V zemi tedy stále existují dvě skupiny obyvatel. Jedni platí tržní nájemné a druzí žijí v bytech s regulovaným nájmem. Tzv. tržní nájem je přitom často násobkem regulovaného.
Jaké jsou důsledky takového stavu? Stát přichází o obrovské sumy, protože řada lidí byty pronajímá načerno a neplatí z toho žádné daně. Nemožnost pružně se stěhovat za prací přispívá k růstu nezaměstnanosti.
Majitelé si například v jednom domě ztráty způsobené "regulovanými" hojí na "neregulovaných", takže jedni nedobrovolně musí přispívat na životní úroveň druhých, a to zcela nepřiměřeně. A domy chátrají.
Socialisté přitom oblažují majitele domů a bytů různými radami, třeba že neměli kupovat nebo v restituci přebírat nemovitosti, které z regulovaného nájemného "neutáhnou". Vlády zatím v podstatě přesouvaly břemeno sociální péče ze svých beder na bedra majitelů.
Neudržitelnost situace vedla ke vzniku dvou návrhů. Návrh ministra Sobotky, který se už ve sněmovně za podpory komunistů dostal do druhého čtení, chce růst nájmů maximálně o 10 procent ročně a jeho strop se má vypočítávat jako průměr ze všech nájmů v dané oblasti, tedy včetně regulovaných.
Regulované nízké nájmy by však průměr "stáhly" dolů především tam, kde tento typ nájemného převažuje. Majitelé domů a bytů by si tak moc nepomohli a stav věci by se zakonzervoval navěky.
V těchto dnech spor o regulaci hrozí rozdělit vládní koalici, protože lidovcům a unionistům se Sobotkův návrh nelíbí. Právem.
Přes všechen pokřik totiž platí, že základní hodnoty potřebné pro život - bydlení, zdraví, vzdělání - nejsou zadarmo a za všechno se platí. Jde jen o to, kdo bude tím, do jehož peněženky se sahá.
Je pravda, že bez rozumné míry solidarity se společnost začne rozpadat. Státem posvěcené přiživování jedněch na druhých však žádnou solidaritou není.
