A je tu ještě jeden podstatný rozdíl: vztahy Miroslava Kalouska a Stanislava Grosse nebyly už v červenci 2004 nijak vřelé.
Dnes je to však otevřené nepřátelství utužené osobními urážkami, které si oba politici v poslední době vyměnili.
Stručně řečeno: vyjednat v tuto chvíli takový pakt o vládě, který by navíc Gross i Kalousek mohli v prestižním souboji vydávat za své vítězství, se zdá téměř nemožné.
Úterní slova hlavních aktérů navíc znějí jako preventivní příprava na chvíli, kdy bude třeba svést krach jednání na toho druhého.
Lidovci odmítají "expertní", "proevropskou" vládu "zbavenou vlivu stranických sekretariátů", stěžují si sociální demokraté, protože moc dobře vědí, jak dobře tyhle v podstatě bezobsažné přívlastky rezonují ve veřejném mínění. Neblokujte vznik protikomunistické koalice, opakují zase lidovci jiný srozumitelný slogan.
Strany mají úplně jiné představy
Představy obou stran jsou přitom stále diametrálně odlišné. Proč by lidovci měli zajistit důvěru a "politické krytí" vládě, aby sociální demokraté vzápětí začali spolupracovat s komunisty? A proč by měli sociální demokraté v podstatě potvrdit triumfální vítězství Kalouska a složit "Grossovu vládu bez Grosse"?
Pokud se ve středu chtějí vyjednavači opravdu domluvit, budou muset prokázat mimořádnou dávku dobré vůle a taky politické fantazie. Někteří zúčastnění už po straně vtipkují, že by k úspěchu možná stačil jeden šikovný najatý tvůrce sloganů z reklamní agentury.
Ten by vymyslel všeobecně přijatelný název projektu: prostě něco mezi "koalicí", požadovanou lidovci, a "vládní smlouvou", kterou si představují sociální demokraté. Přes všechny pochybnosti a těžkosti totiž stále pro všechny existují důvody, proč se dohodnout.
A to hlavně pro sociální demokraty: v případě neúspěchu tohoto pokusu totiž stojí před fatální politickou volbou mezi předčasnými volbami a menšinovou vládou drženou u moci diktátem komunistů.
Že je však v dnešní zdánlivě "zabetonované" situaci obrat přece jen ještě možná, dokazuje opět vzpomínka na loňské léto. Když tehdy lidovci v půl třetí ráno opouštěli legendární jednání o rozdělení křesel na ministerstvu dopravy, zdálo se, že se s Grossem prostě už dohodnout nemohou. Za sedm hodin bylo všechno úplně jinak a Grossova vláda vznikla.
