Josef Dvořák z Prahy se redakci iDNES.cz ozval v reakci na případ českých entomologů v Indii. Jak ukazuje jeho příběh, entomologie je rizikovým koníčkem nejen v Indii, ale i na Slovensku.
Architekt na volné noze a příležitostný fotograf přírody Josef Dvořák hmyz nesbírá ani neusmrcuje, přesto proti němu v dubnu 2004 zasáhli slovenští ochránci přírody. Mezi obcemi Ladmovce a Malá Bara na jihovýchodě Slovenska ho legitimovali tři členové Státní ochrany přírody z Trebišova.
Dvořák se s kamarádem, amatérským entomologem Stanislavem Krejčíkem, vypravil na Slovensko na začátku jara. Jejich snímky brouků se pak objevovaly v odborných publikacích. „Byli jsme nedočkaví, těšili jsme se po zimě na focení. Na Slovensku začíná jaro dřív,“ začíná vyprávět svůj příběh Dvořák.
Tentokrát se 1. dubna vypravili do oblasti poblíž rezervace Kašvár. Od tohoto data ovšem ochranáři rozšířili chráněnou oblast, to ale ani jeden z milovníků brouků netušil. „Mapa se na internetu objevila až za pár měsíců, cedule nikde nebyly,“ tvrdí Dvořák.
Poblíž vinice ho zastavili ochránáři
„Stalo se to na polní cestě, jsou tam vinice tokajského vína,“ přiblížil místo, kde se Dvořák potkal s ochránci přírody. „Po prokázání totožnosti mě bez jakékoli rozumné výzvy zbili a zkopali, hlavně do břicha,“ popsal zkušenost muž, kterému tehdy bylo šedesát.
Stanislav Krejčík už v té době seděl na policejní stanici ve Strede pod Bodrogom. Jeho ochránci potkali dřív a našli u něj brouky. I chráněné májky.
„Násilí nepoužili,“ vzpomíná Krejčík. „Přiběhla banda skautíků, obklíčili mě, nikam jsem nemohl,“ popisuje akci ochranářů. Vzali mu občanku, takže s nimi pak musel na policejní stanici. Od Krejčíka se pak ochranáři dozvěděli, kde se pohybuje Dvořák.
„Za rasistických nadávek mě svlékli a násilně prohledali,“ pokračoval ve svém příběhu Dvořák. Našli u něj krabičku od filmu, v níž byli dva živí brouci, nechránění chrobáci. Je to pro něj běžná praxe. Nemá-li zrovna dobré světelné podmínky na focení, brouka na chvíli uschová a vyfotí ho později. To se stalo i tenkrát.
Pro ochranáře byla ale krabička důkazem o chování, které bylo podle nich v rozporu se zákonem na ochranu přírody a krajiny.
Dvořáka pak odvedli na stejnou stanici, kde byl Krejčík. Ten nevěděl o tom, jak mezitím ochranáři s jeho kamarádem naložili. Policisté jen Krejčíkovi oznámili, že ho také přivedli. Ani jeden z nich zde nedostal najíst, mobily jim zabavili. Nemohli se ozvat rodinám, advokátům ani ambasádě. „Dali mi jen podepsat papír, že mě zbavují svobody,“ podotkl Krejčík.
Dvořák měl protokol také podepsat. Ovšem bez toho, že by si jeho obsah mohl přečíst. Ochranáři mu prý rozkopali brýle a vyšetřovatel mu ty náhradní ze zavazadla odmítl vyndat.
Ze Stredy pod Bodrogom oba převezli do Trebišova. „Moc jsme se spolu nebavili, byli jsme naštvaní jeden na druhého,“ vzpomíná Krejčík. „Když vám najednou tvrdí, že jste překupník, vše se vám zhroutí.“ Na jejich kamarádství nechala událost šrámy dodnes.
V Trebišově byli spolu v cele. „Pak nás rozdělili a už jsme se neviděli,“ podotkl Krejčík. Jeho vinili z trestného činu, za který mu hrozilo až tříleté vězení. „Dvořák měl být spolupachatel,“ tvrdí Krejčík.
Později přitom slovenský soudní znalec ve svém posudku potvrdil, že brouci, které měl Dvořák schované v krabičce od filmu, nejsou na Slovensku chráněným druhem. Šlo o běžné chrobáky.
V policejním protokolu se podle Dvořáka objevilo i překroucené obvinění. „Překroucené proto, že tam stálo: oba pánové šli, usmrtili a další údaje, jako bychom šli společně,“ řekl rozhořčeně Dvořák.
Oba přitom shodně vypověděli, že šli každý zvlášť. Navíc Krejčík skutečně vstoupil do rezervace, která má jiný status než chráněné území, kde se pohyboval Dvořák. Dvořáka pak podezírali z činu, který měl údajně spáchat v rezervaci. Po několika dnech oba skončili v košické vazbě a čekali - už každý zvlášť -, co bude dál.
