V nejstarší republice světa San Marinu se ženy tohoto práva dočkaly až roku 1960, ve Švýcarsku teprve za dalších jedenáct let a v Lichtenštejnsku dokonce až v roce 1986.
Boj žen o volební právo v USA a Velké Británii
Ačkoli boj za zrovnoprávnění žen, nejen ve volbách, začal v 19. století ve Velké Británii a Spojených státech, ani jedna z těchto zemí nebyla mezi prvními, které ho na celonárodní úrovni uznaly.
Nicméně některé americké státy přiznaly ženám právo volit ještě dříve než Nový Zéland. Průkopníkem, a vůbec prvním na světě, byl Wyoming (1869), tehdy ještě nečlenský stát Unie, následovaný rovněž nečlenským Utahem (1870). V roce 1918 požívali stejného volebního práva muži i ženy pouze v 15 z tehdejších 48 států Unie. Zakotvit volební právo žen do ústavy se ale USA podařilo až v roce 1920.
V kolébce parlamentarismu, Velké Británii, byla ženám stejná práva jako mužům při volbách ústavně přiznána teprve o osm let později, a to snížením na 21 let dosavadní věkové hranice třiceti let. Ta byla zavedena pro ženy v roce 1918, kdy se Britky dočkaly po dlouhém a tvrdém boji volebního práva. První hlasy po právu žen volit se začaly v Británii ozývat již koncem 18. století (například v knize Mary Wollstonecraftové z roku 1792) a sílit začaly v polovině 19. století, kdy se k ženám připojili i slavní intelektuálové, například britský filozof a ekonom John Stuart Mill.
Sufražetky v Anglii vytloukaly okna a držely hladovky, aby mohly volit
Na přelomu století boj za práva žen vyvrcholil násilnými akcemi. Takzvané sufražetky (podle anglického termínu pro volební právo - suffrage) na veřejných prostranstvích napadaly ministry (oblíbeným terčem byl tehdejší ministr vnitra Winston Churchill), rušily volební schůze, vytloukaly okna, držely hladovky a nezavrhovaly ani přímý teror, jako třeba paličství. Jejich boj byl korunován vítězstvím až v roce 1918, kdy byl přijat zákon zaručující všeobecné volební právo ženám starším 30 let. První ženou, zvolenou do Dolní sněmovny britské parlamentu, se stala o rok později lady Astorová.
Druhou zemí na světě, po Novém Zélandu, kde si ženy vydobyly volební právo v celonárodních volbách, se stala v roce 1902 Austrálie, následovalo jí Finsko (1906), které se tak stalo evropským průkopníkem v této oblasti, a Norsko (1913).
Do vypuknutí druhé světové války získaly ženy stejná práva ve volbách například v Rusku (1917), Kanadě (1918, vyjma Quebeku), Československu (1919) a Maďarsku (1920), dále některé státy třetího světa, jako například Barma (1922), Ekvádor (1929), Thajsko (1932), Salvador (1939) a Dominikánská republika (1942), které tak předběhly i Francii či Itálii, kde ženy získaly právo volit až těsně po válce.
Katar pustil ženy jako první arabská země k volbám loni
Přestože v konvenci OSN o politických právech žen, přijaté v roce 1952, se říká, že "ženy mají mít ve všech volbách právo volit za stejných podmínek jako muži, bez jakékoli diskriminace", není to dodnes pravidlem zdaleka ve všech zemích světa. Například arabské parlamenty důsledně vzdorují snahám místních vlád přiznat ženám právo na účast v politickém životě. Jako první arabské ženy se voleb (i když jen místních) účastnily loni v dubnu obyvatelky Kataru.
V Saúdské Arábii se žena-poslankyně rovná hříchu
V Saúdské Arábii se loni v říjnu ženy poprvé zúčastnily debat Poradní rady, která je pomocným orgánem podřízeným králi. Předseda rady Muhammad ibn Džubajr je však ujistil, že členkami rady se nikdy nestanou, protože žena-poslankyně rovná se "hřích".
V islámském světě prolomil hradbu předsudků stran rovnosti obou pohlaví turecký prezident Mustafa Kemal Atatürk, který ve 20. letech tohoto století zavedl v islámských zemích do té doby naprosto neuvěřitelnou věc: ženy získaly právo volit a být voleny.
Jednou z mála muslimských zemí, kde mají ženy volební právo, je od roku 1963 Írán.
Ve švýcarském kantonu nesměly ženy volit ještě před deseti lety
Zatímco v Africe získávaly ženy volební právo většinou zároveň s muži, mezi prvními byly Libérie (1947), Uganda (1958) a Nigérie (1960), na evropském kontinentě padla poslední mužská politická bašta teprve před deseti lety. Spolkový soud v Lausanne rozhodl, že švýcarský kanton Appenzell-Innerrhoden musí okamžitě uznat aktivní i pasivní volební právo žen, které jim bylo v této části alpské republiky v místních volbách do té doby stále upíráno.
