Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Izraelce chválil i Írán. Archivy promluvily o záchraně rukojmí z Ugandy

  19:42aktualizováno  19:42
Před 39 lety, v červenci 1976, si izraelská komanda doletěla pro bezmála stovku Izraelců unesených teroristy a zadržovaných na nevyužívaném terminálu v ugandském Entebbe. Izraelské archivy nyní vydaly několik detailů, které dosud o unikátní akci nebyly známy. Vypovídají i o pochybnostech vrcholných politiků, že se akce podaří.

Vítání zachráněných izraelských cestujících z uneseného letadla Air France v Ugandě. Na snímku dav zdvihá pilota jednoho z letadel izraelského komanda Sajeret Matkal, které připravilo záchrannou akci. (1976) | foto: Profimedia.cz

Jednou ze zajímavostí je dopis psaný na stroji, sice ne úplně perfektní angličtinou, zato s hlavičkou nejvyššího velitele íránských ozbrojených sil. Text oceňuje „dobře naplánovanou a bleskovou operaci statečného izraelského komanda“, záchranu mnoha nevinných životů a žádá o vyřízení blahopřání vojákům i zpravodajcům.

Izrael a Írán

Ve dříve prozápadním Íránu v roce 1979 skončila revoluce, která svrhla režim šáha Pahlavího a nastolila teokratickou republiku. Ta ještě v 80. letech v tichosti spolupracovala s Izraelem - když byl Írán napaden vojsky iráckého diktátora Saddáma Husajna, Izraelci Íráncům nabídli pomoc, náhradní díly či zpravodajské informace. Rovněž Izraelci později zničený jaderný reaktor Osirak u Bagdádu byl prvotně napaden íránskými letci, připomíná v červnové Válka Revue publicista Lukáš Visingr.

Přátelský tón připomíná tehdejší vztahy mezi Íránem a Izraelem, které neměly mít dlouhého trvání. Zmíněný dopis, který se nyní dostal na veřejnost, má z dnešního pohledu až neuvěřitelnou dikci, protože se z Izraele a Íránu později stali nepřátelé (v původní verzi článku jsme mylně uvedli, že nepřátelství vypuklo už v roce 1979, tak tomu ale nebylo, viz rámeček).

Vzájemné vztahy Jeruzaléma a Teheránu zůstávají 39 let od akce v Entebbe na příslovečném bodu mrazu, ze značné části kvůli íránskému jadernému programu, jehož možného využití k výrobě zbraní se Izrael obává. Za rok, až si Izraelci připomenou čtyřicáté výročí operace, která je nedílnou součástí jejich národní identity, tomu podle všeho nebude jinak.

Fotogalerie

Nyní zveřejněných detailů je samozřejmě více než jen dopis z Teheránu, který objevil bývalý důstojník Mosadu Avner Avraham. Izraelské archivy vydaly například písemný záznam, vznikající v průběhu akce, či ručně psané vzkazy vrcholných izraelských politiků, ukazující mimořádně náročné rozhodování, co udělat.

Let Air France mířil do Paříže, skončil ale v srdci Afriky

Když 27. června 1976 unesla čtveřice ozbrojenců dopravní letoun Air France z linky Tel Aviv - Paříž, nebyl to pro Izrael zdaleka první případ teroristického útoku, jemuž během 28 let své existence čelil. V době únosu už proto Izrael měl vycvičenou elitní protiteroristickou jednotku Sajeret Matkal, spadající po generální štáb armády.

Teroristé se pustili do akce po mezipřistání v Aténách. Vytáhli zbraně, propašované na palubu v příručních zavazadlech. Jediná žena mezi únosci, devětadvacetiletá Brigitte Kuhlmannová, umlčela reptající pasažéry několika údery pažbou pistole. Její kumpáni přinutili piloty letět do Benghází, kde airbus natankoval a pokračoval do Ugandy.

Té vládl nevypočitatelný, nelítostný a protiizraelsky orientovaný diktátor Idi Amin, který se pasoval do role vyjednavače mezi Izraelem a únosci, žádajícími pět milionů dolarů a propuštění 53 odsouzených teroristů především z izraelských věznic.

