Nekonkrétní postoj EU znepokojil maďarského vyjednavače Endre Juhásze, který včera varoval, že pokud bude unie předkládat takto vágní stanoviska k nejdůležitějším bodům, hrozí zpoždění rozhovorů.
"Sdílíme tuto obavu," potvrdil polský vyjednavač, ale zároveň přivítal ochotu unie udržet dynamiku jednání i za cenu otevření nepřipravených kapitol.
"I my bychom ocenili, kdyby unie byla konkrétnější. Ale v této věci nebude asi nic dříve než ke konci roku," uvedl Telička.
"My nechceme omezovat příliv jejích občanů," ujistil, i když připustil, že také u těchto lidí chce Praha po vstupu do EU dočasný zákaz koupě domů a jiných nemovitostí.
Co je za zlatou oponou? EU se bojí
Nejhlubší propast v životní úrovni v současnosti neleží mezi Mexikem a USA. Nachází se kousek od českých hranic, na Odře, jež dělí bohatnoucí Němce a chudé Poláky. Říká se jí také "zlatá opona".
Mezi domovem a Berlínem už dnes "pendluje" na 100 000 Poláků. Proto dnes začínající jednání o volném pohybu levných dělníků z východu vyvolávají u ostatních Němců a také u Rakušanů strach z podobné lidské vlny.
Hlavním zdrojem obav už totiž nejsou zájemci o stěhování na Západ, ale pendleři - lidé, kteří v chudé zemi žijí a v bohaté vydělávají.
"Nemůžeme zrušit hranici naráz, protože tím bychom dosáhli toho, co nechceme - snížení sociálních standardů," tvrdí proto Johann Zechling, starosta Haugsdorfu, malého městečka na české hranici. Podle jeho představ by otevírání mělo trvat aspoň generaci - 20 až 25 let.
"Strach z neomezeného přílivu pracovních sil je nezákladnějším argumentem proti rozšíření unie," říká Andras Inotai, pracovník týmu, který zřídila unie pro přípravu rozšíření.
Proti takovým obavám stojí argumenty odborníků jako jsou lidé z Rýnskovestfálského ústavu pro hospodářský výzkum, kteří rozebírali dopady první vlny emigrantů a pendlerů po roce 1989.
"Mělo to kladný vliv na trh práce," tvrdí jejich zpráva o Německu. Cizinci tam prý neodebrali domácím žádnou práci a jen zřídka stlačili svou konkurencí jejich mzdy.
Rozdíl ve mzdách na dvou stranách někdejší železné opony je však natolik výrazný, že se lidé bojí. V Berlíně mají pro strach i argumenty - trh pracovních dělníků je tu přeplněn Poláky. Méně se už mluví o tom, že stejně přeplněno je v berlínských restauracích. Tam se totiž za prací nikdo moc nehrne.
Výzkumy profesora Klause Zimmermanna z Mnichova ukazují, že stejná poptávka je v Německu i po holičích, pomocnících při žních, po zaměstnancích turistických kanceláří a dokonce i vysokoškolských profesorech.
Hamburský profesor Peter Fischer, který analyzoval emigraci z Pobaltí, dokonce tvrdí, že tato poptávka je prý hlavní příčinou pohybu na Západ. "Základem obav Západu z masové migrace je předpoklad, že lidé se stěhují všude, kde je velká propast ve mzdách mezi dvěma zeměmi a pro stěhování nejsou překážky. To je ale bez uvedení dalších podmínek chybné," říká.
Ke něčemu podobnému dospívají i Tito Boeri a Herbert Brücker, kteří pro unii vypracovali zprávu o dopadu rozšíření na zaměstnanost: Pokud padne hranice v roce 2002, nepřijdou na Západ za rok tři miliony lidí, jak se soudilo počátkem 90. let, ale jen 335 000 osob, z toho pouhých 100 000 za prací. Pro srovnání: v letech 1988 až 1995 přicházelo jen do Německa 600 000 lidí ročně.
Noví příchozí ale budou mířit hlavně do pohraničí, aby mohli využít rozdílu mezi cenami doma, ve vlasti, a na novém pracovišti. A to může vyvolat sociální problémy i na hranici s bohatšími Čechami. Tyto problémy bude muset řešit celá unie.
