Zákon přijali poslanci 22. února. Pro normu navrženou vládními socialisty tehdy hlasovalo 197 poslanců, tedy vedle socialistů i značná část liberálů, zdrželo se 147 poslanců a jen jeden hlas byl proti.
Parlament přitom zamítl pozměňovací návrh pravice, podle nějž by bylo trestné i popírání zločinů maďarského fašistického a komunistického režimu.
Maďarská média po přijetí zákona v parlamentu spekulovala, zda pravicový prezident Sólyom zákon podepíše, nebo jej předá k posouzení ústavnímu soudu. Jak oznámil prezidentův mluvčí Ferenc Kumin, Sólyom zákon podepsal, protože podle něj neodporuje ústavě a neomezuje svobodu vyjadřování, jak tvrdili jeho odpůrci.
Maďarský režim Miklóse Horthyho nebyl přes spojenectví s Německem nijak vyhraněně antisemitský a Židy na svém území dlouho nepronásledoval. V druhé fázi války však na nátlak Hitlerova Německa, a zejména pak po německém obsazení země, nabralo pronásledování Židů značných rozměrů.
Celkem zahynulo na 550 tisíc maďarských Židů, většina z nich ve vyhlazovacích táborech jako Osvětim. Desítky tisíc Židů však zahynuly přímo v Maďarsku, a to při hromadných popravách zastřelením nebo během pochodů smrti. Ve stejném období zahynulo také na 50 tisíc Romů.
