aniž si to třeba vůbec uvědomuje. Pokusně to potvrdili výzkumníci z vídeňského Ústavu městské etologie vedení Karlem Grammerem.
Jak popsali v odborném časopise Evolution and Human Behavior, k pokusům využili 45 párů složených z mužů a žen ve věku kolem dvaceti let, kteří se předtím neznali.
Finta při pokuse
Pokusné osoby přišly s tím, že budou posuzovat nějaké záběry na videu. Experimentátor však vždy opustil místnost, aby údajně vyřídil telefonní hovor, a nechal mladého muže a ženu v místnosti samotné na dobu deseti minut. Přes jednosměrné zrcadlo však výzkumníci nahrávali, jak se bude situace vyvíjet. Dodatečně se pokusných osob zeptali, jak se jim líbil ten druhý (či ta druhá) a jestli by s ním třeba šly na schůzku. Nahrávku pak posoudili záběr po záběru a snažili se v ní najít náznaky flirtu - u žen například pohazování hlavou, upravování vlasů či pohrávání si s oděvem - i odrazy odmítavé reakce na partnera. Hodnotili i délku konverzace. A k jakým závěrům nakonec dospěli?
Upovídanost se nelíbí
Podle vídeňských výzkumníků to bylo vždy jednání ženy, jež mělo přímý vliv na to, jak se setkání bude dál vyvíjet. Například občasné mírné přikývnutí přimělo mužského partnera, aby pokračoval v řeči. "Z chování ženy se dalo usoudit, co bude v následujících okamžicích dělat muž. Obráceně to ale předpovídat nešlo," konstatoval Karl Grammer. Ženy také nedávaly obvykle nijak znát, když jim byl muž na první pohled protivný či pro ně nezajímavý, ale příjemně si s ním povídaly i tak, a přitahovaly tím jeho pozornost. "To dává ženám čas na posouzení muže, což je pro ně důležité, protože partnerský vztah je pro ně rizikovější," komentoval to Grammer. Jediná situace, ve které ženy jasně projevovaly negativní reakci, byla ta, při níž muž mluvil příliš mnoho.
Jak popsali v odborném časopise Evolution and Human Behavior, k pokusům využili 45 párů složených z mužů a žen ve věku kolem dvaceti let, kteří se předtím neznali.
Finta při pokuse
Pokusné osoby přišly s tím, že budou posuzovat nějaké záběry na videu. Experimentátor však vždy opustil místnost, aby údajně vyřídil telefonní hovor, a nechal mladého muže a ženu v místnosti samotné na dobu deseti minut. Přes jednosměrné zrcadlo však výzkumníci nahrávali, jak se bude situace vyvíjet. Dodatečně se pokusných osob zeptali, jak se jim líbil ten druhý (či ta druhá) a jestli by s ním třeba šly na schůzku. Nahrávku pak posoudili záběr po záběru a snažili se v ní najít náznaky flirtu - u žen například pohazování hlavou, upravování vlasů či pohrávání si s oděvem - i odrazy odmítavé reakce na partnera. Hodnotili i délku konverzace. A k jakým závěrům nakonec dospěli?
Upovídanost se nelíbí
Podle vídeňských výzkumníků to bylo vždy jednání ženy, jež mělo přímý vliv na to, jak se setkání bude dál vyvíjet. Například občasné mírné přikývnutí přimělo mužského partnera, aby pokračoval v řeči. "Z chování ženy se dalo usoudit, co bude v následujících okamžicích dělat muž. Obráceně to ale předpovídat nešlo," konstatoval Karl Grammer. Ženy také nedávaly obvykle nijak znát, když jim byl muž na první pohled protivný či pro ně nezajímavý, ale příjemně si s ním povídaly i tak, a přitahovaly tím jeho pozornost. "To dává ženám čas na posouzení muže, což je pro ně důležité, protože partnerský vztah je pro ně rizikovější," komentoval to Grammer. Jediná situace, ve které ženy jasně projevovaly negativní reakci, byla ta, při níž muž mluvil příliš mnoho.
