Spíš pošimrání než bouře to bylo. Už v pondělí uvidíme druhý díl. Pan Štěch a jeho konfederace budou možná úspěšnější, možná, že oni "Prahu zboří". Když nic jiného, jsou početnější než dufkovci.
Společně zatím závidí západoevropským kolegům, jejichž protireformní tažení mají páru. Budiž však řečeno, že síla dosavadních tuzemských demonstrací věrně odpovídá síle reformy zdejší vlády: nijak šťavnatá, nijak přesvědčivě odhodlaná.
Vláda tak trochu reformuje a odbory tak trochu protestují. Nadšený není nikdo. Pro pravici a ekonomy je Špidlova reforma měkká jako tavený sýr. Nesouhlasí s odbory, že by stát chtěl utrhovat od úst jen chudým a zaměstnaným.
Pro komunisty je naopak příkrá, nechtějí škrtat, chtějí danit.
Ani v samotné koalici si reformu neprohlížejí co svatý obrázek. Unionisté touží být razantnější, část ČSSD zase jemnější. Premiér vyvažuje. K reformě ho vede "poznaná nutnost", nikoli bušení politického srdce. A tak jediným, kdo za ni upřímně dýchá, je zřejmě jen ministr Sobotka. Ale u strážce státní pokladny se nic jiného nedá očekávat.
Stejně tak i u odborů: "protestují, tudíž jsou". Říkají, že když vláda nepovolí, spolknou vzájemnou žárlivost a budou drsnější. Pak třeba i vládu položí. Ta další by ovšem musela být v (odložených) reformách ještě tvrdší.
A to je nejsilnější trumf ve Špidlově reformní partii s odbory.
