Situace jako z hořké komedie. Vláda rozhodnutí arbitráže, které přikazuje, aby vyplatila Ronaldu Lauderovi miliardy korun, žaluje. Nezaplatila milion dolarů za soudní výlohy. Podle právníků by tím uznala část viny a její pře by ztratila nadějné vyhlídky.
Jenže ono rozhodnutí o soudních výlohách je už účinné. Nedá-li je stát Lauderově CME, ocitá se v roli dlužníka, jehož majetek může být zabaven a prodán v dražbě.
Vycestují-li naše plátna do Paříže, čeká je osud osob, na něž je vydán mezinárodní zatykač. Skončí ve vazbě. Z rozporu plyne cokoli, tak zní základní poučka logiky.
Platí přesně pro případ české komerční televize. Naprosto nepravděpodobný příběh. V jednom dni získává ředitel Železný slovenskou televizní licenci a pražský soud mu definitivně obstavuje majetek.
Hned nato se ocitají v nebezpečí státní plátna. Může se stát, že Železný dostane titul Podnikatel roku ve chvíli, kdy proti němu bude vznesena žaloba za milionové podvody. Je možné, že Česko sice vyhraje při s Lauderem, ale bude mu muset zaplatit víc, než kolik mu původně arbitráž přiřkla.
Ze sporu vyplývá všechno. Připomeňme tedy začátek, na jehož konci může stát ono umělecké dílo. Rada České televize udělila licenci chudé společnosti intelektuálů, která jí předložila lživý projekt. Tatáž rada neumožnila skutečnému investorovi licenci spoluvlastnit. Vzniklo monstrum.
Nespravedlivé právo umožnilo Železnému, aby Laudera legálně okradl. Dokud nebude napraven tento neúnosný stav, kruh absurdit se neuzavře.
