Rusko zajímá spíše než radar v Brdech třeba elektrárna Temelín

Rusko zajímá spíše než radar v Brdech třeba elektrárna Temelín | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Za vyhoštěním ruských agentů stálo české jádro, nikoli radar

  • 367
Ruské vojenské diplomaty, které Česko nedávno vypovědělo za špionáž, nezajímal ani tolik americký radar. Ve zpravodajských operacích, které řídili, šlo především o zemní plyn a atomové elektrárny. Vyplývá to z informací ekonomů, bezpečnostních expertů a diplomatů, s nimiž MF DNES hovořila.

Poslední voják někdejší supervelmoci Sovětského svazu, jehož divize okupovaly přes dvacet let Československo, opustil republiku v roce 1991. Je rok 2009 a Moskva krok po kroku získává v Česku pozice, které před osmnácti lety vyklidila. Tentokrát nikoliv pomocí tanků, nýbrž ekonomického vlivu.

"Největší ‚útočníkovou‘ výhrou je, když se ‚bitva‘ o území obejde bez krveprolití. A ovládnutí jaderné energetiky, dodávek ropy či zemního plynu je dnes mnohem účinnější zbraň než rakety či tanky. Nač na někoho střílet a riskovat zdrcující odvetu NATO, když mu mohu přivřít kohoutky s plynem či ropou, a tím ho – pokud to bude nutné – srazit na kolena," vysvětluje bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, jenž se věnuje otázkám energetické bezpečnosti.

Často podle něj stačí jen hrozba, že se tak může stát, a vlády zemí to dokáže při rozhodování o strategických projektech ovlivnit.

Nedávné vyhoštění dvou ruských diplomatů z Prahy, kteří jsou médii jednostranně spojováni se špionáží kolem amerického protiraketového radaru, vyvolává na rtech zasvěcených odborníků úsměv.

"V jisté míře se pouštěli do věcí, které mohou ohrozit českou bezpečnost. Nešlo však ani tak o vojenské, nýbrž citlivé ekonomické informace," připomíná jeden z diplomatů.

Čekat a v případě nutnosti udeřit

Mezi českými experty se v poslední době hodně spekuluje o českých rafineriích a zájmu Rusů o ně. Ropná firma Shell totiž zvažuje, že prodá svůj více než 16procentní podíl ve firmě Česká rafinérská, kterou majoritně ovládá tuzemský Unipetrol.

Jedním z hlavních zájemců o podíl Shellu je ruská firma Lukoil. Ta nedávno získala v Česku síť čerpacích stanic a nyní by chtěla v tuzemsku pohonné hmoty i sama vyrábět.

Velký otazník také visí nad Unipetrolem. Stát ho před lety prodal polskému kolosu PKN Orlen, který nyní podle několika zdrojů ze státní správy uvažuje o jeho prodeji. "To, že PKN jednalo o Unipetrolu s Rusy, víme," přiznává zdroj z ministerstva zahraničí.

Lukoil se v Česku prosadil také v dodávkách paliva pro Letiště Praha a nijak se netají tím, že by chtěl dodávky kerosinu pro letadla ještě více rozšířit.

Kromě rafinerií je pro ruské firmy zajímavá i polostátní elektrárenská firma ČEZ, kolem níž se začíná objevovat jedno tajemství: koncentrace téměř desetiprocentního podílu akcií, které jsou veřejně dostupné na burze cenných papírů.

Balík je oficiálně v rukou desítek různých fondů, jež spolu zdánlivě nemají nic společného. Mají však jen jediného správce, banku UniCredit. Žádný důkaz, že jde ve skutečnosti o jednoho investora, neexistuje, spekuluje se však právě o ruském kapitálu.

Situace totiž nápadně připomíná model, kdy Rusové podobným způsobem pronikali do rakouského OMV a maďarského MOL.

Bývalá europoslankyně Jana Hybášková, předsedkyně Svobodných demokratů, která se věnuje otázkám bezpečnosti, připomíná, že kroky Moskvy mají následující filozofii: získat na důležitých postech vliv, čekat, nespěchat, ale v okamžiku, kdy to prospěje zájmům Ruska, naplno udeřit.

