Poslední velkou pátrací akci rozjeli policisté v úterý 22. srpna, kdy hledali šestačtyřicetiletou Růženu Biskupcovou z Prahy 4. Její druh oznámil, že ji pohřešuje od pondělí večer poté, co si vyrazila se psem do nedalekého Kamýckého lesa a celých čtyřiadvacet hodin o sobě nedala vědět. Dopoledne už celou oblast prohledávalo asi sto dvacet policistů a terén monitoroval i vrtulník.
"Nakonec se vrátila sama. Tvrdila, že měla zkrátka všech dost a chtěla si od rodiny odpočinout. Proto zůstala i se psem přes noc u kamarádky. Kdyby alespoň zatelefonovala, mohla ušetřit policii práci i peníze. Pátrání, jež bylo nutné kvůli tomu, že se pohybovala mezi rizikovými osobami a tak se její ohrožení nedalo vyloučit, vlastně zastavil až v osmnáct hodin telefonát prodavačky z jednoho z obchodů v okolí jejího bydliště. Prodavačka totiž ohlásila, že u ní před chvílí pohřešovaná nakupovala," uvedl jeden z kriminalistů, který se na akci podílel.
Podobné "zbytečné" pátrání vyhlašuje policie v průměru jednou týdně. Každé takové akce se podle pražského policejního mluvčího Jana Holuba účastní s ohledem na závažnost situace dest až sto policistů, jejichž nasazení spolu s náklady například na benzín stojí několik desítek tisíc korun.
Jen za použití speciálního vrtulníku, kterého loni policie při pátrání na celém území republiky využila celkem v pětatřiceti případech, přitom policie z rozpočtu zaplatí dalších třicet tisíc za každou hodinu letu.
Přitom policisté nemohou náklady na takovouto akci člověku, který ji odstartoval, naúčtovat.
"Ve většině případů pohřešování blízké osoby lidé oznámí ze strachu a to jim nelze vyčítat. Když se ztratí dítě, vyrážíme do akce prakticky okamžitě, v případě dospělého, který se může zdržet někde na skleničce, čekáme podle situace i čtyřiadvacet hodin. Pokud o sobě do této doby pohřešovaný nedá zprávu, musíme ji zkrátka začít hledat," řekl Holub.
Dodal, že požadovat zbytečně vynaložené peníze na akci mohou policisté pouze v případě, kdy se prokáže, že oznamovatel od počátku záměrně lhal:
"Například, když si vymyslí přepadení. Jiný případ pak je, pokud se podaří vystopovat a chytit člověk, kterému prokážeme oznámení uložení bomby. To už lze hodnotit jako šíření poplašné zprávy," poznamenal policejní mluvčí.
A jak mohou lidé zbytečným obavám bližním předejít a policii tím ušetřit čas i peníze? Mluvčí Holub dává jednoduchý návod: "Dát o sobě včas vědět alespoň telefonicky. Každý by si měl uvědomit, že tím, že se v rodině třeba pohádá a odejde na delší dobu, nezpůsobí problémy jen blízkým lidem, ale také policii."
Podobné problémy jako má policie ztěžují práci také hasičům a záchranné službě. Zatímco jsou však plané poplachy hasičů podle jejich vyšetřovatele Vratislava Ouhrabky většinou vyvolány neúmyslně, záchranka vyjíždí zhruba třikrát denně jen kvůli lidské zlomyslnosti.
"Hodně sice volají děti kvůli malichernostem, ale velmi často se stává se i to, že se chce někdo druhému pomstít a tak zavolá nás. Pokud je podle uvedených informací nutný lékař, přijde výjezd i na několik tisícovek. Přináší nám to řadu potíží - kromě zbytečně vyslané sanitky podobní vtipálci blokují linku 155, kterou by v té chvíli mohl využít někdo, kdo ji skutečně potřebuje," sdělil zástupce ředitele pražské záchranné služby Jaroslav Valášek.
Hasiči ztráty způsobené planými poplachy, jichž za týden evidují v průměru pět, vyčíslit nedokáží. "Většinou někdo vidí dým a zavolá. Na místě zjistíme, že třeba chytl jen odpadkový koš. Na kolik nás výjezd přijde však vyčíslit nedokáži, protože je placen z celoročního rozpočtu," konstatoval Ouhrabka.
