"Proč, proč, za co nás Bůh potrestal?" šeptá bez ustání zlomený muž, který byl ještě před třemi dny prosperujícím zlatníkem. Záchranáři mu právě potvrdili to, co zatím jenom tušil: všichni jeho nejbližší zahynuli pod troskami pětipodlažního domu.
V jedno obrovské slzavé údolí se proměnil celý západoindický svazový stát Gudžarát, který otřesy poznamenaly nejhůře. Místo oslav Dne nezávislosti zřícené budovy navždy pohřbily ve svých troskách tisíce lidí.
Některé čtvrti pětimilionového Ahmadábádu, jednoho z hlavních indických center obchodu se zlatem, vypadají jako po výbuchu atomové bomby. Trosky jsou všude. Vzduchem křižují vojenské vrtulníky, ulicemi se rozléhá kvílení sanitek. Nemocnice praskají ve švech, mnoho raněných leží na provizorních lůžkách pod širým nebem. Nad Ahmadábádem se vznáší pach smrti.
A také obav z nového neštěstí. Šokovaní lidé bezcílně bloudí po městě, tisíce obyvatel přenocovaly z neděle na pondělí v ulicích ve strachu z následných otřesů.
"V pátek ráno jsem seděl na balkoně a koukal jsem dolů do ulice. Bylo asi tři čtvrtě na devět, žena chystala snídani dříve než obvykle, neboť jsme se těšili na oslavy výročí nezávislosti," vzpomíná Ašís Šáh, z jehož domu v ahmadábádské čtvrti Sidhi zbyla jen hromada sutě. "A pak to začalo, něco nepředstavitelného pro toho, kdo to nezažil," pokračuje statný muž, ošklivě poškrábaný v obličeji, a ještě teď se celý třese. "Dům se začal houpat jako na moři. Nejprve popraskaly skleněné tabule v oknech, pak pukla zeď protějšího domu. Na nic jsem nečekal, popadl jsem šestiletého syna a vyběhl na dvůr."
Asi o patnáct vteřin později se dům zřítil. Žena pana Šáha tak duchapřítomná nebyla. Stálo ji to život. "Zvláštní je, že když to spadlo, nastalo hrobové ticho. Zdálo se nekonečně dlouhé, pak ho vystřídal panický křik," rozpomíná se pouliční prodavač Krišna.
V obytné čtvrti Čandrama místní požárníci, vybavení jen lopatami a krumpáči, celou noc prohledávali to, co ještě před třemi dny bylo druhým podlažím činžáku. "Nacházíme hrozné věci, kusy rozbitých těl, nemohu o tom ani mluvit," říká jejich předák Atal Kumár.
Stačí se projít po ulicích a každému je jasné, že místní úřady byly katastrofálně nepřipraveny na tak strašlivé neštěstí. Vyprošťovací práce rozhýbala až armáda a mezinárodní záchranářské týmy.
Hlavní ahmadábádská nemocnice nestačí přílivu raněných. "Pátek a sobota byly mé nejhorší dny, jaké jsem tu za sedm let práce zažil," tvrdí zdejší lékař Kaušál Hanand. "Potřebujeme více personálu a léků."
Přece jen se však do zbědovaného města pozvolna vrací optimismus. "Podařilo se již obnovit dodávky elektřiny, a co mě především naplňuje nadějí, je odhodlanost zdejších lidí," říká jeden z představitelů města během bohoslužby za zemřelé v sikhském chrámu. "To, co nás postihlo, bylo kruté a nespravedlivé. Ale přes všechen smutek a oběti je třeba žít dál."
 Nejméně 500 lidí zahynulo při nočním zemětřesení o síle 6, 9 stupňů Richterovy stupnice v západoindickém státě Gudžarát (26. ledna 2001). |