Ať už jde o rozbití jednotné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie nebo jejích energetických dohod. "A docela dobře se jim to daří," uznává Hybášková v narážce na množící se separátní smlouvy či jednání Ruska se státy Unie.

Na obzoru jen Rusko

Po rozpadu supervelmoci Sovětského svazu se teď Moskva podle Hybáškové vehementně snaží rozdrobit jednotu silného protihráče – Unie. Europoslankyni v těchto úvahách dává za pravdu čerstvá zpráva BIS, která varuje, že Rusko se soustřeďuje na posilování vlivu v evropské – a tudíž i české – energetice.

Fígl je prostý: stačí "zverbovat" vlivné úředníky a jejich prostřednictvím získat informace o veřejných soutěžích, státních dotacích či privatizaci strategických firem.

Generál Šedivý upozorňuje na další opomíjený fakt: na tom, že se plánovaná výstavba amerického radaru v Brdech ocitla u ledu, má nemalý podíl i Moskva. "Pro Česko to byla šance, aby měly USA zájem na stabilitě země, kde mají strategický objekt. Tedy i energetické stabilitě, kdy by nás v případě krize nenechaly ve štychu," připomíná Šedivý.

S tím souhlasí i diplomaté: Praha má jediného silného ekonomického partnera – Německo. A další není. Jen na obzoru se rýsuje Rusko.

Železná opona padla, ale Moskva se vrací

Ilustrační fotoJako cestu do pekel popsali už v roce 1964 cestovatelé Jiří Hanzelka s Miroslavem Zikmundem plýtvání tehdejšího Sovětského svazu (SSSR) nerostnými surovinami. Několikametrové vrstvy antracitu povrchových dolů nestály za vytěžení, takže je rozjezdily těžní stroje. Ropy bylo tolik, až se z ní tvořila jezera, a miliardy kubíků unikajícího zemního plynu nikoho nezajímaly.

Hanzelka se Zikmundem už tehdy varovali, že pokud se ekonomika Moskvy nezmění, přivede to jednu z nejbohatších zemí na suroviny ke krachu. Nestalo se nic, takže se 27 let poté splnila předpověď dvou Čechů: supervelmoc Sovětský svaz zanikla.

Moskva je dnes hlavním městem Ruské federace a slavní cestovatelé by nemuseli svou zprávu téměř doplňovat. Jen by asi dopsali kapitolu o korupci. Ta je ostatně na Ukrajině, ale i v Rusku hlavním důvodem, proč loni v zimě Rusko uzavřelo Ukrajině, a tím i velké části evropských zemí své kohoutky s plynem.

A stejný scénář se může na sklonku roku opakovat. Byť má německá kancléřka Angela Merkelová pravdu, když říká, že závislost Evropy a Ruska je vzájemná: starý kontinent potřebuje plyn a Rusko zase miliardy dolarů, které z toho má.

A i když stále platí to, co před pětačtyřiceti lety psali Hanzelka se Zikmundem, že Moskva nabízí ve vzájemném obchodu s Evropou především plyn s ropou (v případě Česka bezmála 90 %), změnila se i vlivem tenčících se celosvětových zásob těchto strategických surovin – včetně technologického zaostávání – strategie Moskvy: nebývalé částky z exportu paliv investuje do získání pozic v důležitých západních firmách, průmyslové, ale i vojenské špionáže.

Po pádu železné opony tak postupně nabývá v některých zemích Evropy opět svůj vliv.

Pohrobek Sovětského svazu Rusko má ke své velké nelibosti v Evropské unii sílícího protihráče. I proto ona "hra s kohoutky" či separátní jednání o dodávkách plynu jednotlivým unijním zemím. Ostatně i proto čeští experti doporučují, aby dobré obchodní vztahy s Moskvou byly vyváženy kontrakty s méně "agresivními" partnery.

,

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Nejlepší videa na Revue