Baví vás být ministryní?
Hm... Každá práce, kterou člověk momentálně dělá, by ho měla naplňovat. Jinak by ji neměl dělat. Takže ano, baví.
Bylo něco, co vás ranilo?
Ale ano. Já jsem velmi komunikativní člověk, a nejvíc mne tudíž mrzelo, jak někteří poslanci přistupují k věcem, jež se týkají našeho zdraví, které máme jen jedno bez ohledu na politickou příslušnost. Netušila jsem, že některé debaty o zákonech budou tak střetové a budou se točit kolem nepodstatných věcí.
To vás ranilo profesně. A osobně? Mám na mysli třeba spekulace v tisku o vašem odvolání či vylíčení toho, jak jste vydědila svého syna, který sklouzl k drogám.
V politice je to běžné. Nikterak mě to, lidově řečeno, nerozhodilo. Myslím, že jsem dostatečně silná osobnost, abych se nad útoky povznesla. A pokud jde o mého syna, mám v této věci jasno.
Vyvolala jste velké debaty. Jedni vás odsuzovali, že jste odvrhla de facto nemocné dítě. Jiní, mnohdy rodiče se stejným prožitkem, vám fandili za sílu udělat to, co je prý někdy jediné možné řešení. Opravdu bylo?
Veškeré své kroky jsem činila v souladu s dostupnými institucemi a nebyly to kroky chaotické, i toto řešení bylo v souladu s doporučeními orgánů, jež se zabývají danou problematikou, a bylo shledáno, že je to jediný možný přístup...
Promiňte, ale mluvíte strašně odosobněně! Nemáte už v sobě k synovi žádný cit?
Nechci to tu rozvádět. To, jak postupovat ve chvíli, kdy je člověk vydírán nebo kdy jsou ohroženi i jiní lidé, kteří v domácnosti žijí, si musí rozhodnout každý sám. A každý, kdo si prožil takové období - a nerada o něm hovořím - ví, jak je to těžké.
Minulý týden jste předložila parlamentu svou koncepci. Co čeká pacienty?
Chci především posílit prevenci rakoviny. Už dnes lidé chodí na testy tlustého střeva a ženy na vyšetření prsu, ale to nestačí. Chystáme komplexní preventivní prohlídky a chceme, aby lidé věděli, co si mohou na svém těle sami nalézt a co mají v kterém věku požadovat od lékaře.
Preventivní prohlídky už přece existují.
Ale chodí na ně sedm až jedenáct procent lidí. Chtěla bych, aby se to v prvním roce aspoň zdvojnásobilo.
Budou ty prohlídky povinné?
Záleží na tom, jak si to nastaví pojišťovny. Podle mě by si lidé sami měli najít čas věnovat se sobě, protože někdy už může být pozdě. Chceme rychle proškolit lékaře a informovat lidi, že mají novou šanci.
Jenže řada lidí na prohlídky nechodí prostě proto, že když je nic nebolí, nemají motiv. Objevují se názory, že lidé, kteří nedbají na své zdraví, by se měli více podílet na úhradě svého léčení. Třeba kuřáci. Co si o tom myslíte?
Připravila jsem zákon, který ztíží dostupnost cigaret a alkoholu. Ale jinak bych nechtěla být v roli člověka, který někoho obviní, že se úmyslně poškozuje. Mluvit o trestech je velmi citlivé. Já navrhuji alespoň takovéto řešení: aby část spotřební daně z alkoholu a cigaret šla do zdravotnictví. Byla by to pak vlastně daň těchto lidí za jejich zlozvyk či návyk. Tuto myšlenku neopustím a budu ji předkládat stále.
Měli by si podle vás lidé platit za jídlo v nemocnici?
Tam, kde je strava součástí léčby, třeba když je člověk na umělé výživě, ne. Ale když přijde pacient do nemocnice s běžným onemocněním, jsem pro - měl by za stravu platit nebo na ni aspoň přispívat. Je samozřejmě otázka, jak přistoupit k sociálně slabým, někde ve světě to celé řeší tak, že peníze vybírají vždy jen prvních čtrnáct dnů pobytu.
Myslíte, že platby za jídlo v ČSSD prosadíte?
Mluvila jsem se spoustou členů strany, názory jsou různé, ale ty souhlasné převažují. Myslím, že bychom o této věci, jakkoli je citlivá, měli mluvit zcela otevřeně: doma za jídlo platíme, ve školních jídelnách, v domovech důchodců a penzionech platíme - jen v nemocnicích a léčebnách ne.
Vyvedu vás z omylu: některé léčebny pro dlouhodobě nemocné denní taxy vybírají, jen to označí jako smlouvu s pacientem o sponzorství.
No vidíte. Sice mne to zaráží, protože jsem o tom neslyšela - ale legální platby by toto sponzorství udělaly transparentním. A nedocházelo by třeba ani k tomu, že se předbíhá pořadí za některé pozornosti.
Naznačujete, že se dávají úplatky za to, aby někdo mohl jít dřív na operaci?
Nenaznačuji nic, pacienti o tom sice někdy mluvili, ale vždy je to otázka nabídky a poptávky, a tedy toho, zda s tím ten dotyčný souhlasí.
Nabídka bude díky technickým možnostem medicíny asi vždy větší, než společnost dokáže zaplatit. Lékaři budou stále stát před rozhodnutím, komu něco mohou dát a komu ne, nemyslíte?
Proto chystáme změnu financování. Nemocnice už nebudou dostávat paušály, ale budou honorovány podle léčby konkrétní diagnózy. To umožní léčit ne podle věku, pohlaví či barvy pleti, ale podle medicínského hlediska.
Snad nechcete říci, že náhle budou peníze na vše?
Každý jistě nemůže dostat vždycky to nejdražší. Ale chci zřídit Fond náročné medicíny, kam by mohla jít ona spotřební daň z cigaret a alkoholu a kam by mohli přispívat i sponzoři, kteří když podporují i jiné aktivity, mohli by i ty medicínské.
Zeptám se jinak: První pacient v zemi nyní dostal umělé srdce. Jedno je za pět milionů, potřebovalo by je osm lidí ročně. To je teoreticky 40 milionů. Jen tolik zaplatí Všeobecná zdravotní pojišťovna ročně za paralen, který si můžeme koupit sami. Neměli bychom?
Asi mě znáte, že jsem člověk, který hledá rezervy všude. Ten paralen je jeden příklad, ale uvedu jiný: k čemu jsou drahé prezentační materiály zdravotních pojišťoven? Jen časopis VZP Pohoda stojí ročně asi 110 milionů. Kdyby zvolili třeba jen levnější papír, mohlo by za to být hned několik srdcí.