Záchrana rukojmí v Entebbe

Únosci: Dva němečtí levicoví radikálové Wilfried Böse a Brigitte Kuhlmannová z Revolučních buněk Frakce Rudé armády a dva Arabové z Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Další tři (podle jiných zdrojů až devět) únosci se připojili v Ugandě. Všichni byli zastřeleni.

Ugandští vojáci: Uganda pod vládou diktátora Idi Amina poskytla únoscům zázemí v podobě nepoužívaného terminálu letiště v Entebbe. Letiště střežily jednotky ugandské armády. Izraelci jich 45 zastřelili. Izraelci na letišti zničili řadu migů ugandského letectva.

Izrael: Elitní komando Sajeret Matkal, vojáci brigády Golani, čtyři dopravní herculesy včetně jednoho v lékařské verzi a velitelský boeing B-707. Izraelci měli jednoho padlého vojáka, při akci zemřeli tři rukojmí, čtvrtou zabili Uganďané v odvetě. Vracející se letouny načerpaly palivo na cestu domů v Keni.

Rukojmí: Původně 256 pasažérů a 12 členů posádky. Únosci propustili rukojmí nežidovského původu. Kapitán airbusu Michel Bacos se rozhodl zůstat s rukojmími s argumentem, že ručí za bezpečí svých cestujících, následovala ho celá posádka. V době izraelského zásahu měli teroristé 106 rukojmí.

Těžko říci, jaký scénář vlastně únosci očekávali. Izrael tradičně vůči teroristům volil tvrdý postup kvůli přesvědčení, že ochota vyjednávat by jen dodala kuráž dalším útočníkům. Jenže dva roky zpět neúspěšný zákrok proti únosci v jedné galilejské škole nepřežilo 22 dětí. Úvaha, že Izrael přistoupí raději na jednání, než by riskoval další blamáž, mohla hrát roli.

Pro záchrannou akci, proti ní. Izraelci dlouho váhali

Náčelník generálního štábu Mordechaj Gur dal ještě dříve, než ugandský rozhlas oznámil požadavky únosců, připravit parašutisty pro případ rozhodnutí seskočit v Entebbe, dobýt letiště silou a bránit ho, dokud se Izraelci s Aminem nedomluví. Sám ale upozornil, že provedení akce nedoporučí, dokud mu nepřijde proveditelná a riziko přijatelné. Premiér Jicchak Rabin byl rozhodnutý dát na Gurova slova. S teroristy jednat nechtěl, ale svým ministrům řekl, že pokud nedostane proveditelný návrh zásahu, na ultimátum kývne.

Zajímavá je při pohledu na nově zveřejněné archiválie role tehdejšího ministra obrany Šimona Perese. Ten dosud platil za zastánce vojenské operace. I on ale měl obavy, které vetknul během dohadování do jedné z ručně psaných poznámek Rabinovi: „Jak operace začne? Říkají, že je to nemožné. Že je špatné načasování. Že to vláda neschválí. Mou otázkou je, jak to skončí.“

Plán bez rozkazu shora

To už ale Peres hovořil o trochu jiném plánu, který navrhl velitel výsadkářů Dan Šomron. Ten bez rozkazu shora - izraelští důstojníci ve válkách často prokazovali vysokou míru osobní iniciativy a improvizace - začal vymýšlet, jak v Ugandě vysadit vojáky, neutralizovat odpor a rukojmí bleskově evakuovat, než ugandská armáda přisune posily.

Špičky izraelské armády a ministra obrany Perese seznámil Šomron s plánem ve čtvrtek 1. července. Drama už trvalo čtvrtým dnem, tlak na premiéra Rabina rostl a politická reprezentace, včetně premiéra a opozice, se smiřovala s tím, že vězněné teroristy propustí.

Přípravy vojenského zásahu byly důkladné. Izraelci měli k dispozici plány letištního terminálu, protože jej za lepších časů stavěla izraelská firma. Areál ze vzduchu vyfotil agent Mossadu, který se vydával za kroužícího pilota v potížích. Snímky dodali bývalí izraelští instruktoři ugandských pilotů a zpravodajci „vytěžili“ rukojmí nežidovského původu, které únosci propustili.

