Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

(Ne)hrdinské činy Jana Antonína Bati rozdělují názory i po půl století

  10:56aktualizováno  10:56
Potomci bratří Baťů otevřeli soudní spor s Českou republikou, který pravděpodobně bude trvat několik let. Chtějí získat své dědictví. Přinášíme názory historiků na to, kdo ve skutečnosti byl Jan Antonín Baťa: původně kolaborant, později hrdina - zachránce Židů.

Jan Antonín Baťa | foto: SOKA Zlín

Stručná charakteristika odkazu J. A. Bati by mohla znít: když je veřejně chválen, vždy se najde někdo, kdo svraští obočí.

Nevlastní bratr slavného zakladatele zlínských obuvnických závodů Tomáše není historicky černobílá postava. Ovšem takové nejsou ani dějiny, které jeho osud utvářely. Navíc má handicap v tom, že je srovnáván právě s geniálním Tomášem.

"Pokud jde o řízení továrny, tam bylo klíčové, co vytvořil Tomáš. Tedy především systém organizace práce a vysoká výkonnost. Jan Antonín nepřidal nic k tomu, co bylo pro chod firmy klíčové," myslí si zlínský historik Zdeněk Pokluda.

Jan Antonín Baťa

Narodil se 7. března 1898 v Uherském Hradišti. Jeho původní jméno znělo Jan Karel. Později je změnil na památku otce na Jan Antonín.

Do firmy ho vzal jeho nevlastní bratr a zakladatel obuvnického podniku Tomáš. Po jeho smrti v roce 1932 se ujal řízení fabriky. Parádně rozjetou firmu se svým týmem dál rozvíjel.

Při zahraniční expanzi intenzivně využíval leteckou dopravu a v roce 1937 absolvoval let kolem světa. V roce 1938 vydal knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, v níž navrhl rozsáhlé hospodářské reformy. Vysloužil si přezdívky The King of Shoes (Král bot) či Český Ford.

J. A. Baťa před nacisty odjel do USA, pak do Brazílie. Po válce se chtěl vrátit, ale nemohl. Komunisté ho odsoudili za kolaboraci s nacisty.

V Brazílii založil několik měst (Batatuba či Batayporá) i fabrik, stavěl silnice, razil tunely, dával práci desítkám tisíc lidí. Pro Československo a hlavně Zlín, tehdy Gottwaldov, byla velká škoda, že nemohl zůstat doma.

V cizině vedl rovněž soudní spor s ostatními členy rodiny o vlastnictví společnosti Baťa (tedy zahraničních poboček). Ani v něm nebyl úspěšný. Zemřel 23. srpna 1965 v Brazílii. V rodinném archivu zanechal na 40 svazků studií, úvah i uměleckých děl.

Proto byl proti, když radnice v roce 2010 umístila před zlínský mrakodrap - symbol města a někdejší administrativní centrum obuvnických závodů - sochy obou bratrů na jeden sokl.

Paradoxní je, že "jednadvacítka" vznikla až za éry Jana Antonína, který závody převzal po tragické smrti Tomáše v roce 1932.

Když se blížila válka, odjel před fašisty do USA, pak do Brazílie. Tím začaly jeho trable, které ve vztahu k jeho odkazu trvají dodnes.

Už dva roky po válce byl J. A. Baťa odsouzen národním soudem k 15 letům vězení a ztrátě majetku ve prospěch státu, protože se veřejně nepřihlásil k odboji.

Měl také připravovat plán na přesun českého obyvatelstva do Patagonie.

"Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády?" reagoval na odsouzení J. A. Baťa.

Cejch kolaboranta nesl půl století. Dalším paradoxem je, že i v roce 1957, kdy byl navržen na Nobelovu cenu míru. Satisfakce v rodném Československu se za života nedočkal, přestože o to velmi stál.

Za války pomáhal židům

Až v roce 2007 ho české soudy definitivně uznaly nevinným a ocenily ho jako největšího přispěvatele odboje Čechů a Slováků během druhé světové války.

V té době navíc vznikl dokument mapující jeho působení v Brazílii a vyšlo o něm několik knih. Obraz J. A. Bati se v demokratických poměrech mění: z padoucha se stával téměř svatý muž. A to bez nadsázky.

Někteří historici totiž přišli s tím, že J. A. Baťa dokonce zachraňoval židovské zaměstnance továrny před nacismem. To si myslí i jeho potomci, kteří žijí v americkém státě New Hamsphire.

"Organizace Jad Vašem v Izraeli má dokumentaci, že Jan Baťa pomáhal ve 2. světové válce židovským občanům. V současnosti pracujeme i na projektu s muzeem holokaustu ve Washingtonu v USA, který mapuje jeho zásluhy," napsala MF DNES před časem manželka vnuka J. A. Bati Jana Nashová. "On byl skutečný hrdina."

K tomuto hodnocení však mají jiní historici daleko a zdá se, jako by odkaz nejednoznačné osobnosti J. A. Bati vraceli z nebeských výšin na zem.

V rodném Hradišti má jen pamětní desku

"Dělat z Bati spravedlivého mezi národy má stejný smysl jako z něj dělat antisemitu. Ani jedno z těchto označení pro něj nesedí," tvrdí pražský historik Vít Strobach, který se touto problematikou podrobně zabýval.

To, že J. A. Baťa nebude mít nikdy jen dobrou pověst, se potvrdilo naposledy v roce 2011 v Uherském Hradišti, kde se před 115 lety narodil.

Tamní zastupitelé po něm odmítli pojmenovat most přes Moravu. Drtivá většina z nich byla překvapivě proti, přestože vedení města souhlasilo.

"Takový návrh pokládám za velice nešťastný, Hradišťáci tomuto mostu desítky a desítky let říkají Moravní most. A ať ho přejmenujeme jakkoliv, tak mu stejně nikdo neřekne jinak než Moravní," ohradil se tehdy radní a zároveň ředitel Slováckého muzea Ivo Frolec.

Dalším paradoxem je, že se v Uherském Hradišti nejmenuje po jeho neslavnějším rodákovi vůbec nic. Turisté tam najdou pouze pamětní desku J. A. Bati.

Nikdo dnes asi neví, co se ve vztahu k jeho osobnosti ještě může objevit. Jasné ovšem je, že by tento neobyčejný osud vydal na román.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.