"Strategie Číny byla jednoduchá: dva týdny jednání blokovat a o dohodě pak jednat za zavřenými dveřmi, aby to vypadalo, že západní svět selhal znovu u světa chudých zemí," píše novinář.
Na návnadu Číny se podle Lynase chytily humanitární agentury, občanská sdružení i ekologická hnutí. Aktivisté pak obviňovali západní země z toho, že za selhání může jejich zdráhavost k přijetí odpovědnosti a že terorizují rozvojové státy.
A napálit se nechali i novináři, kteří často citovali súdánského delegáta, jenž dohodu v Kodani přirovnal sebevražednému paktu, který má pouze zachovat ekonomickou dominanci několika zemí.
Kodaňský summit přehledněSummit v otázkách a odpovědích |
Podle Guardianu je ale pravdou naprostý opak. Obama se prý zoufale snažil zachránit dohodu, kterou čínský delegát znovu a znovu odmítal.
"Súdán se při rozhovorech choval jako loutka Číny. Byl jednou z mnoha zemí, které zbavují čínskou delegaci povinnosti bojovat své bitvy na otevřených zasedáních. Čína kuchala dohodu v zákulisí, na veřejnost pak vystoupil nějaký její zástupce," píše list.
V pátek v noci jednalo o dohodě padesát nejvýznamnější státníků včetně Baracka Obamy, britského ministerského předsedy Gordona Browna či dánského premiéra. V místnosti byl i novinář Lynas.
"To, co jsem viděl, bylo naprosto šokující. Čínský premiér se neráčil účastnit osobně, místo sebe poslal úředníka druhého stupně z čínského ministerstva zahraničí, který seděl naproti Obamovi sám," píše Lynas.
Diplomat byl prý tupý natolik, že nechal nejvyšší představitele států několikrát čekat, až si vyřídí telefonáty se svými nadřízenými.
Čínský zástupce rozhořčil i Merkelovou
Těm, kteří obviňují z neúspěchu summitu Obamu a obecně bohaté země, redaktor vzkázal, že to byl právě čínský zástupce, který trval na tom, aby cíle vyspělých zemí byly z dohody vyjmuty.
Tím si vysloužil ostrou kritiku německé kancléřky Angely Merkelové nebo australského premiéra Kevina Rudda. Čína ani tak ale ze svých požadavků neustoupila, líčí Lynas.
Podle něj bylo důvodem právě to, že Čína si byla vědoma toho, že vlna kritiky za případný neúspěch summitu se snese právě na hlavu Baracka Obamy.
Čína měla podle Lynase extrémně silnou vyjednávací pozici, ona totiž dohodu nepotřebovala. Oproti tomu lídři západních zemí ale i dalších pevně věřili v pozitivní výsledek. Tím, kdo potřeboval co nejsilnější dohodu, byl právě Obama.