„Z jejich vzpomínek a postřehů si mohli plánovači operace vytvořit jasnou představu o denním režimu v terminálu - kde rukojmí spí, kde se nacházejí různá zařízení a jak jich dosáhnout, jaký je způsob střežení rukojmích, ve které místnosti jsou únosci a jak se chovají vůči rukojmím. Vytěžili rovněž cenné poznatky týkající se rozmístění ugandských vojáků v budově a jejím okolí včetně způsobu vykonávání strážní služby,“ napsal později Chaim Herzog, bývalý voják, diplomat a izraelský prezident.

Zatímco vojáci cvičili na maketě terminálu, vláda jednala dál a premiér Rabin stále pochyboval - neúspěch akce by byl zničující. Vojáci, vybavení informacemi a po řadě nácviků, ale soudili, že se akce zdaří. V sobotu ráno přesvědčili premiéra, v 16 hodin odpoledne dala vláda finální souhlas.

Ve stopách britského letounu. "Joni" je vážně zraněn a umírá

Formace letounů zvolila mezinárodní cestu nad Rudým mořem a snažila se uniknout radarům. „Letěli jsme opravdu nízko, nějakých 100 stop (30 metrů, pozn. red.) nad vodou, čtyři letadla. Překvapení bylo klíčem k úspěchu -  stačil by jeden náklaďák na ranveji a byl by konec. Tam, kde jsme se vystavovali riziku prozrazení nejvíc, jsme klesli na 35 stop,“ líčil pro web izraelské armády pilot vedoucího herculesu Joshua Shani.

Na Afriku padla noc. První hercules podle plánu využil zákrytu za přistávajícím britským dopravním letounem a kromě vojáků vypustil na ranvej i černý mercedes, imitující vůz diktátora Amina. Byla to součást plánu, o němž se podle nově zveřejněných archiválií bavili i Peres s Rabinem - jak co nejdéle udržet Uganďany v nevědomosti. Premiéra nápad překvapil.

Izraelci ale nevěděli, že si Amin nově pořídil mercedes bílé barvy. Krytí selhalo a byť se podařilo zlikvidovat podezřívavé strážné, strhla se přestřelka. Byla rychlá, od zastřelení dvojice strážných do likvidace čtyř teroristů v letištní hale uplynulo jen 15 sekund. Ostatním teroristům v té chvíli zbývalo pár desítek sekund života, útok je zastihl zcela nepřipravené.

V přestřelce padli též tři rukojmí - jeden poté, co vstal, když ve zmatku ignoroval hebrejské i anglické povely, aby rukojmí zůstali ležet. Několik izraelských vojáků bylo zasaženo palbou hlídkujících Uganďanů, mezi nimi i velitel první úderné skupiny Jonathan Netanjahu. Krátce po přenesení do bezpečí letadla „Joni“, bratr nynějšího izraelského premiéra, zemřel.

Celkově ale akce uspěla. První hercules přistál ve 23:01, pouhých 57 minut poté startoval z Entebbe do Nairobi stroj s osvobozenými rukojmími. Poslední izraelský letoun opustil Entebbe 40 minut po půlnoci, poté, co vojáci zničili ugandské stíhací letouny, aby zamezili pronásledování. Letouny s modrou hvězdou v bílém poli natankovaly v Nairobi a zamířily domů, kde se vojákům i rukojmím dostalo bouřlivého přivítání.

Pyšný a výstřední diktátor Amin, kruťas i na africké poměry, utrpěl akcí těžkou ránu na své prestiži. Pomstil se na Doře Blochové, jedné z rukojmí, která krátce před izraelským zásahem byla hospitalizována a která následně zmizela z nemocnice beze stop. I na Amina ale došlo - v roce 1979 byl svržen, když se pokusil o vpád do Tanzanie. Zemřel v exilu před 12 lety.

Autor:






Hlavní zprávy

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Pracovník skladu

Menzies Aviation (Czech), s.r.o.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.