Návštěvník se chvíli potí a dýchá stejně jako zdejší rostliny suchý horký vzduch Austrálie a o pár metrů dál se klepe zimou a obdivuje skrz vlhkou mlhu květiny z venezuelských stolových hor.
A nedívá se přitom do vitrínek, ale prochází mezi rostlinami. "Chceme, aby nad hlavami lidí navíc poletovali motýli a pod nohama se pletli brouci či ještěrky," řekl ředitel Pražské botanické zahrady v Troji Oldřich Vacek.
Skleník je výjimečný nejen svou cenou 200 milionů korun, což je desetinásobek původně plánované sumy, ale hlavně technikou. Skládá se z různých částí, které se celoročně liší teplotou a vlhkostí. Zatímco kaktusům se přitápí, o kousek dál se prostředí uměle chladí. Návštěvníci se sem na objednávku mohou dostat poprvé v sobotu 25. října.
Vodopád i mlžný prales na pár metrech
Vzduch tu voní tak zvláštně, že se to nedá k ničemu přirovnat. "Juane, spusť mlhu. Déšť ne, ten je moc silný," diriguje telefonem šéf Pražské botanické zahrady Oldřich Vacek technologa. Očima přitom hladí mechem obrostlé stromové kapradiny z Tasmánie v chladné části skleníku Fata Morgana.
Pár vteřin čekání a snáší se mlha. Zima je taková, že všem naskakuje husí kůže. Není divu. Kvůli květinám se tu chladí voda na zalévání i půda pod rostlinami. "Bude i bouřka. Příští rok, až začne provoz naplno," slibuje ředitel zahrady a obličej mu v jemné mlze září nadšením.
Ujde pár kroků do střední části skleníku a na čele se mu zaperlí kapičky potu. Tady je pro změnu vlhké teplo. Chladí jen vodní tříšť z osmimetrového burácejícího vodopádu, který rve slova od úst. Kolem jsou květiny Nové Guineje.
Stačí se otočit a kobereček rozkvetlých fialek připomene skály Afriky a skoro půlmetrový kalich masožravé láčkovky o kus dál zase představí zástupce úplně jiného světadílu.
"Máme tu vzácnosti, jaké nemá nikdo na světě. Třeba tenhle stromeček s lístky, to je vlastně jehličnan z Nové Kaledonie. Vypiplali jsme si ho z dovezené šišky," ukazuje na stromek podobný akátu, kurátorka skleníku Romana Rybková.
Pár kroků dnem jezírka, kde dřevěné podpěry ještě páchnou fermeží a člověk se ocitne v suchém horkém podnebí Austrálie a Guatemaly. Mezi skalami se ježí kaktusy a za rohem vykukuje další vzácnost: trávový strom. Za pár minut cesta kolem světa. Něco, co se dá prožít ve střední Evropě jen v Praze.
Lidé sem zatím ještě nesmějí. Poprvé se skleník otevře v poslední říjnovou sobotu a postupně tu přibudou i zvířata. Tři kajmani a vodní želvy už na napuštění jezírka čekají.
Botanické zahradě se do 130 metrů dlouhého skleníku zatím podařilo zasázet jen polovinu z plánovaných rostlin. Ty se rychle rozrůstají. Liána, která před pár týdny sahala zahradníkům do pasu, se už spokojeně houpá v jedenáctimetrové výšce.
