Aby bylo jasno hned na začátku: svazek Knih se jen tak nezbavíme, vydaný ve francouzském originále vloni, není rozhovorem v běžném slova smyslu, ačkoliv na titulu se pod jmény obou protagonistů nachází: "Rozhovor vedl Jean-Philippe de Tonnac."
O knizeKnih se jen tak nezbavíme Přeložila Dagmar Slavíkovská. Argo, Praha 2010, 240 stran, doporučená cena 298 korun. |
Jean-Claude Carriere
Poznámky kumpánů
Titul Knih se jen tak nezbavíme, alespoň tedy v českém jazyce, nese dvojí význam. První je obecný a znamená, že papírové knihy zdárně přežily vpád kdejaké techniky a odolávat budou i nynějšímu nástupu elektronických knih. Druhý význam se vztahuje k osobnostem protagonistů: oba jsou nejen majiteli knihoven o mnoha tisících svazků, nýbrž i sběrateli prvotisků a jiných bibliofilií; knih se tedy Carriere a Eco "jen tak nezbaví" nejen kolem sebe, ale ani v sobě – toto obklopení ukončí až jejich fyzická smrt.
Od hovoru generačně i lidsky spřízněných kumpánů nelze čekat argumentační přestřelky; a stejně tak ne, právě pro onu hovorovost, soustavnější rozvíjení témat. Na to jsou oba příliš spontánními vypravěči a ctí danou formu. Nepřehlédnutelná je v knize skutečnost, že nejen Eco, o němž je to známo, nýbrž i Carriere, scenáristický spolupracovník například Miloše Formana či Luise Buňuela, disponuje nebývale širokým, až polyhistorickým rozhledem. Většinou tyto výlety francouzsko-italské dvojice vzdělanců a bibliofilů do různých míst a epoch působí přirozeně, ješitnost z nich prýští v únosném množství (nicméně za zcela zbytečné považuji zkratovité výpady Carriera proti americkému prezidentovi Georgu W. Bushovi; nikoliv, že bych se Bushe zastával, ale protože jde o zmínky ostentativně kritické).
Umberto Eco
Nejpřípadnější je přistupovat k dialogu Carriere – Eco jako k souboru poznámek o úloze knih – a obecněji i kultury, umění a vzdělání – jak v současnosti, tak v minulosti. Běží o publikaci pracovní, hodnou opoznámkování třeba tužkou na okraj jejích stránek, za inspirativní kolekci podnětů, z nichž většinu si čtenář může vztáhnout i sám na sebe: Jak čtu? Co čtu? Podle jakého klíče mám uspořádanou knihovnu? Kde hledám informace? Jak si ověřuji jejich pravdivost? Jak se pohybuji po internetu? Podle čeho posuzuji filmy, obrazy, architekturu, romány? Co považuji za originální a proč? Jak zacházím s předměty kolem sebe? Co doma schraňuji a proč? Jak si cvičím paměť a bráním se jejímu zakrňování? Kolik energie vynakládám na ovládnutí technologických novinek a jaký z toho pro mě plyne reálný přínos? Dost docela praktických otázek pro každodennost.
Omezená trvanlivost
A jak tedy Carriere a Eco zdůvodňují titulní tvrzení, že knih se jen tak nezbavíme? V těchto partiích drží argumentační převahu italský profesor poukazující především na to, že všechna dosavadní moderní nepapírová média, ať to byly videokazety, CD, DVD, nyní blue-ray disky, i hard-disky (nakladatelství Argo mohlo dát překlad k technické korektuře, neboť některé termíny jsou používány chybně, například CD-ROM), vykazují překvapivě krátkou životnost. Buď záznam na nich chřadne, nebo se přestanou vyrábět přístroje, které je umějí přečíst. Nadto se při četbě (a obecně při vnímání) těchto médií neobejdeme bez elektřiny. Kniha je vynález jednoduchý, předmět dovedený k dokonalosti, který nám poskytne vědění a potěšení i tehdy, nastane-li civilizační blackout a lidstvo se ocitne "bez šťávy". Tady Carriere a Eco zapějí na poněkud apokalyptickou notu, i když jinak se drží v tomto ohledu zkrátka.
Samsung European Forum 2009 - Papyrus e-book
Mě, který se elektronickým knihám nebrání, přesvědčil o přežití papírových knih jiný, "přízemnější" Ecův argument: zatímco odborná literatura může být studována a konzumována (a dodejme, že i průběžně aktualizována) v elektronické podobě, beletrie a obrazové publikace mají, a měly by mít, svá individuální výtvarná řešení, protože svět díla je tvořen i tím, jak a na čem je podáno, jaký papír v knize obracíme, čím hmotným k nám publikace promlouvá.
