali. Italští restaurátoři nabízejí jednokubíkové komory, jedna v ceně 1,2 milionu korun.

S nabídkou přišli i rakouští experti - vstupní investice by představovaly půl milionu eur, ale zase by jejich zařízení dokázalo rozmrazit 1200 kilogramů knih za deset dnů. Rozmrazovací komory nabízejí i Nizozemci. Komerční nabídky zpracovaly i firmy z Francie a USA, snaží se i tuzemské firmy. Nejšetrnější sušicí metoda je jasná - vakuová sublimace. Teď posuzujeme nabídky, vybíráme a laboratorně testujeme všechny sušicí technologie a navrhujeme, že by bylo nejlepší vybudovat jedno rozmrazovací a sušicí pracoviště, nejlépe v místě, kde jsou umístné zmrazené dokumenty, tedy na Kladně," vypočítává Michal Ďurovič ze Státního ústředního archivu.

Ovšem je to otázka odpovědného výběru, rozhodnutí - a peněz. O tom by měla rozhodnout komise na vládní úrovni." Domů přes dezinfekci A plísně, které v mraze čekají na lepší podmínky k životu? Ve Státním ústředním archivu mají dvě čtyřkubíkové dezinfekční komory využívající plyn Etoxen (směs 10 % etylenoxidu a 90 % oxidu uhličitého). Tuto kapacitu nabídl Státní ústřední archiv již v době povodní a nabízí dál. Tady se budou kontaminované knihy, dokumenty a další zaplavený písemný materiál dezinfikovat. Až pak je budou moci znovu vzít do rukou majitelé - či restaurátoři. Restaurování, které přijde potom, bude bezesporu trvat mnoho let a bude náročné. Proto určitě budou restaurovány a konzervovány pouze vybrané knihy a archiválie. Bude se muset volit a určitě se nemůže všechen zmrazený materiál vracet do původní podoby.

 Ale zase nesmíme ani připustit, aby zvítězily hlasy, které říkají, že nejlepším řešením je to vyvézt všechno na skládku," varuje před unáhleností doktor Ďurovič. Na řadu přijdou vzácné prvotisky, rukopisy a historicky cenné archiválie. Podle doktora Ďuroviče nesmíme zapomínat ani na soudní spisy, které bude nutné velmi rychle vrátit do soudní praxe.

I tady se bude muset rozhodovat - vybudovat velké restaurátorské pracoviště, nebo posílit technikou i lidmi pracoviště již existující? Z již zmíněného případu - po téměř čtyřiceti letech ještě nekončící práce restaurátorů ve Florencii - je jasné, že je to nadlouho. Rektor Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli již prozřetelně uspořádal mimořádné přijímací pohovory pro obor restaurování papíru. Práce dost bude nejspíš ještě pro další generaci.

* Poškozené knihovny
Zasažený (zmrazený) Škody
knihovní fond (cca Kč)
Archeologický ústav ČAV 70 000 (40 000) ks 120 mil.
Městská knihovna Praha 60 000 (20 000) ks 85 mil.
Knihovna MFF UK 80 000 (20 000) ks 60 mil.
Národní knihovna ČR 13 000 (13 000) ks 21 mil.
Knihovna Právnické fakulty UK 100 000 (2000) ks 20 mil.
Jihočeská vědecká knihovna 150 000 (0) ks 19 mil.
Zdroj: Národní knihovna ČR

* Co leží v mrazírnách
Úřady a centrální instituce zmrazeno archiválií a spisů
(v běžných metrech)
Vojenský ústřední archiv Praha 1813
Ministerstvo zemědělství Praha 885
Ministerstvo dopravy a spojů 250
Ministerstvo pro místní rozvoj Praha 50
Ministerstvo průmyslu a obchodu Praha 280
Městský soud Praha 3700
Český statistický úřad Praha 350

Kromě úřadů a knihoven v Mochovských mrazírnách uložily další dokumenty a archiválie ústavy Akademie věd ČR a muzea (například Národní technické muzeum v Praze 360 m3 dokumentů), dohromady téměř 4000 m3 materiálu.
Zdroj: Státní ústřední archiv v Praze


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Nejlepší videa na Revue