Seznam zahrnuje období první a druhé republiky, poválečné období let 1945 až 1948, dobu politických procesů i rozsudky vynesené za kriminální činy.
Do seznamu nejsou zahrnuty popravy za německé okupace, kdy byly v pražské pankrácké věznici popraveny gilotinou stovky dalších lidí.
Podle autorů publikace ÚDV bylo například za sedmnáct let, kdy byl československým prezidentem Tomáš Garrigue Masaryk, popraveno šestnáct lidí, z toho čtyři za vojenské trestné činy.
Během pěti let za Klementa Gottwalda to bylo 237 rozsudků smrti, z toho téměř 190 za politické trestné činy. Gottwald přitom udělil osmnáct milostí. Jednu za spáchanou vraždu a sedmnáct za tehdejší protistátní činnost.
Nejvyšší počet absolutních trestů ale soudy vynesly v poválečných letech. Šlo o takzvané retribuční trestné činy (z latinského retributio - vrácení, odplata). Na základě dekretu prezidenta Edvarda Beneše o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů do konce roku 1948 vynesly lidové soudy 730 rozsudků smrti.
Za prezidenta Antonína Zápotockého bylo popraveno 94 a Antonína Novotného 87 lidí. Od roku 1975 do roku 1989, kdy byl hlavou státu Gustáv Husák, bylo k smrti odsouzeno 38 osob.
Z celkového počtu 1217 popravených bylo dvacet jedna procent rozsudků vyneseno za politické trestné činy, 61 procent na základě retribučního soudnictví a 18 za "normální" kriminalitu.
Posledním popraveným v bývalém Československu byl 8. června 1989 Štefan Svitek odsouzený za trojnásobnou brutální vraždu.
Federální shromáždění bývalého Československa zrušilo trest smrti 2. května 1990. Novela trestního zákona ho nahradila výjimečným trestem, odnětím svobody na 15 až 25 let, a doživotním vězením.