Policista chtěl pošeptat telefon na manželku
Předtím než Dvořák skončil za mřížemi, dozvěděla se o všem jeho žena. Dvořákovi pomohl jeden z policistů. „Když mě vedl na toaletu, řekl, že mu mám pošeptat telefon na manželku,“ vzpomíná. Pak se vše rozběhlo, kontaktovala advokáta, ambasádu a vypravila se pro manžela.
Ve vazbě se začaly projevovat následky kopanců, které Dvořákovi uštědřili ochránci přírody. Perforace střev a žlučníku u něj vyvolala horečky. Přestože v nemocnici navrhli okamžitou operaci, policisté vrátili Dvořáka zpět na celu.
„Spoluvězni mě ošetřovali, balili do mokrých prostěradel, polévali studenou vodou,“ popsal zážitky ze slovenské vazby. Po pár dnech se probral z horeček, ulevilo se mu.
Po měsíci vyšetřování skončilo a pobyt ve vazbě bez vysvětlení Dvořákovi skončil a propustili ho. Krejčíka pustili po jedenadvaceti dnech, tedy o pár dnů dřív než Dvořáka.
„Dva roky případ vyšetřovali. Dvakrát jsem byl na Slovensku, jeden výslech proběhl u nás. Mezitím se změnil zákon, takže se trestný čin změnil na přestupek,“ rekapituluje Krejčík. „Nakonec mi oznámili, že je vše promlčené.“
Několik operací střev i operace ruky
Dvořák se po návratu domů začal léčit z následků zranění, která mu ochranáři způsobili. Následovalo několik operací střev. Letos mu chirurgové dávali dohromady ruku. Při čekání na lékaře v Košicích si Dvořák držel rukama bolestivé břicho. To se policistům nelíbilo, a tak ho za pouta na rukou pověsili ve stoje do ocelové klece, která odděluje jednotlivé vězně. „Poškodili mi karpální nerv,“ upřesnil Josef Dvořák.
Slovenští ochránci obrátili architektovi během chvilky jeho dosavadní život naruby. „Zničili mi celou živnost, zamávalo to se mnou i s rodinou,“ podotkl muž, kterého následky zranění dostaly do invalidního důchodu.
Stížnost mu slovenské ministerstvo zamítlo
Na právní obranu tak Dvořákovi nezbyl téměř žádný čas. Už na Slovensku sice chtěl podat na ochranáře trestní oznámení, ale to se zalekl jejich zastrašování: „Nekoledujte si o velký trest.“
V červenci 2005 tak prostřednictvím českého ministerstva spravedlnosti a zahraničí podal stížnost. Využil tak jedinou možnost, jak vystoupit proti neadekvátnímu postupu úřadů.
Generální ředitel Sekce mezinárodního a evropského práva ze slovenského ministerstva spravedlnosti Peter Baňás ji ale 28. září zamítl.
Šéf oddělení ministerstva přitom nezdůvodnil, proč Dvořák nedostal najíst, proč nemohl podat stížnost na ochranáře, z jakého důvodu nemohl kontaktovat ambasádu, advokáta ani svou rodinu. Navíc část stížnosti, která se týkala poskytnutí zdravotní péče, shledal Baňás jako neopodstatněnou.
Dvořák poukazoval ve stížnosti i na to, že ačkoliv mu košičtí lékaři doporučili operaci, policisté ho vrátili zpátky na celu. Eskorta pak tvrdila, že lístek s nálezem a doporučením k operaci Dvořák ztratil. Podle něj ale nález dostala právě eskorta.
Jsem rád, že jsem přežil, shrnuje už smířený Dvořák
„To, co se mi stalo, je smrtelná nehoda. Když jsem to ale podle slovenských úřadů přežil, neřešilo se nic,“ říká dnes už smířený Dvořák. Shrnuje, že je rád, že přežil.
S Krejčíkem se dnes vidí tak jednou do roka na srazu entomologů. „V člověku to zůstane,“ tvrdí. „Žádný brouk nestojí za lidskou důstojnost a zdraví.“
„Od té doby se spolu moc nekamarádíme,“ potvrzuje Dvořákova slova Krejčík. „S entomologií jsem na čas úplně přestal, později jsem se k ní zase vrátil.“ Na Slovensko prý od té doby nejezdí.
Osud kolegů v Indii prožívají ale oba dva. „Kontaktoval jsem velvyslanectví v Dillí. Myslím, že pro oba udělali maximum,“ domnívá se Dvořák. Věří, že pro odsouzeného Kučeru ještě potřebné kroky podniknou. Krejčík se zase podepsal pod petici odsuzující obvinění českých entomologů.
. Práva slovenských ochránců přírodyKompetence ochránců přírody na Slovensku upravuje zákon o ochraně přírody a krajiny. „Členové stráže mají právo člověka legitimovat jako policisté, zadržet a předvést podezřelou osobu na policii,“ sdělil iDNES.cz mluvčí slovenského ministerstva životního prostředí Peter Višváder. Práva členů státní ochrany přírody: - podobně jako policisté mohou legitimovat člověka, zjišťovat totožnost osoby podezřelé ze spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu Kompetence členů Státní ochrany přírody SR vyplývají ze zákona o ochraně přírody a krajiny. Ministerstvo životního prostředí SR |
